Česká ekonomika, jak jsem předvídal ve svých článcích už před řadou měsíců, padá ve IV. čtvrtletí do recese.
Zářijové číslo meziročního poklesu maloobchodního obratu je přes 9 %. Takže jedna z důležitých komponent, které byly v předchozích letech mj. také nositelem růstu HDP, padá. Souvisí to samozřejmě s poklesem reálných mezd obyvatelstva, který je podle ČSÚ blízký 10 % a co je ještě horší, pro statisíce lidí je ten pokles reálných mezd ve skutečnosti ještě vyšší (já se domnívám, že pokles reálných mezd je spíše někde mezi 12-15 %). Hovoří se až o 20procentním poklesu reálné mzdy pro některé profesní kategorie. To už je opravdu katastrofální.
Čísla českého průmyslu nejsou opticky tak tragická. Dochází zatím k nárůstu průmyslové výroby, a to díky příznivé srovnávací základně covidového roku 2021. Index obchodních manažerů (PMI) ale nezadržitelně klesá. Právě tento index informuje o tom, že klesá poptávka po výrobcích v českém průmyslu. A to je velmi vážné.
Všechny faktory, které vláda může do jisté míry, ale samozřejmě v rozdílném časovém rámci, ovlivnit, zde zůstávají. Mám na mysli zaprvé konflikt na Ukrajině, kde česká vláda, tedy vláda země t. č. předsedající Evropské unii, dělá vše pro to, aby pomohla eskalaci války a válečnému štvaní. A nedělá nic pro ukončení tohoto zkázonosného konfliktu. Přitom skončení války je cestou k poklesu cen komodit, které zejména po zahájení války na Ukrajině akcelerovaly do nevídané výše. Mám na mysli ceny energetických surovin, průmyslových kovů i zemědělských produktů. Ukončení válečného konfliktu by dříve nebo později vedlo k poklesu cen těchto surovin až na předválečnou úroveň. »Experti«, kteří říkají, že tomu tak nebude, nevycházejí z reality existence zákona nabídky a poptávky v tržní ekonomice. Je to zvláštní, ale právě tito »experti« se jindy hlásí jednoznačně k pravicovým hodnotám.
Zadruhé, premiér Fiala před celou řadou měsíců sdělil české veřejnosti v dramaticky předem ohlašovaném TV projevu, že stát může přistoupit k zestátnění minoritních akcionářů ČEZu. To je samozřejmě proces, který by trval celou řadu měsíců. Ale pokud vláda chce dramaticky snížit ceny elektrické energie, musí se v tomto směru konečně pohnout. Už zahájení tohoto procesu zestátnění minoritních akcionářů za náhradu může vést k mírnému poklesu cen elektrické energie. Pokud bude jediným vlastníkem společnosti ČEZ stát, musí dát této firmě zadání prodávat elektrickou energii za cenu reálných, tedy nízkých nákladů plus mírný zisk. A jen přebytek této energie (to je ale zhruba čtvrtina veškeré v Česku vyrobené energie) prodávat přes lipskou energetickou burzu. To by ČEZu dávalo stále velmi slušné tržby. Ale samozřejmě nikoliv takový zisk, jaký ČEZ očekává v letošním roce (kolem 70 mld. korun).
Nelze se zbavit dojmu, že současná pravicová vláda dává přednost vysokým příjmům pro státní rozpočet z dividend ČEZu, které plynou ze zbytečně navýšených cen elektrické energie pro domácnosti i pro podnikatelský sektor.
A pokud by se manévr se zestátněním společnosti ČEZ povedl, tak už by nebylo potřeba učinit ani zatřetí, a tedy kompletně odejít z lipské energetické burzy. Prostě proto, že by tam mohla Česká republika prodávat přebytky vyrobené elektrické energie.
Pokud by se podařilo razantně snížit cestou zestátnění ČEZu cenu elektrické energie a po mírovém uspořádání na Ukrajině i cenu plynu a ropy, okamžitě by poklesly jak výdaje českých domácností, tak v posledním roce obrovsky narůstající výdaje českých firem, které činí české finální výrobky na mezinárodních trzích málo konkurenceschopné.
Jiří Paroubek