Když jsem minulý čtvrtek večer poslouchal v diskusním pořadu CNN Prima News, kterého jsem se zúčastnil své názorové oponenty z řad ODS (bývalého premiéra za ODS Nečase a bývalého ministra za ODS Langera), byla to jen ozvěna řečí, které vedou představitelé současné vlády a ODS k situaci v zemi i např. na Ukrajině. Nic nového pod sluncem….
Oni jsou naprosto spokojeni s tím, jak vláda vykonává svůj mandát. Vlastně všechno úsilí vlády je – podle nich – zalito sluncem. A vláda P. Fialy prý musí vymetat svinčík po Babišově vládě.
Je pravdou, že vláda P. Fialy přišla do čela státu po volbách, v nichž nezískala většinu voličů a pouze proto, že propadly některé strany pod úroveň 5 % voličů (ČSSD, komunisté ad.), mohla sestavit pravicovou vládu. Proto by měla být pokornější.
Málokdo z toho jednoho milionu hlasů voličů odevzdaných pro jiné politické strany, které propadly pětiprocentním roštem volitelnosti, by volil tuto vládní koalici.
Nová vláda musela řešit jednak problém pandemie covid-19, která naštěstí odeznívala. Musela ale zejména řešit otázku uprchlíků z Ukrajiny, kterých je v tuto chvíli v naší republice registrováno přes tři sta tisíc. A můžeme očekávat ještě jejich další přírůstky třeba až k půl milionu osob.
Jedním z klíčů k uklidnění situace s uprchlíky, tedy aby se začali vracet do své domoviny, je mír mezi válčícími stranami na Ukrajině. A to udržitelný mír, který bude po ukončení konfliktu garantovat bezpečnost jak Ukrajiny, tak Ruska.
Fialova vláda se soustřeďuje, pokud jde o Ukrajinu, na dodávky nejen humanitárního charakteru, ale podle mého názoru, bohužel, i dodávky zbraní. Zapojuje se do úsilí většiny zemí Západu vedeného Spojenými státy o oslabení Ruska. Rusko má na Ukrajině zhruba devadesátitisícový expediční sbor a proti sobě půl milionovou ukrajinskou armádu.
Ať se to někomu líbí nebo ne, ruské síly postupují pomalu, ale jistě a jsou zřejmě schopny dosáhnout cílů, které si na východě a jihu Ukrajiny předsevzaly.
Vláda P. Fialy se věnuje, řekl bych naplno, právě a vlastně jen ukrajinské krizi a zanedbává problémy vlastní země.
Mezitím dramaticky rostou ceny plynu pro domácí obyvatelstvo a také pro spotřebitele z podnikatelského sektoru. A vláda není kromě kosmetických úprav schopná udělat nic. Lze očekávat, že po razantním nárůstu cen plynu dojde také k razantnímu nárůstu také v řádech desítek procent u elektrické energie. Zhruba o 50% oproti loňsku vzrostly ceny pohonných hmot (PHM), tedy nafty a benzinu.
Potravinářská komora na základě pečlivých analýz došla k názoru, že dojde k nárůstu cen potravin o cca 25%. Obávám se, že tento očekávatelný nárůst cen potravin je již realitou. Vlastně neexistuje významnější položka zboží či služeb, kde by ceny zůstaly nezměněny a nesměřovaly vzhůru. A to často velmi významně.
Nominální nárůsty mezd v podnikatelském sektoru (i ve veřejném) sektoru jsou minimální a při očekávatelné inflaci 20 – 25%, prostě dojde k poklesu životní úrovně lidí, zejména zaměstnanců, zřejmě až o jednu pětinu.
A vláda nedělá proti tomu prakticky nic. Přišla teď s dávkou 5000 Kč na jedno dítě u domácnostní, které nemají čistý roční příjem vyšší než 1 mil. Kč. Vláda rozpoutá v tomto případě stejnou papírovou vojnu, jakou rozpoutala u příspěvku na bydlení, kde z potřebných několika set tisíc lidí, se za několik týdnů do konce týdne minulého přihlásilo o toto navýšení jen cca 20 tisíc lidí.
Prostě vláda připravuje taková administrativní řešení, která jsou pro lidi obtížně řešitelná. A to je také zřejmě záměr, aby se co nejméně lidí dostalo k penězům ze státního rozpočtu, na které jinak mají nárok.
Stejně tak vláda nevyužila písemný materiál Evropské komise (EK), kterým Brusel dává národním vládám možnost, uhradit část zvýšených nákladů na energie firem ze státního rozpočtu. Vláda by pro tento účel musela ze státního rozpočtu uvolnit několik málo miliard korun. Ani to ale není ochotná udělat. Není tedy ochotná pomoci střednímu podnikatelskému stavu řešit nemalé problémy živností a malých podniků, např. pekařů, cukrářů, malovýrobců všeho druhu atd. s rostoucími cenami energií a PH.
Vláda se nestará o lidi. Jak řekla předsedkyně TOP 09, poněkud přespříliš upřímně, starat se o lidi, to prý není úkolem vlády. Nevím sice, o co by se vláda měla jinak starat, ale možná si paní předsedkyně Pekarová myslí, že je na nějaké velké módní přehlídce, kde se udělují ceny za nejhezčí outfit. Ale miliony našich lidí mají jiné starosti, a to přímo existenční starosti.
Nejsou to jen ti tzv. chudší, ale dnes se do kategorie ohrožených nárůstem životních nákladů přesunují významné části střední třídy. Je jen otázka času, kdy také desetitisíce plátců splátek hypoték dostane vyměřeno vyšší platby splátek a budou se svými rodinnými rozpočty v těžko řešitelné situaci. A někdy i v koncích.
Dvě třetiny české společnosti mají příjmy pod celostátní průměrnou mzdou. Pokud těmto domácnostem vzrostou náklady každý měsíc o 8, 10 či 12 tisíc korun, jsou v pasti.
V každém případě jsou v pasti státní zaměstnanci, jimž nebylo přidáváno na mzdách vůbec anebo jen velmi málo.
Česká společnost zažívá něco, u čeho zatím neasistovala žádná česká vláda. Stojíme před bezprecedentním poklesem životní úrovně lidí, možná až o pětinu a vláda je vcelku happy.
Myslím, že k tomu, aby se členům vlády rozsvítilo v hlavách, je potřeba, aby pracující dali masově najevo svou nespokojenost. A takovým projevem je jedině generální stávka.
Jiří Paroubek