Novináře a spisovatele Karla Sabinu, známého hlavně jako autora libreta ke Smetanově opeře Prodaná nevěsta, vnímali jeho současníci dlouhá léta jako českého vlastence, který pro národ trpěl ve vězení. Vše se ale změnilo v létě 1872, kdy vyšlo najevo, že léta donášel rakouské tajné policii. Narychlo ustavený čestný soud jej 30. července 1872 prohlásil vinným a vyobcoval z národa. »Národní zrádce« se marně snažil obvinění zbavit, důkazy ale byly jasné. Nakonec zemřel v bídě a v ústraní 9. listopadu 1877 ve věku 63 let.
Pražský rodák Sabina pocházel z chudých poměrů, přesto studoval v Praze a Vídni, už tehdy si ale občas »žil nad poměry«. Po studiích se živil jako soukromý vychovatel a učitel ve šlechtických rodinách, později působil jako spisovatel, redaktor a publicista. V roce 1848 se Sabina stal jednou z vůdčích osobností revolučního hnutí volajícího po svržení absolutistického režimu. Za údajné připravování protirakouského spiknutí byl v květnu 1849 zatčen a posléze odsouzen k trestu smrti oběšením, který mu byl zmírněn na osmnáctileté vězení. Z vězení ho propustili až v červnu 1857.
Jeho dvěma dětem bylo v té době už jedenáct a devět let a otce prakticky neznaly, rodina navíc trpěla bídou, Sabina musel dokonce začít rozprodávat své knihy. V červnu 1859 si jej pozvali na policii, kde se ho pod slibem odměny možnost uveřejňovat tiskem jeho díla podařilo získat ke spolupráci. Jako konfident byl Sabina spolehlivý, dlouhá léta donášel informace o českých politicích i dalších vlastencích. V létě 1872 se ale podařilo získat úřední akta zcizená ze spisovny pražského policejního ředitelství a vše se prozradilo. Veřejnost se zprávám o Sabinově zradě zprvu zdráhala uvěřit.
(čtk)