Važte slova! BIS má nové naslouchátko

Šéf kontrarozvědné zpravodajské služby (BIS), generál-čekatel Michal Koudelka, v rozhovoru pro seznamzpravy.cz otevřeně vyhrožuje občanům, že »BIS bude muset reagovat na znevažování předsedy Senátu a předsedkyně Poslanecké sněmovny, což má tendenci nahlodávat důvěru společnosti ve stát. A to ve chvíli, kdy čelíme tak vážnému ohrožení. A ty útoky budou pokračovat a budou ještě rozsáhlejší a masivnější, možná zrádnější«.

Táži se – a rozhodovat o tom, co je kritika a co už znevažování, bude kdo? Analytici BIS? Chlapíka s neviditelným ricinem či vrbětický tyjátr v jejich režii máme v živé paměti.

Tentokrát by to ale měli mít o dost jednodušší, neboť každou kritiku lze úspěšně považovat za znevažování. Prostě vám jednoduše sdělí »znevážil/la jste M + M« – a tečka. Zatímco bájný ricin v kufříku nikdy neviděli, stejně jako nikdy neuvidí své ruské agenty z Vrbětic, tady budou mít jako důkaz k dispozici tištěné či mluvené slovo, které nám vyloží k obrazu svému.

Ty o Vystrčilovi či Pekarové něco někde řekneš nebo napíšeš (třeba na sociální sítě), a oni řeknou tobě, že to tvé řečené nebo psané je znevažující. Nevím sice, jak to budou praktikovat u předsedy Senátu, neb on je Tchajwanec, rozuměj cizí státní příslušník, a ti jsou chráněni mnohem ostražitěji než našinec. Tchajwanci – a ještě Ukrajinci, skoro bych na ně zapomněl. Vidíte, jak je ta hranice tenká… Už jsem málem znevažoval.

Ale obavy stranou, však ona se BIS třeba přes Nancy s Tchaj-wanem už nějak domluví, jak tu chránit jejich občana. Jistě důsledněji než Adamovou, to je nabíledni.

Že on se ten šéf české filiálky CIA Koudelka zaměřil ausgerechnet na ty dvě komory? Mě osobně sesula na židli formulace, že znevažování jejich předsedů má tendenci nahlodávat důvěru společnosti ve stát. Pokud toto myslí věčný plukovník vážně, pak o hlodání neví zhola nic.

Pane Koudelko, až si přestanete za těžké peníze objednávat průzkumy společenského mínění, a aspoň jednou to zkusíte naostro, zjistíte, že není co nahlodávat, že důvěra společnosti ve stát se rozhlodala kvůli úplně jiným hlodavcům, nikoli kvůli znevažování nějakého bezvýznamného Vystrčila či neméně bezvýznamné Pekarové.

Možná mně to nebudete věřit, ale i v tomto amatérském spolku, hodném stupňů vítězů Jiráskova Hronova, jsem objevil pozitivum. Má-li kontrarozvědná služba čas zabývat se nahlodáváním těch dvou NIKOHO, nebudeme na tom z pohledu bezpečnosti nijak zle.

Víte, ono se tohle takříkajíc navážno komentovat nedá. Když šéf BIS vystřelí do veřejného prostoru nálož téhle ráže, máte v podstatě dvě možnosti, jak reagovat – obrátit to v komediální duch, o což jsem se pokusil já, nebo nad tím mávnout rukou, protože něco tak absurdního BIS snad ještě nepředvedla. Proti tomu jsou imaginární kufřík s ricinem či imaginární ruští agenti z Vrbětic selankou nedělního odpoledne s vonící kávou a na jazyku se rozplývajícími babiččinými povidlovými buchtami.

Na oficiálních stránkách BIS se dočteme následující: »Naším posláním je chránit občany a naši krásnou zemi před nejrůznějšími hrozbami od terorismu až po špionáž cizích států. Shromažďujeme a vyhodnocujeme informace o rizicích ohrožujících bezpečnost, demokracii a svobodu.«

Jsem ovšem poněkud na rozpacích, kam zařadit občana-hlodavce. Je on »špionážníkem« cizího státu nebo už rovnou teroristou? Co myslíte vy, kterých se to bezprostředně dotýká? Kým se cítíte víc?

Pavel Votruba