Když byla v roce 1945 založena OSN, byla Čína pod vládou Čínské republiky vedené Čankajškem. Země patřila mezi vítězné mocnosti druhé světové války a stala se jednou z pěti stálých členů Rady bezpečnosti. Čína je zakládajícím členem Organizace spojených národů, ačkoli Čínská lidová republika (ČLR) převzala čínské křeslo až v roce 1971.
Do té doby čínské křeslo zastávala Čínská republika (ROC), přičemž Kuomintang tvrdil, že si ROC zachovává právo zastupovat Čínu, a to i přes porážku v boji s Komunistickou stranou Číny (KS Číny) a přesun z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Od roku 1950 se ČLR snažila vyřešit otázku určení legitimní vlády a zástupce Číny v Organizaci spojených národů. Každoroční hlasování o návrhu na změnu zastoupení Číny z ČLR na ČLR trvalo deset let a rozdíly v počtu hlasů se postupně posouvaly ve prospěch ČLR. Zásah USA změnil v roce 1961 hlasování o čínském křesle na »důležitou otázku«, což znamenalo, že ke změně zastoupení byla zapotřebí dvoutřetinová většina.
V říjnu 1971 hlasovaly dvě třetiny členů Valného shromáždění OSN pro rezoluci 2758, která měla »obnovit všechna práva [Číny] vůči Čínské lidové republice a uznat zástupce její vlády za jediné legitimní zástupce Číny v Organizaci spojených národů«.
V zasedací síni Valného shromáždění OSN je zaznamenán číselný výsledek: 76 hlasů pro, 35 proti a 17 se zdrželo hlasování. Tímto rozhodnutím vláda Čínské lidové republiky zaujala pozici, kterou od roku 1945 zastávali zástupci Čínské republiky, tehdy sídlící v Tchaj-peji.
ČLR se v následujícím měsíci ujala čínského křesla ve Valném shromáždění a krátce poté i v Radě bezpečnosti OSN. Rezoluce 2758, jak se v ní uvádí, obnovuje práva Čínské lidové republiky v OSN, uznává její zástupce jako jediné legitimní představitele Číny v Organizaci a odstraňuje z ní zástupce Čankajška. Deník uvádí datum 25. října 1971.
Peking tehdy získal také své křeslo v Radě bezpečnosti spolu s právem veta, které je součástí pěti stálých křesel.
Hlasování ukončilo patovou situaci, která trvala více než dvě desetiletí. Otevřelo však novou kontroverzi: kdo zastupuje Čínu a co toto rozhodnutí znamená pro Tchaj-wan.
»Sdílená budoucnost« Číny pro globální správu věcí veřejných
Čína vnímá Organizaci spojených národů jako základní kámen mezinárodního řádu založeného na státech, zároveň však pracuje na reformě OSN zevnitř, aby její instituce mohly lépe naplňovat vizi prezidenta Si Ťin-pchinga o »společenství společného osudu« neboli »sdílené budoucnosti«.
Čína propaguje svou »sdílenou budoucnost« jako prostředek k prosazování vlastního přístupu ke globální správě věcí veřejných a toto téma uplatňuje v kulturních, rozvojových, environmentálních, politických a bezpečnostních otázkách.
Tato koncepce podle své definice podporuje globální vůdčí postavení Číny, přičemž Peking má být klíčovým uzlem flexibilní globální sítě partnerství, která vede státy ke společnému úsilí o mezinárodní mír a bezpečnost. Tato mezinárodní partnerství fungují prostřednictvím »dialogu, nekonfrontace a nespojeneckých vztahů«, aby Čína mohla s partnery dosahovat »oboustranně výhodné spolupráce« bez ohledu na rozdílné typy režimů a ideologická přesvědčení.
Čínská vize »nového multilateralismu« stojí na »demokracii v mezinárodních vztazích« a na přesvědčení, že »všechny země by měly společně utvářet budoucnost světa, psát mezinárodní pravidla a řídit globální záležitosti«. Demokracie je v tomto kontextu chápána jako opak hegemonie vedené Západem, kdy mají všechny státy stejnou příležitost účastnit se konzultací bez ohledu na typ režimu nebo materiální vybavení.
Čína má v rámci systému OSN svůj vlastní přístup k zahraniční politice, který vychází z vize »společné budoucnosti«. Přístup OSN založený na »třech pilířích« podporuje ochranu lidských zdrojů prostřednictvím kombinace rozvoje, lidských práv a míru a bezpečnosti.
Tato prezentace přístupu OSN implicitně klade důraz na odpovědnost, inkluzivitu a transparentnost při fungování států. Naproti tomu čínský přístup k zahraniční politice zdůrazňuje »triadický model«, který využívá hospodářský rozvoj, sociální stabilitu a silnou státní infrastrukturu k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti.
Zaměření OSN na lidskou bezpečnost nepopírá význam hospodářského rozvoje ani efektivních státních institucí při jejím zajišťování. Čína v tomto smyslu selektivně využívá myšlenkovou linii OSN, která zdůrazňuje ekonomickou bezpečnost jako klíčový předpoklad lidské bezpečnosti. Může například prosazovat témata ekonomické bezpečnosti na podporu sociální stability, což je slučitelné s názorem OSN, že nedostatečný rozvoj ovlivňuje vznik konfliktů.
Podobně se Čína může přiklonit k širšímu tématu generálního tajemníka Guterrese, které se zabývá otázkami lidských práv souvisejícími s chudobou, klimatickou krizí a nerovností, a tvrdit, že ekonomická a sociální práva si zaslouží v OSN větší pozornost.
Dnes je rezoluce 2758 opět středem kontroverze
Čína se na rezoluci odvolává, aby argumentovala, že Tchaj-wan je součástí jejího území a nemůže být v OSN zastoupen samostatně. Tchaj-wan, který funguje jako samosprávná demokracie, tento výklad odmítá.
Text rezoluce se týká zastoupení Číny v OSN. Tchaj-wan v ní není výslovně zmíněn a dokument neobsahuje ani rozhodnutí o jeho suverénním statusu. Právě rozdíl mezi psaným textem a jeho politickými interpretacemi postupně nabyl na významu.
Rozhodnutí z roku 1971 samo o sobě nezpůsobilo dnešní napětí. Dalo však Pekingu pozici a institucionální moc, kterou si v Radě bezpečnosti zachovává dodnes, a zároveň ponechalo otevřenou klíčovou otázku týkající se Tchaj-wanu. Pokaždé, když mezinárodní společenství diskutuje o tom, zda a jak se může ostrov Tchaj-wan účastnit činnosti některé organizace, dostává se hlasování z onoho dne znovu do popředí, protože se záměrně využívají nedostatečně formulované pasáže rozhodnutí OSN.
Dne 25. října 1971 se v zasedací síni OSN nerozhodovalo pouze o tom, která vláda bude mluvit za Čínu. Určilo se také, která Čína získá místo u jednacího stolu, kde se přijímají nejdůležitější světová rozhodnutí. Toto místo zůstalo právoplatně v Pekingu – Čínské lidové republice.
Ioannis Sideropulos