Jako z pohádky vypadá Polička, město na Českomoravském pomezí západně od Svitav. Jeho historické centrum totiž dodnes svírají zachovalé středověké hradby s ochozy a věžemi. Mnohá místa vám připomenou hudebního skladatele Bohuslava Martinů, například rodná světnička ve věži kostela sv. Jakuba. Kromě historického centra a hradeb s devatenácti baštami byste měli navštívit také Centrum Bohuslava Martinů. Neobvyklé muzeum zahrnuje několik moderních a interaktivních expozic, jejichž prohlídky oživují řady programů a her, líbit se tu bude dospělým i dětem. Na hlavním náměstí se zastavte u mariánského sloupu, projděte se kolem velkého rybníku v parku a zajděte si také do pitoreskních uliček Parkány a Na Bídě, v nichž kdysi ve stínu středověkých hradeb bydlela městská chudina.
Se jménem Bohuslava Martinů (1890–1959) je provždy spojené unikátní, romantické, i když pro život trochu nepraktické místo – světnička ve věži kostela sv. Jakuba, kde se budoucí slavný hudební skladatel narodil. Jak se žilo rodině Martinů ve výšce 36 metrů nad zemí? Poznáte to sami, pokud vystoupáte po 192 schodech do světničky a také na vyhlídkový ochoz kostelní věže, odkud pověžný ve dne i v noci střežil město proti ohni a nebezpečí. Poličku odtud uvidíte jako na dlani!
Další zajímavost objevíte na poličském hřbitově, kde vrcholek věže kostela sv. Michaela archanděla korunuje neobvyklá korouhvička – plechová figura smrtky s napjatým lukem a šípem. Legenda říká, že vždy míří tím směrem, kde má někdo zemřít. Možná vás ale víc přitahuje rybaření v rybnících jižně od města anebo výlety do okolí krajem Smetany a Martinů, třeba na hrad Svojanov, na překrásný rokokový zámek Nové Hrady, nebo do skalního města Toulovcovy Maštale.
Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka (Conradus de Lewendorf/Conrad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Ve městě se původně nacházel hrad, který zanikl zřejmě v husitských válkách.[4] Město prosperovalo díky cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům (mílovému, várečnému a hrdelnímu). Jeho původní zástavba byla až na kostel a 4 městské brány dřevěná.
V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen. Ve druhé polovině 14. století bylo město vydlážděno, byly stavěny kamenné domy a městské hradby. Opevnění města bylo na vnější straně vysoké 10 m a obsahovalo nově i 19 bašt. Jádro 2,5 m široké hlavní hradby bylo z litého opukového zdiva, které obklopoval tvrdý kámen. Hradby doplňovala předsunutá parkánová zeď a vodní příkop.
Zajímavá není jen Polička sama, ale i její okolí s mírnou pahorkatinou, poli i lesy, jehož základem jsou horniny poličského krystalinika.
Poličské krystalinikum je metamorfovaný vulkanosedimentární komplex, který je v centrální a severní části prorážen hlubinnými vyvřelými horninami variského stáří, tak asi kolem 350 milionů let. Na jihu začíná krystalinikum v údolí Svratky u Bolešína a dále jeho hranice prochází směrem na sever až k Stašovu, kde se stáčí na západ k obci Jedlová. Dále jde hranice severozápadním směrem k Poličce a přes k Budislavi. Od nejsevernější vesnice v poličském krystaliniku (Perálec) se hranice stáčí na jihovýchod k Borové a odtud jde dále přes Telecí, Borovnici, Chlum a Věstín zpět do údolí Svratky. K poličskému krystaliniku bývá řazen i pruh převážně plutonických hornin táhnoucí se od Perálce k obci Krouna. Drobné výskyty tohoto krystalinika nacházíme ještě mnohem dále na jihozápadě v oblasti mezi Ovčínem a Vortovou ve svrateckém krystaliniku. Celé území poličského krystalinika má charakter vrchoviny s vyklenutým povrchem, pro niž jsou typické protáhlé úzké hřbety se skalními tvary oddělené hlubokými, ale rozevřenými údolími. Průměrná nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 600–700 m n. m. Nejvyšší kótou je Lucký vrch (739 m. n m.). Naopak nejnižší místo leží v údolí Svratky u Borovnice (503 m. n m.). Jeho území je odkryto nerovnoměrně. V hlouběji zaříznutých údolích zejména na východě (údolí Křetínky a jejích přítoků) jsou výchozy hojné. Zbytek území poličského krystalinika má charakter paroviny a je na výchozy skalního podloží chudý. Častá jsou kamenná stáda, vzácněji skalní sruby, izolované skály a kamenná moře. Od hornin letovického krystalinika je poličské krystalinikum na východě odděleno svojanovskou mylonitovou zónou. Západní hranice s hlinskou zónou má též charakter tektonické poruchy.
Polička je centrem zdejšího kraje. Odtud se můžete vydat za poznáváním nejen nejbližšího okolí, ale značné části Českomoravské vysočiny. Lesní prostředí se v posledních letech stává stále častějimístem relaxace, turistického vyžití a často i sebevzdělávání. Les již není chápán pouze jako »továrna na dřevo«, ale podporovány jsou i jeho ostatní, tzv. mimoprodukční funkce. Město Polička se může pyšnit opravdu rozsáhlým lesním majetkem, který svou rozlohou sahá ze Žďárských vrchů až k samotným zemským hranicím s Moravou.
Členitý terén, rozmanitá druhová skladba porostů, udržovaná síť lesních cest, zajímavé kulturní a přírodní památky – to vše lze ve zdejších porostech najít.
Také nedaleký hrad Svojanov láká k návštěvě, stejně jako obce Borová, Pustá Rybná, Oldříš a Telecí se svou »Zpívající lípou«.
Ať se vydáte z Poličky kterýmkoliv směrem, vždy najdete na té cestě něco zajímavého, památného a hlavně překrásného!
Václav Ziegler