Politici s podporou mainstreamových médií rozdělili společnost na dva zcela protichůdné tábory. Oba tábory sice mluví o tom samém, o demokracii, ale každá strana jinak. Jejich nazírání na toto téma i způsoby řešení se diametrálně liší. Jedna skupina se dívá na systém, ve kterém žijeme, jako na posvátnou krávu, která se nesmí kritizovat, protože kritika narušuje každou víru, včetně ideologické. Ta druhá se ohání kritikou rozumu, při které se vnímají nešvary a chyby, neboť člověk je tvor chybující, a proto i systém jím vytvořený nemůže být bez chyb. Dnes lze dokonce vidět, že se některé chyby do politického systému účelově zavádí. V eurounijním systému, podobně jako i v jiných systémech, se prosazují choutky mocných, či těch, kteří zneužívají svého postavení, což často ústí v dolus malus. Manipulace společnosti ve prospěch jediného »správného názoru«, vyfabrikovaného mocenským centrem, vždy slaví své orgie. A zmanipulovaný lid jásá ve jménu svého vítězství, aniž by chápal, že jde o Pyrrhovo vítězství, a tak dál vesele tančí nad propastí.
Tyto zákonité a závažné neduhy demokracie popsal už dávno Platón (žil asi 427-347 př. n. l.) ve své kritice demokracie. Jeho alfou a omegou je mír a spravedlnost, kterou vztahuje k ctnostem a právu jedince i k společenskému řádu. Největší slabinu demokracie vidí v tom, že lid se dá snadno ovlivňovat. Především emocemi a lživou rétorikou ambiciózních politiků. Tito politici však nemohou zajistit požadovanou úroveň demokratického rozhodovacího procesu. Dalším negativním důsledkem demokracie je, že není schopná zabezpečit trvalý mír. Platón zpochybňuje i stabilitu demokracie ve smyslu udržitelného systému vládnutí a předpokládá její přechod do podoby neomezené vlády, která potlačuje lidská práva (tyranie a totalita). Dnešní vývoj EU to potvrzuje, neboť dochází k flagrantnímu zkreslování situací a k omezování svobody slova s využitím manipulací veřejného mínění.
V EU začíná demokracie nabývat až karikaturní podoby – např. genderová ideologie, zelené šílenství, demagogický přístup ke klimatickým změnám, prezidentem se může stát i komunistický rozvědčík atd. Systémové chyby unijní demokracie ji přivádí k požírání sebe samé. Když premiér Churchill vyslovil o demokracii výrok, ve kterém ji přisoudil »nejhorší způsob vlády«, tak si jistě nepředstavoval, že se stane jen mechanismem vytváření a předávání moci, a že se bude snažit ovlivňovat prakticky všechno, včetně myšlení, výchovy, obsahu víry, osobních postojů apod. A dokonce, že bude kritika chyb demokracie považována za něco zcela nepřípustného, a tím pádem za omezování demokracie. Totalitní sklony demokracie plynou z jejího zbožštění, včetně hodnoty rovnosti. Vzniklé demokratické vládní struktury stále víc zasahují do života společnosti. Ještě nedávno by málokdo věřil, že indoktrinace se bude týkat i dětí předškolního věku. Manipulativně je lidem vštěpován pocit, že jsou to oni, kdo vládnou. To je lež. Mnozí přestávají mít zájem o knihy a nahrazují je informacemi z veřejných datových sítí. Často se také stává, že se odmítají informace, které je neutvrzují v jejich stylu života nebo v účelově vyfabrikovaných představách. A na kritické názory tito zmanipulovaní lidé reagují podrážděně až nepřátelsky. Nevnímají represivnost státu, protože jejich názory byly přivedeny do shody se státní ideologií, neboť demokratická indoktrinace je připravila o kritické myšlení. Na tom spočívá fenomén politické korektnosti či ohlupování společnosti.
Jak se říká, ryba smrdí od hlavy. V EU se omezují demokratické principy a EP není typickým parlamentem především proto, že postrádá skutečnou opozici. Funkcí EP není vyjadřovat názory voličů, ale poskytovat legitimitu postupným etapám super integrace, která zbaví členské státy suverenity. Pokud někdo začne oponovat tomuto modelu, okamžitě to přivede většinu europoslanců až do politické nepříčetnosti. V EU ve skutečnosti vládne nikým nevolená Evropská komise.
V tomto směru se naskýtá otázka: Jaký je rozdíl v prosazování politiky mezi oprávněně kritizovaným předchozím režimem reálného socialismu a dneškem? Odpověď zní: Téměř žádný. V obou režimech se jedná o oblbování veřejnosti s omezenou objektivností zpráv či informací. Shodné prvky lze najít i ve výchově dětí a mladých lidí na školách. Oba dva režimy se zaměřily na potlačení kritiky rozumu s cílem obhajovat jedinou pravdu vytvořenou daným společenským řádem. Tento přístup potlačuje různorodost v myšlení lidí, a proto je v rozporu s demokratickými principy, neboť se jedná o demagogii. A každá demagogie vede jen k jediné víře. A každá víra je založená na axiomech, kdy jednotlivá tvrzení se předem a bez důkazů pokládají za pravdivá. Tyto výroky se stávají základním kamenem pro odvozování dalších pravd ve jménu dané víry, dané ideologie.
Neserióznost naší mediální úrovně se projevuje hlavně v nedodržování etických norem, v nedostatečné objektivitě a v manipulaci s předkládanými informacemi. Jedná se o snahu cíleně vytvářet zkreslený až nepravdivý obraz o dané skutečnosti, a to ve jménu politických či osobních názorů. Ve Spojených státech se mezi novináři často uplatňuje heslo: »Když nechceš, abychom o ‚Tom‘ psali, tak ‚To‘ prostě nedělej«. Ale pro naše mnohá média spíše platí jednostranná podlézavost a nekritická věrnost ke všemu, co vyplodí bruselské doupě, ať to stojí, co to stojí. Bohužel se u lidí stává, že pochopí podstatu chyby či chybného systému až po dopadu na samé dno. A to může být příliš pozdě, kdy se už nemohou napravit chybná rozhodnutí a jediným řešením je odvrhnout daný chybný systém.
Ale vrátím se ještě ke své minulé úvaze týkající se generál-prezidenta, a kdo vlastně vládne na Hradě. Tento člověk s mentalitou »kam vítr, tam plášť«, si dovolí kritizovat oponenty nešvarů špatného eurounijního systému. Všechny takto smýšlející lidi spojuje jejich oportunistický přístup k životu. A pokud jim byl navíc prominut nějaký škraloup z minulosti, jsou apriori povolní plnit jakýkoliv požadavek nových mocipánů.
Ať tak či onak, generál-prezident se stal lídrem dnešní opozice, a proto není spojovatelem, ale rozdělovatelem občanů přesto, že tvrdil: »Budu prezidentem všech.« Důsledkem této situace, kterou umocňují jeho loutkovodiči, je účelově zplozená válka mezi prezidentem či Hradem a vládou vzešlou z voleb. Tato válka běží na plné obrátky a zdá se, že brzy jen tak neskončí. Nestranná nejsou ani mainstreamová média, která jednoznačně podporují tento vzešlý konflikt. Ani tato mainstreamová média se nesmířila s prohrou předchozí vlády, která si svůj pád sama způsobila. Prezident se pod vlivem pana Koláře a spol. propojil s předchozí vládou natolik, že přestal racionálně vnímat, proč Fialova vláda zcela evidentně volby prohrála. Většina z těch, co šli k volbám, dala jasně najevo, že minulá vláda spíše sloužila cizákům než ku prospěchu vlastního obyvatelstva.
Ve prospěch Petra Pavla se organizovala až fanatická shromáždění. A předseda Milionu chvilek, Mikuláš Minář, vyhlásil, že se v tomto duchu bude konat demonstrace v březnu na pražské Letné. Jde o stejného Mikuláše Mináře, který v roce 2019 veřejně roztrhal Ústavu ČR. To svědčí o směru jeho politických machinací ničících stabilitu a o uzurpování moci. V žádném případě nejde jen o spor mezi generál-prezidentem Pavlem a ministrem zahraničních věcí Macinkou, ale jde o řízený systém sloužící k eliminaci vlády vzešlé z demokratických voleb. Je to také ukázka eurounijního pojetí demokracie, pokud volby vyhrají ti, kteří neztratili kritiku rozumu a nesouhlasí s každým hloupým nápadem bruselského centra, který nevede k prosperitě EU.
Na Mnichovské bezpečnostní konferenci, které se zúčastnil jak Petr Macinka, tak i Petr Pavel, vystoupil americký ministr zahraničí Rubio a ve svém projevu sdělil, že ve světě existuje spousta hrozeb. Spojené státy však nepovažují Rusko za největší hrozbu pro Evropu, ale to, že Evropa ustoupí od některých základních demokratických hodnot, které dosud sdílela s Američany. Na prvním místě uvedl svobodu slova. Dále se vyjádřil k poměrům v Evropě, ale ke konfliktu na Ukrajině se zmínil jen okrajově. Také vyzval evropské politiky, aby zastavili nelegální migraci a více naslouchali svým občanům.
V Mnichově vystoupil jak ministr Macinka, tak i generál-prezident Pavel. Ale Česká mainstreamová média a politici spojení s Fialovou vládou vystoupení ministra Macinky kritizovali a ČT podle zvyku fabulovala. Ale pravda byla jako obvykle jiná. Libtardi oslavovali Sikorskiho, který Macinkovi oponoval. Během panelové diskuse se Macinka ostře střetl s bývalou šéfkou americké diplomacie Hillary Clintonovou i se svým polským protějškem Sikorskim. Přitom Clintonová i Sikorski mají tolik drzosti v těle mluvit o válkách, které pomáhali rozpoutat, či o demokracii, kterou vždy jen potlačovali. I v libyjském Benghází, v roce 2012, byla tehdejší americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová odpovědná za útok, při kterém umřeli Američané i americký velvyslanec Chrise Stevense. Macinka při diskusi setřel Clintonovou tak bezvadně, že největší americká TV – Fox News – zveřejnila o něm několik oslavných zpráv. V očích republikánů se Macinka okamžitě stal personou grata. Naopak zahraniční média vystoupení Sikorského neoslavovala. V Mnichově vystoupil i Petr Pavel. Ale ohlas jeho vystoupení v zahraničním tisku se s Petrem Macinkou vůbec nedá srovnat. Dokonce i v Pavlově spřátelené Ukrajině vyšel o něm jen jeden článek na jejich webu. Kdežto američtí vládnoucí představitelé i mnohá média jsou z ministra Macinky nadšení. Ale naše opozice, v intencích svých pochybných představ, označila jeho vystoupení za ostudu. To také ukazuje na obrovskou zapšklost a ideologickou posedlost té části naší politické scény, která jen nekriticky poslouchá a absolutně posluhuje bruselské selance. Opět se v této souvislosti potvrdilo, že naše mainstreamová média nejsou objektivní a jen selektivně vybírají či upravují informace tak, aby zapadly do jejich ideologických představ.
Velkou otázkou je, zda s touto chvályhodnou diplomacií bude Macinka pokračovat i vůči jiným zemím a bude tak nadále pěstovat diplomacii »azimutu všech směrů«. Pokud však i nadále budeme ignorovat Čínu a Rusko nebo dokonce proti nim až nesmyslně brojit, pak vzhledem k dnešnímu vývoji ve světě se nám snadno stane, že se octneme jen na ocase budoucích geopolitických změn.
Situace v Česku ukazuje na to, že každý fanatismus brání v osobním růstu, v hledání skutečné pravdy a vede na scestí. Skutečná demokracie není diktátem ve jménu jen jednoho názoru či jedné cesty. Individuální přístupy ve skutečné demokracii musí být normou. Občané nejsou stádem ovcí, jak si představují dnešní mocní, myšlenkově zcela omezení.
Rok 2026 má být přelomovým rokem, jak právě o tom hovoří ve svém proroctví Wolf Messing. Na této cestě nás čeká řada zkoušek. Ten, kdo nepochopí tyto změny, půjde z kola ven. Každý člověk, který se dostal k moci je vystaven pokušení zneužít svého postavení. Lidé nechápou, že moc se má využívat jen jako služba svému okolí, a ne jako nadvláda. Skuteční vůdci mají být sjednocovateli a mají se obklopit moudrými a ctnostnými lidmi, a ne politickými uzurpátory nebo vlezdop***listy.
Ti, kdo milují opravdovou svobodu, se nemají bát Východu, ale Bruselu. Strašení Ruskem či Putinem je směšné, bez špetky logiky. Co by mělo Rusko z obsazení Evropy? EU nemá suroviny jako Rusko, ekonomika jde od deseti k pěti, tím se ztratila její konkurenceschopnost a případná válka s Ruskem by Evropu zcela zpustošila. Na této válce by evidentně získaly výhodu jen Spojené státy a Čína.
Mnozí z nás mají v sobě zakódováno, že prozřou jen cestou přes utrpení. Pokud má člověk v sobě skutečně nadstandardní schopnosti, pak to nesmí být signálem stát se elitou, ale naopak musí jít o službu ve prospěch ostatních. Volba jiné cesty, než skrze pochopení hlubších souvislostí a poučení se z nich, vždy vede jen ke zkáze. Správně vládnout ostatním k jejich prospěchu i prosperitě a nepodlehnout žádnému pokušení, je obdivuhodným darem člověku a největším uměním v lidské společnosti.
František Krincvaj