Sopka ve středních Čechách? Ano je, a dokonce jí byla dvakrát! Vinařická hora (413 m) je kopec jeden kilometr severně od Vinařic v okrese Kladno. Zatímco na východní straně vrchol jen nevýrazně vystupuje z rozsáhlé plošiny zvané Rovina, směrem k západu a severu svahy spadají zhruba o 140 m do údolí Knovízského potoka. Vinařická hora je pozůstatkem třetihorního stratovulkánu. Opuštěné lomy, v nichž probíhala těžba od 19. století do osmdesátých let 20. století, odkrývají pohledy na střídavě uložené vrstvy čediče, vyvrženého popela a utuhlé lávy, které tvoří těleso sopky. Severní, západní a jižní úbočí vrchu je chráněno jaké přírodní památka.
Vinařická hora z geomorfologického hlediska patří do celku Pražská plošina, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí. Patří k mnoha rozptýleným výskytům projevů sopečné aktivity v Českém masivu, které patrně souvisejí s vulkanickou činností Českého středohoří. Vědci soudí, že její vznik měl dvě fáze. Ve starších třetihorách, ve svrchním oligocénu (zhruba před 30 miliony lety), zde vznikla diatrema s maarovou výplní tufů. Co je to ale ta diatrema? Diatrema je vulkanický přívodový kanál (lze použít též označení sopouch), který je vyplněný sopečnou brekcií. Diatrema vzniká explozivní erupcí. Ten přívodový kanál, vzniklý explozí sopečných plynů, má nálevkovitý tvar. Jeho ústí má kruhový nebo oválný průřez, průměr diatrémy je zpravidla do 1 kilometru. Diatrema není uvnitř vyplněna magmatem, nýbrž vulkanickou brekcií. Je to způsobeno tím, že při výbuchu sopečných plynů je takto vzniklý sopouch zaplněn úlomky hornin z jeho stěn, v případě Vinařické hory jsou v něm hojné úlomky usazených křídových hornin spolu s bazalty, tufy a dalšími sopečnými produkty. Když v minulém století štoly nedalekého kamenouhelného dolu Mayrau zasáhly hluboko pod horu, byly objeveny geologické kuriozity – přirozenou cestou zkoksované uhlí v místech, kde žhavé magma kdysi přišlo do styku s uhelnou slojí, a zmíněné povrchové křídové horniny.
Ústí tehdejší diatremy mělo podobu maaru. A zase, co maar? Maar nebo explozivní kráter či výbušné hrdlo je zvláštní forma sopečného kráteru s nízkým reliéfem, vytvořená při freatomagmatické erupci zapříčiněné kontaktem podpovrchových vod s vystupujícím magmatem. Okraje kráteru často obsahují fragmenty vulkanitů pocházejících z diatremy pod maarem. Kontaktem magmatu s vodou dochází ke vzniku plynů, které začnou generovat extrémní tlak na nadloží. Při přesažení meze pevnosti nadložních hornin dochází k explozi, během které dojde k rychlému uvolnění vzniklého napětí a rozmetání nadloží do širokého okolí. Maary jsou mělké a mají plochá dna. Průměr dna bývá od jednoho do 200 m, hloubka do 20 m. Většinou bývají zalité vodou a tak tvoří menší jezera. Diatremy, které se nacházejí pod nimi, však mohou dosahovat hloubky až několika stovek metrů. Erupce bývá zpravidla (z pohledu geologického času) jediná a později se v místě málokdy opakuje. Jenže Vinařická hora je i v tomto výjimkou, neboť zhruba po 20 milionech let se erupce opakovala. To ovšem po první, oligocénové, erupci nezbylo na povrchu vůbec nic. A přece zde ve svrchním miocénu sopka opět vybuchla. Tentokrát se ovšem vytvořil mohutný stratovulkán s proudy olivinického nefelinitu, jak se správně zdejší čediče označují. Ty se v sopce, které se říká stratovulkán, střídají se sopečnými sypkými vyvrženinami, jako jsou sopečné pumy, úlomky lávy, sopečný popel a úlomky světlých křídových opuk. Stačí si zde prohlédnout opuštěné lomy, kde toto všechno na vlastní oči objevíte. Vždyť je to „jen“ nějakých 7 milionů let, co sopka soptila podruhé. A budete-li mít štěstí, i nějakou tu sopečnou pumu zde najdete. Na památku.
Západní část Vinařické hory o rozloze 69 ha je od roku 1985 chráněnou přírodní památkou; byla zde zřízena i naučná stezka. Účelem přírodní památky je ochrana vrcholu sopky s ohroženými teplomilnými společenstvími. Rozmanitost geologického podloží má za následek přítomnost rozličných typů vegetace, včetně např. vřesovišť. Vyskytuje se zde např. bělozářka liliovitá, čičorka pochvatá, zlatovlásek obecný, hořeček nahořklý, jeřáb muk aj., z běžných druhů patří k dominantním dřevinám javor babyka a hloh obecný. A co zajímavých bezobratlých živočichů je zde k vidění! A pak jsou tu i třešně.
Z vrcholu se nabízí daleký kruhový výhled do kraje. Za dobré viditelnosti lze spatřit např. Krušné hory, Říp a četné vrcholy Českého středohoří (Milešovku, Lovoš, Hazmburk), na jihovýchodě pak mimo jiné Ládví a Žižkovský vysílač.
Vinařickou horu stojí za to navštívit!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora