Z mírně zvlněné krajiny jihovýchodního Benešovska, dost vzdálena od Blaníků, vystupuje řada vrchů Miličínské vrchoviny. Nejvyšším vrcholem, zdobeným věží, je vrchol Mezivrata (713 m n. m.), který je současně nejvyšším bodem okresu Benešov i Miličínské vrchoviny. Nachází se 3 km severně od Miličína v katastrálním území obce Neustupov; nejbližším sídlem je Oldřichovec, místní část obce Smilkov.
Je to výrazný strukturní hřbet z moldanubických kvarcitů, jejichž výchozy vytvářejí skalní tvary. Vrchol je zalesněný (smrky, buk, místy jedle). Miličínská vrchovina je geomorfologický okrsek v severovýchodní části Votické vrchoviny. Nachází se na rozvodí Vltavy, Sázavy, Blanice a Lužnice. Jižní část Miličínské vrchoviny je označována jako Česká Sibiř.
Miličínskou vrchovinu tvoří především granitoidy středočeského plutonu typu Čertova břemene (janovský typ) a pararuly pestré série moldanubika. Jde o vrchovinu značně členitou. Má hrásťovitou stavbu, která byla rozčleněna příčnými zlomy a erozí vodních toků v jednotlivé výrazné strukturní hřbety severojižního směru. Jsou zde četné skalní tvary zvětrávání a odnosu. Dalšími významnými vrcholy jsou tu Kalvárie (698 m n.m.) a Džbány (688 m n.m.).
Kdysi na kopcích Miličínské vrchovin y rostly dubohabrové porosty, kyselé doubravy, bučiny a bukojavořiny, dnes, »přičiněním« člověka, tady vznikly druhotné rostlinné pokryvy, k nimž nejvíce aptří monokulturní smrčiny a bory, smíšené lesy s břízou a borovice i ovsíkové louky. A v údolích luhy s převahou olše. V takových lesích dochází pak i ke změně keřového a bylinného patra, a to zase působí na kvalitu půdy. Opad jehličí vede k pomalému rozkladu listí, a tak v bylinném patře roste jen několik odolných druhů, jako třeba jestřábník lesní, metlička křivolaká, či borůvka nebo brusinka. Tu a tam se však ještě i dnes vyskytne rostlinný relikt v podobě kyčelnice devítilisté či cibulkonosné, violky lesní, věsenky nachové a další podobných rostlin. Asi nejzajímavější je výskyt bledule jarní v chráněném území »V olších« nedaleko Miličína a v okolních lesích se můžeme setkat s modrofialově kvetoucí dřípatkou horskou. Na zdejších okrajích lesů, na stráních či pastvinách roste tu a tam jalovec obecný a na jižním okraji Miličínské vrchoviny potkáme velmi vzácný hořeček český či bíle kvetoucí bělozářku větevnatou a také některé naše orchideje neboli vstavače vemeník dvoulistý a kruštík širolistý s načervenale zelenými květy.
Také zdejší zvířena se přizpůsobila tamním poměrům. Skládá se především z druhů úzce vázaných na listnaté lesy, jako jsou tesaříkovití brouci, ale i lýkožrouti, datlovití ptáci a řada druhů netopýrů. Vyskytuje se vzácný, poměrně velký, tesařík zavalitý, i střevlíkovití brouci. Mezi suchozemské členovce patří skupina stínomilných a vlhkomilných mnohonožek a vzácně se můžeme setkat i s chráněným roháčem velkým, největším to evropským broukem. Ve vyšších polohách lesů hnízdí i některé severské druhy ptáků, jako brkoslav severní, drozd kvíčala či jíkavec severní. Vzácně je slyšet i houkání výra velkého a rychle se rozšiřuje i hnízdění krkavce. Ze savců jsou dobře známé druhy ježků, myšovitých hlodavců, zajíce polního (dnes poměrně vzácného) a snahy o dovoz a aklimatizaci nových druhů, zejména v 18. a 19. století, obohatily naši přírodu třeba o bažanta obecného či muflona. Že zde žije hojně srnčí a černé zvěře nelze pochybovat. Přesto mezi ty nejvzácnější druhy patří zvířátka nenápadná, např. hlemýždi vrkoč horský či karpatský hlemýžď Tricia lubomirskii.
Také malá lidská sídla, ať vsi, dědiny, osady i jednotlivé statky v krajině tu krajinu dotvářejí, a i přes to, že prošla mnohými krutými obdobími (snad nejkrutější byla třicetiletá válka v 17. století). A právě tato období dala zdejší krajině svou krásu a půvab, který bychom jinde marně hledali.
Ale abychom nezapomněli na Mezivrata. Jeho vrchol zdobí věže. V roce 1919 na vrcholu Mezivrat nechal postavit Artuš Aichelburg, majitel velkostatku v Neustupově, dřevěnou vyhlídkovou věž. Na tuto rozhlednu vystoupil 15. srpna 1919 při své návštěvě Hostišova československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Dřevěná rozhledna byla později stržena a na jejím místě postavil v roce 1939 Geodetický úřad zděnou měřickou věž, která byla součástí sítě pevných geodetických bodů, budované v letech 1938–1941. Měřických věží bylo postaveno celkem devět, další podobná stavba je na Studeném vrchu. V letech 1945–1948 byla měřická věž na Mezivratech využívána též jako rozhledna. V současnosti již svým účelům neslouží a převyšují ji okolní stromy. Na konci 80. let 20. století byl na vrcholu postaven televizní vysílač. Na televizním vysílači jsou umístěny i dipólové vysílací antény pro analogové vysílání rozhlasu a dnes i další signální přístroje. I to k té kráse krajiny patří a slouží to lidem zde žijícím.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora