Polyacrodus je rod prehistorického žraloka, jehož druhy se jako zkamenělé nalezají v Severní Americe, Jižní Americe, Evropě, Asii a Africe. Jméno »Polyacrodus« znamená »zub s mnoha hrbolky« a oficiálně ho pojmenoval německý paleontolog Otto Jaekel v roce 1889.
Žraloci rodu Polyacrodus patří do skupiny žraloků nazývaných »hybodonti«, pojmenované podle žraloka rodu Hybodus . Otto Jaekel však rozpoznal, že zatímco koruny mají podobný tvar, kořenové struktury zubů jsou odlišné od rodu Hybodus, a proto byly klasifikovány jako jiný rod. Zuby polyakrodů byly nalezeny i v sedimentech usazených ve sladké vodě, takže je jisté, že toto zvíře bylo schopno tolerovat pobyt i ve sladké vodě, jako současný žralok býčí. Nálezy našich polyakrodů, jejich zuby, však pocházejí z usazenin českého křídového moře, z vápnitých pískovců až písčitých vápenců.
V obecném tvaru se zuby rodu Polyacrodus podobají zubům žraloků, kteří tráví většinu svého života křižováním blízko mořského dna. To dává určitý smysl, protože tito žraloci jsou tzv. »benthičtí«, což znamená, že tráví většinu času poblíž mořského dna. Kromě toho se tělesné fosilie těchto žraloků podobají mnoha dnešním druhům bentických žraloků. Benthičtí žraloci jsou oportunističtí (sežerou téměř všechno, co je pro ně k jídlu) a mají tak širokou škálu stravy, včetně červů, sladkovodních krevet, ryb a sběru všech chutných soust, na které narazili.
Vymřelí hybodonti se vyskytovali v mořích od triasu do konce křídy. Žraloci rodu Polyacrodus se objevili během spodní křídy a vymizeli, jako všichni hybodonti, koncem křídového útvaru, tedy koncem druhohor. Jak vypadali? Inu, na to je těžká odpověď. Žraloci mají totiž chrupavčitou kostru a z té se toho moc ve zkamenělém stavu nezachová. Maximálně obratle, vzácně otisk těla a hlavně se zachovávají jejich zuby. Žraloci mají zubní sklovinu, která se skládá z velmi tvrdého minerálu fluoroapatit. Němečtí vědci analyzovali uspořádání, velikost a základní vlastnosti krystalů fluoroapatitu v zubech různých druhů žraloků a zjistili, že lidské zuby mohou být stejně tvrdé jako zuby žraloka. Na tvar těla našeho polyakroda můžeme usuzovat, srovnáme-li způsob života polakrodů se způsobem života některých dnešních žraloků. V tomto směru byl jejich způsob života podobný životu dnešních ostrounů, žraloků s protáhlým tvarem těla a plochou hlavou, kteří se zdržují při pobřežích či v mělkém moři. Třeba se někdy nalezne otisk jejich těla a budeme moudřejší.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora