Jako malé dítě jsem rádo četlo knížku Elišky Horelové Znáte Tománka? Dnes už si jen matně vzpomínám, že šlo o vyprávění o pražském předškolákovi, který, když se těsně před začátkem školního roku ocitl v nemocnici, snažil se být statečný a přál si, aby ještě stihl zápis a představil se učitelce.
Název knihy se mi vybavil nedávno při čtení článku Komunisté se nemění. Prokšanová udělila cenu Julia Fučíka sama sobě. »Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je ‚právě proto‘. Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem,« píše o sobě šéfredaktor Jan Cemper.
Snad právě proto napsal ve svém veledíle toto: »Komunisté si udělují i ceny. Mezinárodní den lidské solidarity byl vybrán jako den předání mezinárodní ceny Julia Fučíka Za věrnost tradicím pokrokové žurnalistiky. Letos ji získala Petra Prokšanová, která byla zároveň členkou poroty.«
Ponechme stranou, že si toho všiml až nyní v únoru. On totiž datum evidentně neřeší. Jinak by jako důkaz nepoužil rok starý článek. Vím to jednak jako autor obou v odkazech citovaných materiálů, druhak proto, že jsem byl, jak se říká, »u toho« a chápu rozdíl mezi KSČM a KSČ.
Nebudu zde reagovat na další »hámotiny«, které autor vytvořil, ale poděkuju mu za reklamu, kterou článkům i tomuto webu dělá. Nevím, jakou má jeho web čtenost, ale předpokládám, že malá nebude – odhalování manipulací je možná žádané…
Pobavilo mě ale hlavně to, že Petře vytýká něco, co neudělala – byla v porotě při prvním ročníku, u druhého už ne. Možná víte, co to je Zlatá vážka: Czech Social Business Awards 2024. A možná i víte, kdo byl předsedkyní hlavní poroty. A možná i víte, kdo byl v pátek 1. listopadu na slavnostním galavečeru v Černínském paláci oceněn v kategorii Osobnost roku.
Pokud jste si to nepřečetli doteď a ani v předchozím odkazu, odpovím sám: předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
Musíme tedy upravit to staré známé Quod licet Iovi, non licet bovi – tedy Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Pan Cemper to posunul hodně jinam: Co je dovoleno jednomu, vytkne se druhému – i když to neudělá…
Zbyšek Kupský
Diskuze je uzavřena.