Vláda v tomto týdnu s akademickou lehkostí, s malým zájmem médií a ještě menším zájmem veřejnosti učinila jedno závažné rozhodnutí a druhé rozjednala a jen o pár týdnů odsunula.
Tato rozhodnutí přitom ovlivní život a peněženky českých občanů v příštích desítkách let. Před pár týdny se prakticky všechny kandidující politické strany před volbami do Evropského parlamentu zaklínaly, jak zatočí s Green Dealem.
Green Deal byl vesměs líčen jako zločinné spiknutí nejrůznějších zájmových skupin z nejmocnějších států EU. A všichni kandidáti slibovali jeho korekci anebo dokonce nerealisticky jeho zrušení. Ke korekci by mohlo dojít, podle uzavřených smluvních dokumentů, v letech 2025–2026. Ale jak se zdá, ani česká vláda, tvořená stranami, ve kterých bylo dost kritiků Green Dealu, se nehodlá řídit svými sliby. Jak jinak.
Vláda brzy rozhodne o přijetí »českého Green Dealu«, teď se to jaksi nehodilo… Tento český Green Deal bude znamenat de facto aplikaci unijní legislativy v našich podmínkách. Bude to znamenat, že budeme muset přejít důsledně na trajektorii, kdy nejpozději v roce 2050 bude evropská ekonomika bezuhlíková.
Tyto idealistické představy, které mimo Evropskou unii (a Českou republiku) nikdo ve světě nesdílí, budou mj. znamenat v průběhu let značný zásah do ekonomiky českých domácností. Připomeňme si, že v letech 2022 a 2023 vzrostla i »péčí« současné Fialovy vlády inflace, která v souhrnu obou let dosáhla zhruba 30 %. V důsledku této inflace, kterou můžeme klidně nazvat hyperinflací, došlo ke snížení životní úrovně českého obyvatelstva nejméně o pětinu, možná o čtvrtinu. Samozřejmě, že příjmově nejvyšších vrstev české společnosti a vyšší střední třídy se to netýká. Ale všichni ostatní musí počítat. Inflace se sice vrátila k přijatelným číslům kolem 2 %, ale růst cen z posledních dvou let už nikdo neodbourá. Zejména tehdy, pokud bude pokračovat válka na východě Evropy, tak není šance na to, aby se snížily zásadním způsobem ceny komodit, ať už se jedná o energetické suroviny, průmyslové kovy nebo zemědělské produkty.
Oligopolní struktura české ekonomiky je »zárukou«, že ceny porostou i v dalších letech, a to mj. v důsledku silných impulzů, jako je např. Green Deal.
Prostě, nadnárodní firmy, které ovládají českou ekonomiku a diktují zásadním způsobem ceny a tržní podmínky, určitě neprodělají ani na Green Dealu. Ten zaplatí české obyvatelstvo, tedy lidé ze středně- a nízkopříjmových skupin. V krátké době se u nás začne postupně zvyšovat cena pohonných hmot. Mluví se o nějakých 40–50 centech za litr (benzínu či nafty), což znamená nějakých 10–13 Kč po zaokrouhlení. Bude se tedy autem jezdit podstatně méně, a to je záměrem autorů Green Dealu. Ale protože distribuce prakticky téměř všeho, počínaje potravinami, probíhá dnes přes automobilovou nákladní dopravu, která prostě určené dodávky zboží dopravit musí, dojde tak k nárůstu cen dopravních služeb, což se následně promítne v cenách přepravovaného zboží. Stejně tak se promítne růst cen ve stavebnictví, např. při výstavbě nových domů atd. Prostě, život Čechů se dál zdraží, a to ve středně- i dlouhodobé perspektivně.
Dalším faktorem, který povede ke zdražení našeho života, je výstavba dvou nových jaderných reaktorů v příštích dvaceti letech. Vláda jako realizátora projektu vybrala v tomto týdnu jihokorejskou firmu. Po vyloučení Číňanů a Rusů z tendru z politických důvodů, jejichž ceny zhotovení by byly zřejmě podstatně nižší, je výběr jihokorejské firmy asi tím jediným a nejpřijatelnějším řešením. Konečná cena za oba nové reaktory v Dukovanech se má pohybovat kolem 400 mld. korun. Tedy, podle jednostranného odhadu české vlády (!). Takže nic není zaručeno. Po výstavbě těchto reaktorů v Dukovanech vláda nevzdává ani projekt výstavby dvou dalších atomových reaktorů v Temelíně. Když se dívám na nároky na státní rozpočet v příštích dvaceti letech, obestírají mě mrákoty. Nejméně 800 mld. korun (nebo snad jen 400 mld. korun) by stála výstavba čtyř jaderných bloků… Do toho přijdou ještě výdaje na zbrojení, u nichž se zdá, že nová americká administrativa se bude dožadovat jejich dalšího navýšení. Tedy u spojenců USA.
Prostě, Česko se dostane až na samu mez své finanční kapacity. Anebo možná až za ní. Nebohé české obyvatelstvo to všechno bude muset zaplatit. Fantazijní představy z Bruselu, pokud jde o Green Deal, a fantazijní představy z Washingtonu jdoucí ve prospěch zbrojařů. I potřeby udržet dostatečné vlastní kapacity pro výrobu elektrické energie.
A do toho všeho může za pár let přijít ještě zavedení eura. A samozřejmě, že by se pak opakovalo to, co jsme zažili v době hyperinflace v letech 2022 až 2023, kdy velké nadnárodní firmy budou opět řádit a navyšovat ceny svých produktů a služeb, protože je nikdo nebude omezovat. Určitě to nebude činit vláda Petra Fialy anebo vláda s podobným politickým složením.
Takže suma sumárum, v příštích 10–20 letech si bude muset většina českého obyvatelstva pěkně utáhnout řemeny.
Rád bych napsal příznivější zprávy, ale toto je realita, která nás čeká v příštích deseti letech. Realita ještě zesilovaná neschopností vlády, která kašle na obyčejného českého člověka.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD
Nezájem provládních sdělovacích prostředků je záměrný a řízený Fialou a Rychetského Pětikoalicí a Pavlem.
Fiala a Rychetského Pětikoalice a Pavel si vytřeli zadnici s tímto státem a lidmi.
Ovšem Fiala bude svými nadřízenými pochválen a o nic jiného nejde.