Snad ani Večerní univerzita marxismu leninismu, známý to VUML, neměla tak černobílé vidění světa jako dnešní mainstreamová média. Jakými až dávivými zvratky znečisťují prostředí kolem sebe, je obtížně stravitelné. Ještě nepochopitelnější je ale zjištění, že většina lidí si ten zvratkový puch oblíbila natolik, že jim vůbec není nepříjemný. Naopak – oni ho k životu snad potřebují.
Například katastrofické scénáře pro ruskou ekonomiku nám servírují čtyřiadvacet hodin denně. Kdyby se jednalo o povolené výchylky, jeden by nad tím mávnul ruku, poněvadž co novinář, to jiný názor, jiné subjektivní vnímání souvislostí a faktů. Ale když je mezi zprávami mainstreamu a skutečností rozpor zásadní, nemůže se jednat o náhodu.
Komentátor společnosti Bloomberg, Javie Blas, ve svém nejnovějším příspěvku vysvětluje, jak že to je s tou umírající ruskou ekonomiku doopravdy. Už samotný titulek leccos naznačuje… Na energetických trzích vítězí Putin.
Hned v řádcích následujících se dozvídáme proč:
Blas upřesňuje, že prvním ukazatelem, dokládajícím, jak se Putinovi podařilo zvrátit situaci v oblasti ropy ve prospěch Kremlu, je sama produkce. Minulý měsíc se vyšplhala zpět na téměř předválečnou úroveň a dosáhla v průměru téměř 10,8 milionu barelů denně, což je jen nepatrně méně než 11 milionů barelů, vytěžených v lednu 2022, bezprostředně před invazí na Ukrajinu. Letošní červenec byl třetím měsícem oživení těžby ruské ropy v řadě. »Po počátečním výpadku si Rusko našlo nové odběratele pro zhruba milion barelů denně, které evropské rafinerie přestaly nakupovat kvůli samosankcím. Většina této ropy končí v Asii, zejména v Indii, ale také v Turecku a jinde na Blízkém východě. Všichni, kdo sázeli na to, že produkce ruské ropy bude nadále klesat – včetně mě – se mýlili,« přiznává tento respektovaný komentátor společnosti Bloomberg.
Druhým ukazatelem je podle Blase cena ruské ropy. Zpočátku byla Moskva nucena prodávat s obrovskými slevami, aby nalákala kupce. V posledních týdnech však Kreml opět získal cenovou sílu a využil napjaté situace na trhu.
Blas dále konstatuje: »Vítězství na trhu s ropou znamená, že Putin si může dovolit vzdát se příjmů z omezeného prodeje zemního plynu do Evropy, což vytváří tlak na Berlín, Paříž a Londýn, které se připravují na masivní zvýšení maloobchodních cen energie a její potenciální nedostatek, hrozící až přídělovým systémem.«
Kombinace chladného počasí, prudce rostoucí poptávky po elektřině a enormního nárůstu cen může vést koncem tohoto roku k podkopání masivní podpory Ukrajiny ze strany Západu. »Nevylučuji totiž,« dodává Javie Blas, »že evropští politici, kteří si budují mezinárodní image tím, že se chlubí podporou Kyjevu, ve finále odmítnou nést zodpovědnost za energetickou chudobu domácího obyvatelstva, resp. svých voličů.«
Třetí ukazatel ruského úspěchu je spíše politický než tržní. Ještě v březnu a dubnu byli západní politici naivně optimističtí, že kartel OPEC v čele se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty zpřetrhá vazby s Ruskem. Stal se pravý opak. »Navzdory cestě amerického prezidenta Bidena do Rijádu (žádal zde zvýšení těžby ropy pro americký trh – pozn. autora), Putin si uvnitř aliance OPEC+ svůj zásadní vliv zachoval. Krátce po Bidenově odjezdu ze Saúdské Arábie odletěl do království ruský vicepremiér Alexandr Novak, který má vztahy se zdejšími ropnými kartely pod palcem. O několik dní později OPEC+ sice oznámil nepatrné zvýšení produkce ropy, ovšem ani zdaleka ne v objemu, který žádal Biden – spíše jen proto, aby udržoval napětí na globálních energetických trzích. Tento krok OPEC+ tedy neměl s požadavkem Bidena nic společného,« staví Javis Blas česká média do pozice jednoduchých prosťáčků, kteří za kus žvance budou lhát do roztrhání těla.
Jan Čech