V Rumunsku vloni zrušil ústavní soud výsledek prezidentské volby s neslaným nemastným odvoláním se na údajné informace zpravodajských služeb o jejich ovlivnění ze zahraničí.
Americký vicepresident J. D. Vance to komentoval takto: »Nemáte s námi společné hodnoty, pokud zrušíte volby, protože se vám nelíbí jejich výsledek. Když se tak bojíte vlastního lidu, že ho umlčíte a donutíte mlčet.«
Vyjádřil tak obavu z ohrožení samotného základu demokracie, totiž zásady, že lid je zdrojem veškeré státní moci.
Časopis The Economist na tento krok rumunské justice reagoval ve svém indexu demokracie snížením hodnocení Rumunska na »hybridní režim«. Le Monde diplomatique varoval v této souvislosti před »likvidací voleb«.
Podstatou »rumunského problému« je skutečnost, že v civilizovaných zemích nejsou informace zpravodajských služeb soudně využitelné, protože jsou zpravidla objektivně nepřezkoumatelné.
Benátská komise Evropské unie na žádost Parlamentního shromáždění Rady Evropy vydala (27. ledna 2025) v této souvislosti »naléhavé stanovisko« k zodpovězení následující otázky: »Za jakých podmínek a na základě jakých právních norem může ústavní soud zrušit výsledek voleb?«
Podle názoru Benátské komise v těchto případech hrají zásadní roli dobře odůvodněná a transparentní rozhodnutí. Musí přesně uvádět důkazy svědčící o konkrétním porušení zákona. Nesmí však být založena pouze na utajovaných zpravodajských informacích (které lze použít pouze jako kontextové informace), protože jejich použití nezaručuje potřebnou transparentnost a ověřitelnost.
Občané, kteří mají rádi svou vlast, by si jistě nepřáli, a státní zaměstnanci, kteří jsou za ochranu ústavy a zájmů státu placeni, jistě nedopustí, aby se něco podobného přihodilo i u nás. A to nejenom kvůli nevyhnutelné těžké újmě na prestiži naší země, ale především kvůli neprominutelnému porušení ústavního pořádku. Takový faul na demokracii by nutně vyvolal občanské nepokoje, požadující nápravu i potrestání.
Proto je třeba apelovat na české zpravodajské služby, aby zavčas přepečlivě rozpracovávaly problematiku případného zahraničního vlivu na předvolební dění, a to v době předvolební, kdy by zahraniční aktéři mohli reálně působit na rozhodování voličů.
Zjistí-li pak v předvolební době české zpravodajské služby zahraniční působení na předvolební kampaň, nemohou samy dle zákona dělat nic jiného, než bez odkladu předat tyto poznatky zákonným adresátům. V tomto případě trestněprávním orgánům (§8/3 zákona č. 153/1994 Sb.), aby mohly tyto poznatky procesně správným způsobem zajistit, prověřit, zdali skutečně kolidují s trestním pořádkem, a případně okamžitě konat.
Nezjistí-li však do termínu konání voleb české zpravodajské služby žádné takové poznatky, pak se lze právem domnívat, že až po volbách případně zjištěné údajné ovlivňování ze zahraničí nemohlo mít na voliče před volbami žádný efekt, když je nezachytily ani tak vychvalované české zpravodajské služby, nota bene zejména Bezpečnostní informační služba (BIS), šéfovaná v CIA vyznamenaným generálem.
Proto soudy nesmí brát zřetel na jakékoliv »poznatky« zpravodajských služeb v tomto směru, zjištěné až po volbách, protože jejich získání či dokonce zveřejnění mohlo být vedeno snahou ex post ovlivnit výsledky voleb, a navíc i proto, že zpravodajské služby prostě neprodukují soudně přezkoumatelné a tudíž soudně využitelné informace.
V této souvislosti je důležité zmínit, že Bezpečnostní informační služba má ve své zákonem stanovené působnosti (§5/1 zákona č. 153/1994 Sb.) výslovně dánu povinnost zabezpečovat informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, a o zpravodajských službách cizí moci.
Do tohoto výměru dozajista patří případné pokusy o ovlivňování voleb. Zákon však tuto povinnost stanovuje neomezeně, tedy proti uvedeným záměrům a činnostem, ať už by přicházely odkudkoliv, a tvářily se jakkoliv lidu- či demokracii milovně.
BIS má tedy povinnost pátrat po všech možných pokusech nelegálně ovlivnit volby, což by bylo možno dokázat především zajištěním dokumentů o převodech a přísunech finančních prostředků ze zahraničí všem subjektům, které jsou aktivní zejména v politické oblasti.
Jinak, natvrdo řečeno, BIS je ze zákona povinna zabezpečit informace o všech takových jevech, ať už by přišly – geopoliticky řečeno – nejen z Východu, ale i ze Západu, Severu či Jihu.
Bude-li se však někdo z české zpravodajské komunity až po volbách pokoušet soudu předložit a proti výsledkům voleb uplatnit jakékoliv »zpozdilé« poznatky, bude na místě takovou aktivitu prošetřit s cílem ustanovit konkrétní »aktéry«, resp. pachatele, a posoudit i jejich trestní odpovědnost ve vztahu k zanedbání povinností či dokonce úmyslnému porušení zákonných povinností s důsledky, ohrožujícími ústavní zřízení, anebo z napomáhání či aktivní činnosti namířené proti základům státu.
Související nutné personální změny s ohledem na zvýšení efektivity činnosti české zpravodajské komunity by pak byly samozřejmou nezbytností.
Nejde totiž o nic menšího, než o obranu a ochranu ústavou deklarované státní suverenity.
Jan Schneider