Krtek obecný (Talpa europaea Linné, 1758) je menší hmyzožravec žijící převážně pod zemí. Při budování chodeb tvoří na povrchu typické hromádky zeminy zvané krtina, lidově krtinec. Je celým vývojem a životem vázán na půdu (je tzv. geobiont), přičemž je jediným savcem-geobiontem žijícím v ČR. Je rozšířen ve velké části Eurasie od Velké Británie až po západní Sibiř. V ČR se vyskytuje na celém území. Tam všude dělá své krtiny!
Náš krtek váží přibližně 65–120 g a měří 120–170 mm. Krtek má válcovité tělo s hlavou zeširoka nasedající na trup (jako by neměl krk). Hlavu zakončuje protáhlý růžový rypáček, na jehož spodní straně jsou nosní otvory. Oči jsou malé (mají průměr 1 mm), skryté v srsti. Někdy mohou být zcela zakrnělé a přerostlé kůží. Ušní boltce chybějí a vyústění zvukovodů chrání jen kožní záhyb, ovšem sluch krtka je poměrně dobrý. Kůže je nezvykle tlustá (0,4 mm). Nejlépe vyvinutý má čich. Přední končetiny jsou dobře uzpůsobené k hrabání. Jsou svalnaté, odstávající do stran a s lopatkovitě rozšířenou dlaní, s pěti prsty opatřenými drápky. Zadní končetiny jsou menší; tlapka má délku 16–25 mm. Ocas je dlouhý pouhých 20–42 mm. Krátkou hustou, jakoby sametovou srst má obvykle černou, šedočernou, někdy tmavě hnědou. Vzácně se vyskytují albíni. (Krtci v ČR mívají boky a hřbet sytě černé, spodinu těla šedočernou a tlapky světle růžové. Samičky jsou obvykle menší než samci. Žije na loukách, v lesích všech typů a intravilánech měst a vesnic, v parcích a zahradách. I u nás na trávníku.
Krtek obecný tráví většinu života v podzemí v systému chodeb do 50 cm pod povrchem, zřídka hlouběji. Celková délka chodeb se obvykle pohybuje v rozsahu několika desítek metrů. Srovnejte s velikostí člověka. Kdyby každý člověk (který je zhruba 12x větší než krtek), vyhloubil příslušnou délku příslušně velkých chodeb, to by se stavěla metra! Proto ten titul Nejlepší tunelář. Krtek si vytváří jednak obytné chodby, jednak okružní, ve kterých loví potravu. Při tom tvoří na povrchu typické hromádky zeminy (krtiny). V době, kdy pátrá po samičkách, hrabe mělčí chodby. Samice mívá na jaře (obvykle v březnu až dubnu) po čtyřiceti dnech březosti 3–7 mláďat. Ta se rodí slepá, neosrstěná a velká asi jako fazole; prohlédnou za tři týdny. Zpočátku pijí mateřské mléko, po třech týdnech sama loví. Pohlavně dospívají ve druhé polovině prvního roku života a poprvé se rozmnožují obvykle hned následující jaro.
Krtek se dožívá se dvou až pěti let.
Živí se převážně bezobratlými živočichy, které vyhledává pomocí sluchu a čichu a vyhrabává je rypáčkem. Jeho potravou jsou především žížaly, dále plži, různí členovci včetně hmyzu a jeho larev, nymf a kukel. Žížaly ochromené kousnutím do nervového centra může skladovat. Denně spotřebuje více potravy, než je polovina jeho hmotnosti.
Mezi predátory krtka obecného patří lasice, liška, sovy a jiní draví ptáci. Není pravda, že nemá nepřátel. A mezi ně patříme i my, lidé! Je to velká chyba, protože krtek, stejně jako každý jiný organismus má v přírodě své místo, dané dlouhými věky jeho vývoje, a kdyby nebyl, či by byl vyhuben, příroda by vypadala úplně jinak a možná by v ní nebylo ani místo pro jiné tvory, člověka včetně.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora