Na cestě, která by mohla být zápletkou dobrodružného románu, objevili paleontologové v rozlehlé saharské poušti fosilie nového druhu obrovského masožravého dinosaura.
»Byla to mise století, bez nadsázky,« řekl Paul Sereno, profesor biologie a anatomie organismů na Chicagské univerzitě, který expedici vedl. »Bylo to dobrodružství a ještě víc, které se pravděpodobně už nikdy nebude opakovat,« připojil.
Mezi 55 tunami vzorků shromážděných během expedice do Nigeru v západní Africe v roce 2022 byly fosilie nového druhu spinosaura, pojmenovaného Spinosaurus mirabilis. Slovo mirabilis je latinský výraz pro »úžasný«.
Zjištění byla publikována v časopise Science. Průzkumník National Geographic Sereno uvedl, že nově objevený dinosaurus byl zhruba velký jako T-rex, žil asi před 95 miliony let a pravděpodobně se pyšnil velkým, jasně zbarveným hřebenem ve tvaru čepele pokrytým keratinem. Masožravec měl také řady propletených zubů určených k chytání kluzkých ryb.
»Představuji si tohoto dinosaura jako ‚pekelnou volavku‘, která se svými silnými nohami bez problémů brodila do vody hluboké dva metry, ale většinu času pravděpodobně trávila v mělčích vodách, kde lovila mnoho velkých ryb té doby,« říká Sereno.
Nečekaná stopa
Hledání tohoto nového dinosaura začalo jedinou řádkou v monografii ze 60. let. V ní francouzský geolog informoval o nálezu dinosauřího zubu na malém nalezišti v Nigeru, ale bez fotografií nebo jiných důkazů.
»Na toto místo se nikdo nevrátil více než 70 let,« říká Sereno, který přiznal, že výzkum v oblasti se pro něj stal téměř posedlostí. V roce 2018 se Sereno a jeho kolegové dostali k spornému místu asi na 80 kilometrů, ale kvůli obtížným pouštním podmínkám byli nuceni se vrátit.
»Tato část pouště je děsivá, protože mezi námi a tímto konkrétním nalezištěm bylo moře písku,« říká Sereno. Vědci se vrátili v roce 2019 a původní naleziště lokalizovali pomocí dronů a GPS. I když našli nějaké nálezy, nenašli větší fosilie, v něž doufali. Pak se ale v jejich táboře objevil místní Tuareg a řekl, že ví, kde velké kosti jsou.
»Měli jsme dost paliva na dva dny. Cesta tam nám trvala den a půl. Byli jsme připraveni panikařit, že nebudeme mít dost paliva na cestu zpět. Dovedlo nás to přímo k největší kosti, jakou jsem kdy v životě viděl,« popisuje Sereno. Tým našel zub spinosaura a možná i fragment čelisti, ale museli se rychle vrátit na základnu. Když se vrátili do Serenovy laboratoře na Chicagské univerzitě, potvrdili, že se skutečně jedná o čelist spinosaura a ještě něco, co nepoznali.
»Zvedl jsem kousek ze základny oblaku a bylo to tak zvláštní, že ani já, ani ostatní členové týmu jsme ho nedokázali nikam na kostru umístit,« vysvětluje Sereno, který si spolu se svými kolegy uvědomil, že se musí vrátit do »nejvzdálenější části Sahary«, aby se dozvěděli více.
Pandemie a potřeba financování návrat zpozdily. S pomocí anonymního dárce se Sereno konečně v roce 2022 vrátil do Nigeru s mezinárodním týmem 20 výzkumníků a 64 ozbrojenými strážci z bezpečnostních důvodů. Právě na této cestě si uvědomili význam původního objevu.
»Hned první den jsme našli další erb s o něco větší lebkou. Okamžitě jsme si uvědomili, že to není jen spinosaurus, ale také nový druh. Lidé doslova plakali. Lebka spinosaura tam byla a našli jsme i další zvířata. Nebýt erbu, bylo by otázkou, zda se jedná o nový druh, nebo jen o variantu. Ale erb nenechal nikoho na pochybách, že máme něco úplně nového,« říkají vědci.
Ačkoli byl spinosaurus spojován s pobřežním prostředím, Sereno tvrdí, že se nejednalo o vodního živočicha. Skutečnost, že nové fosilie byly nalezeny stovky kilometrů od oceánu, tento názor posiluje.
»Není to vodní živočich. Není to potápěč ani zkušený oceánský cestovatel. Měli kostru podobnou ptákovi, s velkým množstvím vzduchu uvnitř, relativně tuhé tělo a ocas, který nebyl vhodný pro pohyb nahoru a dolů, ale pouze do stran,« říká Sereno, který se domnívá, že příběh spinosaura má pokračování, zejména pokud jde o jeho původ.
»Známe je ze severní Afriky a věděli jsme o jejich přítomnosti v Brazílii. Ale co se stalo mezi těmito oblastmi, vzhledem k velké vzdálenosti? Tento objev nám pomáhá pochopit, že jejich šíření mohlo být nepřetržité, a hodně nám říká o tom, jak migrovali z jedné oblasti do druhé,« říkají vědci. »To je další kapitola,« dodal Sereno.
(is)