Lhot je v Čechách i na Moravě opravdu hodně. Západním směrem, jen něco málo od Poděbrad, jsou hned čtyři Lhoty pohromadě – Písková, Kostelní, Přední a na jih od nich Vrbová. Název Lhota pochází ze slova »lhůta«, kterou dostali noví osadníci na obydlení přiděleného území.
Pravděpodobně první »správu« území – respektive ovládnutí území – můžeme zařadit do raného středověku. Lze důvodně předpokládat, že hradisko Libice nad Cidlinou jako centrum Slavníkovců ovlivňovalo i Poděbrady a jeho okolí. Libice byla i po vyvraždění Slavníkovců dál správním centrem území (za Vršovců a později Přemyslovců). Celé toto období můžeme určit do 8.-11. století. Na přelomu 12. a 13. století je uváděna první zmínka o sídle Poděbrady. Je prokázáno, že sídlo Poděbrady existovalo v roce 1223. Od roku 1268 byly Poděbrady včetně panství vlastnictvím českých králů (Přemysl Otakar II, Václav II, Jan Lucemburský). V roce 1345 se panství Poděbrady dostalo do soukromých rukou. V témže roce za Jindřicha ze Žleb byly součástí panství např. Pečky, Dobřichov, Chrást, Velenka, Sadská, Hradištko, Písty, Osek, Zvěřínek, Sokoleč, Kouty, Milčice, Pátek a Křečkov.
Od roku 1351 do roku 1495 patřilo panství Poděbrady rodu pánů z Kunštátu a Poděbrad, kteří panství dále rozšiřovali. Založili např. Lhoty – tj. Kostelní, Pískovou, Vrbovou a Přední. Za Jiřího z Poděbrad se panství dále rozrůstalo. V té době např. o Libici, Kánín, Odřepsy, Podmoky, Velenice, Hradčany, Chotouň, Týnec, Novou Ves.
Písková Lhota svou krajinou přesně zapadá do představ o Polabí. Nejvyšší nadmořská výška nedosahuje ani 200 m. Dnes kulturní krajina silně převažuje nad tou přírodní. Orná půda zabírá 74,6 % rozlohy obce, což je nadprůměr i v okrese Nymburk Pochopitelně zcela opačné jsou hodnoty zalesnění, v Pískové Lhotě lesy netvoří ani desetinu rozlohy. Naopak nadprůměrná jsou čísla u vodních ploch, které se rozkládají na 3,3 % katastru (tvořeny hlavně zatopenou pískovnou na jihovýchodě), Z významnějších vodních toků lze jmenovat říčky Káča a Výrovka (též Vavřinecký potok), které však tečou mimo intravilán obce.
Osídlení v oblasti Pískové Lhoty lze pravděpodobně datovat až do mladší doby kamenné. Nejstarší písemná zmínka však pochází až z roku 1553. Již od začátku zde byly výborné podmínky pro zemědělství. Ve 14. až 16. století byla v okolí budována rozsáhlá rybniční soustava, která byla později vysušena a přeměněna na pole a pastviny. Z názvu obce vyplývá, že se v okolí nachází významné pískové ložisko. Ukázkou toho je relativně nedávno zatopená pískovna, u níž stále probíhá rekultivace břehů a přilehlé flóry. Pískovna je využívána rybáři a lidmi dychtícími po přírodním koupání.
Kostelní Lhota je obec v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Leží asi sedm kilometrů jižně od Nymburku a sedm kilometrů od Poděbrad. Žije zde 965 obyvatel a její katastrální území má rozlohu 865 hektarů. Katastr obce je ohraničen říčkami Výrovka a Šembera (dřívější název Černavka), které jsou v symbolech Kostelní Lhoty zastoupeny modrými pruhy. Umístila se na prvním místě v mezinárodní soutěži Evropská cena obnovy vesnice 2024. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1354. V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak zprvu pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Z Kostelní Lhoty uprchlo přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku řada nekatolíků.
Pro všechny čtyři Lhoty poblíž Poděbrad (Kostelní, Písková, Vrbová a Přední Lhota) je typická široká ulicová náves. U Kostelní, Pískové a z části i Vrbové Lhoty lze koncem 18. století pozorovat prostorovou stísněnost půdorysu. Dvory jednotlivých usedlostí se navzájem limitují a těsně na sebe navazují. Výrazné je hloubkové protažení parcel a tomu odpovídá také dispozice dvora. Zahrada se stodolou se ve velké části případů rozkládá za dvorem v ose parcely.
Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který spolu s farou (dnes přestavěnou na obecní úřad) a školou tvoří historické centrum obce. Kostel, který také dal obci název již při svém založení v roce 1354, je jedinou kulturní památkou obce. V roce 1813 na Bílou Sobotu vypukl v obci požár. Vyhořelo 32 čísel včetně kostela. V letech 1815 až 1817 byl kostel přestavěn v pozdně barokním slohu stavitelem J. Braunem. Rustikální socha svatého Gotharda je z roku 1740. Na návsi obce je rybník o rozloze asi půl hektaru.
Přední Lhota je část města Poděbrady v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Nachází se dva kilometry na jihozápad od centra města na protějším, levém břehu Labe. Její katastrální území má rozlohu 398 hektarů. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1553
Vrbová Lhota je obec s rozsáhlými historickými kořeny. Jméno Lhota se u nás vyskytuje velmi často. Vzniklo ze staročeského »lhota, lhóta«, což znamená polehčení, osvobození nebo svoboda. Toto jméno dostávaly obce a osady zakládané na lesní půdě, kde byli poddaní, resp. osadníci, osvobozeni do jisté lhůty, t. j. na přesně stanovený počet let ode všech platů za práci s vykácením lesa a obděláním půdy. Říkalo se o nich, že jsou na lhotě. Pro jejich velký počet bylo třeba je rozlišovat, a to například přidáním jména jejich rychtáře nebo prvního hospodáře, stávalo se, že se tento přívlastek často měnil, podle stáří, okolí či přírodních podmínek. Ne všechny lhoty vznikaly na vyklučeném lese – mohlo to být i na močálišti, blatech nebo jiné neúrodné půdě, která měla být obdělána.
Lhoty vznikaly od XIII. století, kdy začaly být děleny statky a na lhůty propůjčovány osadníkům. Další velká vlna vzniku Lhot přišla po konzolidaci poměrů v Čechách po husitských válkách, kdy opět docházelo k přerozdělení četných panství a do této doby nutně musíme klást i vznik Lhoty Vrbové. Významné dílo o obcích v Čechách od Profouse uvádí první zmínku o Vrbové Lhotě z roku 1535, kdy byla spolu s dalšími obcemi Sadskou, Štolmiřem a Kostelní Lhotou od Poděbrad vyplacena ze zastavení. Ve starých archivních listinách a publikaci Poděbradsko z r. 1906 byl zjištěn údaj starší, z r. 1502, který se ovšem váže k příjemnější poznámce, a to, že do Lhoty zvané Wrbové bude dováženo městské pivo poděbradské, což bylo později roku 1547 opět potvrzeno.
Podívejme se proto ještě trochu víc do minulosti, abychom si uvědomili, v jakých přírodních podmínkách tato obec 5 km jz. od Poděbrad vznikla. Nejstálejší přírodní podmínkou je geologický podklad. Severně a severozápadně od obce se rozkládají rozsáhlé zásoby štěrkopísků a vátých písků, které jsou dnes osázeny na některých místech bory, východně, jižně a částečně i západně od obce se dnes nacházejí těžké půdy odpovídající v mnohých místech blatům. Poloha, ze které lze bez obtíží usuzovat, že se zde při jarních záplavách způsobených rozlévajícím se Labem nebo i jeho vodou prosakující štěrkopísky, tvořily rozsáhlá blata ještě více umocněná tokem řeky Výrovky, která v tehdejších dobách neměla tak dobře regulovaný tok. Tedy místo, kde nelze předpokládat typický lužní prales, jako přímo v údolní nivě Labe, snad pouze jen výběžky, ale daleko spíše rozsáhlá bahnitá blata, která měla být postupně proměněna v pole či rybníky, tehdy tolik výhodné. Proto zde vznikla obec.
Je velmi pravděpodobné, že v tehdejších dobách se zde první kolonisté setkali s podobnou květenou, zjištěnou z pylových analýz, prováděných v současnosti. Lze ji rozdělit zhruba na dvě části, které odpovídají písčitým půdám ( severně od obce ), a lučním až blatním společenstvům jižně a částečně i západně od obce.
