Losos obecný či losos atlantský (Salmo salar Linné, 1758) je dravá tažná ryba z čeledi lososovitých, která žije většinu života v moři. Dospělí jedinci během života migrují proti proudu řek hluboko do vnitrozemí kontinentů, aby v rodných řekách vyvedli další generaci. Mladí lososi tráví v horních tocích řek začátek života, než se vydají zpět do moře, aby zde dospěli a vydali se zpět do rodných řek. I když se jedná o rybu, která většinu života tráví ve slané vodě, je losos schopný dlouhodobě či celoživotně žít ve sladké vodě, aniž by strádal.
Tak to bylo i v Čechách. V Čechách se historicky lososi (označováni jako fialkoví lososi) objevovali v oblasti Litoměřice brzy z jara, v březnu a dubnu. Obvykle to byly větší ryby o hmotnosti až 15 kilogramů. Nejpočetnější hejna těch růžových lososů o váze cca 8 kilogramů připlouvala koncem května a v červnu. Koncem srpna táhli nepříliš velcí lososi označovaní jako bartolomějští. Poslední tah lososů se konal počátkem listopadu, většinou se jednalo o ryby velikosti 3–4 kilogramů. Lososi na své cestě pokračovali u Mělníka, jak do Labe, tak do Vltavy. Labem táhli dál do Tiché a Divoké Orlice, do ostatních přítoků většinou nepluli. Vltavou pokračovali lososi až do Teplé a Studené Vltavy, druhý proud pak do Otavy a jejich přítoků. Za vůbec nejstarší písemnost o lovu lososů lze považovat listinu, v níž král Přemysl Otakar I. roku 1226 potvrzuje ženskému premonstrátu jeho práva.
Mezníkem v tahu lososů se stala výstavba jezů, zahájená již ve 13. století. První vltavský jez byl postaven v roce 1241. Na Labi vznikla první velká překážka výstavbou jezu v Opatovicích kolem 15. století. Vůči lososům negativní stavby pokračovaly na všech tocích, takže již v 70. letech 19. století se lososi v Čechách stávali vzácností. V této době se profesor Dr. Antonín Frič zasazoval za jejich obranu a záchranu. Frič postupně založil více než 30 lososích líhní. Nejlepší výsledky umělého chování se projevovaly na řece Kamenici. V líhních na ostatních řekách nebyly již výsledky takové. Profesor Frič uzavřel dohodu s německým rybářským spolkem o dodávkách lososích jiker do Čech až do roku 1912. A Frič se též zasadil o výstavbu prvního rybího přechodu na terezínském jezu již roku 1885.
Pak následovala výstavba dalších rybích přechodů. Podle záznamů Českého rybářského klubu v Praze bylo pod Štvanicí v roce 1922 uloveno 322 kg lososů. Rok 1927 byl poslední, kdy byl v Čechách vytřen losos. Lososi táhli řekou ještě v letech 1928, 1932 a 1933. V roce 1934 byl vybudován jez ve Střekově a ten vytvořil nepřekonatelnou bariéru tahu lososů proti proudu Labe.
Od konce 90. let dvacátého století je plůdek lososa pocházejícího ze Švédska opět uměle vysazován v severních Čechách, především do říček Kamenice, Ploučnice a do řeky Ohře.
Výskyt lososa obecného na území ČR v roce 2006 byl velmi vzácný. K roku 2008 se na území Česka jednalo o celoročně hájenou rybu, kterou je zakázáno lovit za účelem konzumace. V sezónách 2002 a 2003 se podařilo po 75 letech potvrdit úlovek lososa na území státu. Existují i nepodložené zprávy o úlovku lososa z roku 1947 v Lovosicích a v roce 1953 na Otavě. V současnosti se vzácně vyskytuje v oblasti severních Čech.
K tomu, aby mohl losos přirozeně migrovat, je nutné, aby byly pro něj řeky splavitelné. Pro umožnění migrace se budují často speciální propusti na přehradách či schody, které umožňují rybě se přes umělou bariéru dostat. Lososi jsou známí tím, že jsou schopni vyskočit do značné výšky a tím se dostat přes překážku (např. vodopád).
Vidíte, a zase to byla lidská chamtivost a sobeckost našich předků, která připravila tuto krásnou a dnes tak vzácnou u nás rybu o její životní prostředí. A bude to trvat další desítky let, než se zase do našich vod vrátí! Pokud se vrátí.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora