Stalo se vám již někdy, například při cestě domů z práce, že jste »byli nuceni« poslouchat hovor mladších generací a přiznejme si to, ne vždy jste z jejich konverzace a hlášek byli moudří? I my jsme takoví byli, když jsme na leckteré situace nasazovali hlášky z filmů, komedií i pohádek, které jsou dnes již časem prověřenou klasikou, leč dnešní nezletilá generace je nezná. Tedy ovšem pokud jim rodiče film z rozmanitých důvodů doma nepustí. V některých případech pak pro rodiče bývá satisfakcí, když se zprvu rozmrzelé dětské obličeje, které někdo nutí se dívat na předpotopní filmy, náhle rozjasní a začnou se bavit a smát. Pak se generační propast zhroutí a hezké chvilky spojí nejen rodiče s dětmi, ale i prarodiče s vnoučaty.
Ve »starších« nejen českých, ale i československých filmech se to vtipnými, zábavnými, více smyslnými i jadrnými hláškami přímo hemží.
Český humor je proto velmi jedinečný a cizinci, neznalí poměrů napříč časem, jej nedokážou často pochopit. Některé hlášky již dávno zlidověly a kultovní české filmy se proto hodí nejen k připomenutí doby, ale hlavně k rozveselení nálady.
Pojďme si tedy některé z nich připomenout formou nezapomenutelných a leckdy i zlidovělých hlášek, jež v nich zaznívají, a možná zjistíte, že jste některé filmy ještě neviděli.
Pelíšky
– Kde udělali soudruzi z NDR chybu?
– Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.
– Kdo sem pověsil tu máničku? – Myslíš Gagarinova bratra?
– Tak jsem asi dělala knedlíky a vyšly mi z toho noky… Ona ani neví, co mi cpe do huby!
– On se chtěl otrávit v naší elektrické troubě?
– Dobrý den, půjde Jindra ven? – Nikdy, nebo navždy!
– Proletáři všech zemí světa, vyližte si prdel.
– Jo tak! Když něco není z USA, tak se to pánům nelíbí!
– Hoří hovno?
Ecce homo Homolka
– …jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi i mě mrtvej muž.
– Až budeme nahoře, to teprv budou panoramata!
– Tak ho vidíš, dědka. Ono mu nestačí, že mně zničil život, ještě mě bude ničit povlečení. Dědek jeden, mizernej.
– Ta shodit takovejch padesát kilo? Tě řeknu, baletka, úplná labuť.
Jáchyme, hoď ho do stroje!
– Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš.
– Náš ústav se Vám mými ústy omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně jedenkrát za 10 let.
– Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje pivo?
Slavnosti sněženek
– To zas bude v álejích nablito.
– To je dost dědku, žes nás taky jednou vyvezl…
– Se šípkovou! – Se zelím!
Na samotě u lesa
– To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.
– A chčije a chčije…
– On teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatý…
– Dědo, kde se to splachuje? – To nech ležet.
– Tati, předjel tě trabant.
– Týýý… vypadají!
– Kanálie jedna! Vona je mlsná potvora.
Vesničko má středisková
– To neděláš dobře, Jaromíre.
– Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?
– Jeď do Pelhřimova a prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.
– Nevadí ti, že do toho pacienti močej?
– Chlapi, nelijte to pivo z vokna…
– Nohy sis myl? To já poznám. Hned se s tebou jinak jede!
– (Pávek) Po žních jdeš k Turkovi! (Turek) Ke mně? Až pokvetou hrábě! (Pávek) Tak si je doma pořádně prohlídni. Možná už mají pupeny.
– Jmenuje se Karl von Bahnhof.
Obecná škola
– Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť se dostaví do ředitelny.
– Nebij ho do hlavy, bude hloupej.
– Jmenuji se Igor Hnízdo.
Účastníci zájezdu
– …ležel tam jak vyvrženej vorvaň.
– Ještě jednou mi řekneš čumáčku a rozmlátím ti palubní mikrofon!
– Proč z nás dvou chrápe právě ta hluchá…?! A pak, že Pán Bůh nemá smysl pro humor.
– Všechny nemoci jsou stejně jenom zanedbaný pití.
– Když si mám vybrat mezi sebeúctou a vstáváním v sedm, tak to se radši vyspim…
-Já znám široko daleko všechny krávy, ale vás jsem tady ještě neviděl.
– Uvědomujete si, mladý muži, že budete mít tři tchýně? A učitelky?
Sněženky a machři
– Vydrž, prďka, vydrž!!
– Jedeme zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta.
– Dřepkins!
– Pane učitel, vy jste študovanej člověk, dyk vy víte, že to uhlí nemá nožičky.
Vrchní, prchni
– Stěrače stírají, ostřikovače ostřikují…
– Ale jenom ten jeden čuník si mohl opravdu říct, byl jsem v žitě!
Marečku, podejte mi pero!
– Hliník se odstěhoval do Humpolce!
– Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky…
– Hujer – metelescum bleskum!
– Pane učiteli, už je čas…
– Kam až sahají Hujerovi?
– Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším.
– Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.
– Sejdeme se na hřbitově.
– Kroupo, půjč mi kružítko. – Vidíš, že ho potřebuju. Tumáš, vobtáhni si pětikorunu.
– Maminko, pročpak stále leštíš ta zrcadla? – To, aby ses dobře viděl, jakej seš mladík!
S tebou mě baví svět
– Pane, buďte tak laskav a dovezte mou tchýni na nádraží včas. – Buďte bez starostí, pane. Povezu vaší tchýni, jako by to byla moje vlastní.
– Tatí! A prdí taky hadi?
– Pepíno! Už toho máme dost! – My taky! Matýsek se posral! Durch?
– Kačenka jde celou dobu v bačkůrkách. To má smůlu a v čem bude lyžovat?
– No vidíš, že to dokážeme i bez maminky. – Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkůrky.
– Tady orel, orel volá poštolku. – Má někdo za kamaráda takovýho ptáka? Má, a zrovna já.
– Bertíku, maminka je doma? – Ne, to nadává papoušek! – Večeři máš v kuchařce na straně třicet čtyři.
– A koho jsem si vzala, s tím se taky rozejdu! – No ještě aby ses rozešla s někým jiným, to bys mě opravdu naštvala!
Postřižiny
– Když na komín, tak na komín!
– Nudíte se? Kupte si medvídka mývala.
– Vaše podlomené zdraví, pivo upevní a spraví.
Tajemství hradu v Karpatech
– Bitvu jsem presrál, ale dobro sa vyspál!
– Ha sme v pérdéli, pane chrábě!
– Mléko není voda, a tak jsme zůstali až do dneška důvěrnými soukojenci!
– Je to šílenec. Naprostý šílenec, nicméně génius.
Slunce, seno, jahody
– Nezastavujeme, máme zpoždění!
– Furt králíka, každej den máme králika, ani Pinďa to už nežere. Viď, Pinďo, že už taky nechceš králika?
– Tati, a bila tě taky tvoje maminka? – Ne, jenom ta tvoje.
– Bože, brigádník! Tak mladej, a už tak vodvážnej!
– Já nejsem strašidlo, maminko, já jsem vaše dcera!
– Prdlajs straší. Já tu bydlím tři sta let, a ještě jsem žádný strašidlo neviděl.
– Ježiš, sundej si ty ponožky, prosím tě! To je smrad, že by jeden pad!
Slunce, seno a pár facek
– Já ho nevožrala, von chlastal sám.
– Když vy kachličky, tak my břízolit.
– Prosíim tě, řekni mi, co na tom chlastu máš… – Já ti to řeknu, a ty začneš chlastat taky…
– Máš v hlavně místo mozku z piva kostku.
– Kelišová, nepokradeš! – I prd, velebnosti. Má to sebrat někdo jinej?
– Tak si řeknu alespoň vyjmenovaný slova po m. Myslivec myslí, že mlynář mydlí myš mejdlem. Hlemýžď se smýká po mýtině, odemykati zamykati, máš tam někde samici?!
Marcela Špičková
Diskuze je uzavřena.