S bohatým vegetačním krytem bylo spojeno i bohatství živočišných forem, a tak zatímco tehdejší osadníci se asi velmi běžně setkávali s divokým vepřem, zajícem, liškou, kunami a lasičkami, stejně jako s přemírou drobných myšovitých obratlovců, hmyzožravců a netopýrů, s množstvím zpěvného ptactva, ale i divokých kachen, sluk, koroptví, křepelek, chřástalů a dalších, moderní doba rozsáhlých umělých stepí, chemických hnojiv a postřiků a neumělé myslivosti dosáhla toho, že se na poli sotva potkáme se zajícem a objeví – li se liška, je doslova ubita člověkem, který v ní neprávem považuje potravního konkurenta a stejný osud postihl i řadu dravých ptáků především káně lesní a jestřába lesního, i když je vědecky dokázáno, že pár těchto dravých ptáků má pro naše národní hospodářství cenu ročně se odhadující na desítky tisíc korun.
Byla to tedy krajina na jednu stranu nepříznivá a na jednu stranu bohatá a zde tedy byla založena při cestě dvojřadová obec, která podle množství vrb a snad i místa založení dostala název Lhotta Wrbova.
Jak jsme se již dozvěděli, první zmínky o Vrbové Lhotě pocházejí z počátku XVI. století, když už ve Vrbové Lhotě musel existovat šenk, do kterého se podle »rajonizace« rozvozu piva dováželo městské pivo z Poděbrad, vedle městského piva se v Poděbradech vařilo i pivo zámecké. O kvalitě piv není z tohoto času zmínky.
Velký spor o pivo svedli vrbovolhotečtí v letech 1613-1615. Přes nařízení z roku 1547, které jim určovalo brát jen městské pivo, vzali pro obec Jiřík Žíla a Václav Rada pivo zámecké poděbradské, a proto oba šenkéři byli žalováni poděbradskými měšťany k hejtmanovi. Ale hejtman nevyslyšel žalob měšťanů a navíc jim zapověděl rozvážet pivo na venkov. Tato příhoda nám charakterizuje i dobrotu piva. Ale poděbradští měšťané však nesložili ruce v klín a proti rozhodnutí hejtmanovu se odvolali a po několika letech soudů byl výrok hejtmana zrušen a roku 1616 byly městskému pivovaru poděbradskému přiděleny krčmy v jednadvaceti obcích a mezi jiným i ve Vrbové Lhotě. A tak přišla Lhota zřejmě o dobré pivo.
Konec dobrým časům přinesla třicetiletá válka. Napřed zpustlá vojska císařská, pak švédská a saská řádí v kraji a zřejmě se nevyhnula ani Vrbové Lhotě, protože od roku 1616 není o obci ani jediná zmínka stejně jako o obcích okolních. Kraj trpěl a zřejmě trpěl i za násilné rekatolizace po upevnění habsburského panství v našich zemích, a tak další zmínka je až z roku 1676, kdy vrbovolhotecký rychtář, strážce pořádku, »sám se zapomněl v krčmě Jiřího Zídka a dorážel na šenkéře nožem, že ho ten z čar nařkl«. A to bylo v tehdejších dobách dosti zlé. Spisy však nepraví, jak byl spor rozhodnut.
Velmi zajímavé jsou rovněž zápisy o vrbovolhoteckém rybníku. K rozsáhlému zakládání rybníků na poděbradském panství dochází okolo poloviny XVI. století. Z té doby lze také vysledovat založení rybníku na blatech u Vrbové Lhoty jihovýchodním směrem od obce zvaný Březenský, zřejmě podle březových lesů, které se nacházely mezi Vrbovou Lhotou a Pečkami. Do rybníka byla vedena voda z řeky Výrovky a byl osazen 70 kopami rybí násady. Nepatřil mezi velké rybníky, spíše do kategorie středních. Kanál, který vedl vodu z Výrovky, napájel i rybník Poborský ( také 70 kop násad ) u Sokolče a rybník Tlamku u Kluku ( 50 kop násad ). Rybník přečkal zpustošení kraje za třicetileté války, protože v poděbradském urbusu z roku 1651 se vyskytuje další zmínka o tomto rybníku ( zde je uváděn v souvislosti s březovým lesem, který patřil pod poděbradské panství ). S rozšiřováním ploch orné půdy koncem 17. a začátkem 18. století rybník nejspíše zanikl, protože na Wielandově mapě Českého Královstv z roku 1726 už zaznamenán není ( mapa se zmiňuje pouze o rybnících Podborský a Tlamka ).
Dalo by se toho o zdejších Lhotách psát mnoho. Tak tedy někdy příště!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora