Je to dvacet pět let. Čtvrt století od té doby, co Václav Benda vyřkl »památná slova« o tom, že konečně může být spokojen, protože má záruku, že se nebude opakovat předlistopadová minulost, tedy socialismus. Tehdy, patnáctého dubna – tedy podle data výročí to bylo včera – naše Poslanecká sněmovna 154 hlasy proti 38 hlasům komunistů a poslanců SPR-RSČ schválila naši přihlášku do NATO. O deset měsíců později pak poté, co se další euroatlantické členské země vyjádřily kladně, už mohl Václava Havel, prezident České republiky, v Trůnním sále Pražského hradu všechno jen stvrdit svým podpisem.
Celou akci vstupu připravovaly vlády Václava Klause, Josefa Tošovského a Miloše Zemana, za něhož byl celý proces završen. Místopředsedy vlády byli Josef Lux, Josef Zieleniec, Jaroslav Šedivý, Jan Kalvoda, Ivan Pilip – Klausova vláda, Josef Lux – Tošovského vláda, Vladimír Špidla, Miroslav Grégr, Jan Kavan, Pavel Mertlík a Pavel Rychetský – Zemanova vláda. Tedy na rozhodnutí bez možnosti se k němu vyjádřit ve všeobecném hlasování se podílela Občanská demokratická strana, KDU-ČSL, Občanská demokratická unie, Unie svobody a ČSSD.
Šestnáctého dubna ke všem dosavadním členům Aliance mířila zpráva: V České republice bylo schváleno všechno požadované, můžete přikročit k formálnímu odsouhlasení ve svých národních parlamentech. A my jsme mohli čekat na to, až budeme moci říct po staru: Provedu, nebo Vykonám, po novu Rozkaz.
Ale už od dnešního dne před čtvrt stoletím přes naše území mohla létat letadla s bombami pro zbytek Jugoslávie.
Tak tedy – tehdy byl prezidentem republiky Václav Havel. Ten samý politik, jenž nás deset let před tím ubezpečoval o tom, že nikdy už do žádného vojenského seskupení nepůjdeme. Tak vlastně dotvrzoval vizi Jiřího z Poděbrad a sliboval »uvádět do života« snahy Masaryka a Beneše z dob mezi dvěma válkami. Pro národ to mělo být splněné přání. Když totiž nebude válka a kolem budou spřátelené státy, s nimiž se dohodneme o vzájemných vztazích, nepůjdou naši muži, naši synové a vnuci bojovat. Nebude nutné při obraně našich hranic prolévat krev.
Jenže, než jsme se nadáli, přes naše území začala létat letadla s bombami či dodávkami zbraní pro »spřátelené armády«, které měly vybojovat další vlivové oblasti. A my nemohli říct ne, i když byli mrtví v Bělehradě a na mnoha místech spřáteleného státu. Bez výpovědi války letadla NATO bombardovala civilní cíle v zemi, která tehdy ještě s územím severoatlantického bloku neměla ani společné hranice. Jen z černohorského pobřeží bylo možné plout přes Jadran přímo do Itálie a to přece jen bylo »z ruky«. Tam odsud ovšem také startovala naťácká letadla, aby svrhla bomby na srbská města.
Co pro nás členství v NATO vlastně znamenalo? Co pro pana Bendu víme, co pro současného prezidenta také, pro Miloše Zemana a Václava Klause možná zklamání, protože čas od času si dovolili dokonce vyřknout, byť třeba jen krotce, odlišný názor. Pro válkychtivé Černochové, Fialy, Pavly a další tzv. demokraty však opodstatnění pro jejich hrůzná rozhodování a postupné vtahování nás ostatních do cizích plánů.
Za oněch čtyřiadvacet let se naši vojáci v zájmu jiných účastnili řady vojenských akcí ve světě. Daleko od svých zemí, i když to bylo v rozporu s tzv. Washingtonskou smlouvou, zakládací listinou Aliance. To vše bez souhlasu Rady bezpečnosti. Také ono »humanitární bombardování« Jugoslávie (použit termín Václava Havla) se uskutečnilo bez souhlasu Rady. Válčilo se pak v Sýrii, tam jsme se svými jednotkami nebyli, letadla rozvrátila Libyi (naše letadla tu také nebyla), ale podpořili jsme tyto akce. V letech 2018 až 2020 vedl dokonce armádní generál Petr Pavel jako předseda sboru náčelníků samotné NATO. Toto období bylo hodnoceno jako »nejnáročnější v nedávných dějinách Aliance«. K tomu mu »nenapomohl Bůh«, ale Sobotkova sociálnědemokratická a poté i Babišova »naťácká« vláda, která také Pavla navrhla.
Dnes za vlády »demokratů« z ODS a s nimi spřízněných stran se spoluúčastníme na válce na Ukrajině. Nejen zbraněmi a municí, ale i penězi a (zatím) jen dobrovolníky. Už máme dokonce i svého mrtvého. Nevím, zda to pokládat za čest!
NATO totiž, tedy státy v něm sdružené, skryto pod vlajkou Evropské unie, má na svědomí kyjevský Majdan, protože bez jeho podpory by se nikdy nemohl uskutečnit. To se týká i nedodržení dohody, kterou se podařilo mezi stávající vládou a prounijními povstalci dojednat. Stejně jako úmyslného neplnění Minských dohod, které mohly zastavit válečné vojenské akce a přinést politické řešení na Ukrajinu bez zásahů zvenčí.
A jsme u současných dodávek vojenského materiálu z téměř všech zemí Aliance. Jen několik mělo odvahu se postavit proti bruselsko-pentagonskému vedení. Může to pro ně způsobit problém, protože tam, kde NATO bylo nasazeno, jde všude o americkou »předzahrádku«, v níž nejsme majiteli, ale zahradníky či dokonce pomocnými dělníky.
My ostatní posloucháme a nenecháváme se »zkorumpovat« levným ruským plynem. Raději zaplatíme o mnoho dražší zkapalněný americký plyn a »uschováme si ho« v zásobnících, z nichž některé patřily dříve nám, ale v rámci dobrých vazeb s… jsme je prodali západním majitelům. Tedy naše vlády. Protože také parlament, média, jsou sice naše, ale »v cizích službách«, my ostatní si ani nestačíme uvědomit, jak se s námi manipuluje.
Babiš prý politický boj o prezidentské křeslo prohrál proto, že strašil válkou. Dejme tomu. Ale neměl přece jen kus pravdy? Jestliže pan šéfgenerál naší armády, dvojhvězdičkový Řehka, připustí, že s válkou je nutno počítat, je to na pováženou. Zatím mluví jen o výběrové mobilizaci. Ale jestliže se přemýšlí v příslušných orgánech o nějaké formě všeobecné branné povinnosti, v první fázi může prý jít třeba »jen« o »civilní obranu« s patřičným výcvikem, pak na tom něco bude. Jestliže podobně mluví také ministryně války, pardon obrany, pak něco není v pořádku. Také pokus využít k válkychtivým záměrům civilní lékaře, o čemž informace pronikla do veřejnosti v posledních dnech, sem patří. A tak dále…
Maně se proto ptám, vím, že se opakuji, zda přece jen Babiš neměl kus pravdy a jen ji podával nesprávným způsobem a nevčas?
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.