Tento sportovní týden byl samozřejmě ve znamení fotbalu. Pro jednu šestnáctinu prvoligových fanoušků to byl týden šťastný, pro jiné už ne.
Se synem jsme chodívali na Viktorku Žižkov, na Viktorku Střížkov nikdy. Chvíli to letos vypadalo, že se naše kluby potkají ve stejné soutěži, jenže Viktorka sestoupila. Jestli ji napodobí i »moje« Bohemka, se teprve ukáže. Ještě, že se toho Libor nedočkal…
Jinou Viktorku, Plzeň, rád neměl, Plzeň ano, ta mu chutnala, ale »sparťanské béčko, jak říkával plzeňským fotbalistům, rád opravdu neměl. A oni jsou teď mistři. Ještě, že se toho Libor nedočkal…
Viktorka je tedy po nějakém čase nejlepší, ale právě to nepřežila plzeňská ikona na sparťanské lavičce. Pro Pavla Vrbu právě porážka od plzeňských mistrů byla tou poslední. Příští týden nebude ani u finále poháru.
Trochu to připomíná trenéra Jána Zachara. Tomu v roce 1986 úspěch v poháru zhatili sami hráči, když se rozhodli, že jeho jméno nesmí být spojeno s žádným sparťanským úspěchem. Jedním z hlavních oponentů byl zkušený Jan Berger, který hrál v rudém dresu poslední ročník. Vše vyústilo ve ztrátu mistrovského titulu i v bizarní finále Československého poháru mezi Spartou a již poněkud výkonnostně vyčpělým Spartakem Trnava.
Jan Berger o tom promluvil ve své knize Hóóónza Berger aneb Jinak to nevidim: »Teď už to snad můžu sparťanskejm fanouškům prozradit a snad už nám dokážou po letech odpustit. Už jsme měli jistou účast v Poháru UEFA, ale v Jelšavě bylo na programu finále Československýho poháru proti Spartaku Trnava. Dohodli jsme se, že nesmíme dopustit, aby se Zacharovo jméno vobjevilo na nějaký trofeji, kterou získá Sparta. Prostě jsme se mu pomstili za všechno a zápas vodehráli na půl plynu. I po prodlužení to byla pořád remíza 1:1, takže došlo na penalty. Pepa Chovanec nedal tu první, já zase poslední. Zachar utřel nos, pohár získala Trnava.«
K vrbě se chodí šeptat, své o tom ví třeba král Lávra, kdo chodil šeptat k Vrbovi nebo o Vrbovi, nevím. Kdo přijde do Sparty po Vrbovi, není zatím jasné. Mluví se o německém trenérovi, ale to už tu jednou bylo – a kdo si vlastně dnes vzpomene na Jürgena Sundermanna, který přišel na Letnou zavést disciplínu a setkal se s budoucími hvězdami, Pavlem Nedvědem nebo Janem Kollerem?
Bohužel je teď Sparta v situaci, že by jí asi nepomohl ani Franz Beckenbauer, Jupp Heynckes ani Jürgen Klinsmann…
Fotbalová sezóna se blíží ke konci a česká kopaná dosáhla velkého úspěchu. Ovšem ne na zeleném trávníku, ale »u stolu«. Výkonný výbor Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) na zasedání ve Vídni rozhodl o tom, že finále Konferenční ligy v příštím roce bude hostit pražský Eden. Zápas o celkový triumf v třetí pohárové soutěži, která má premiéru v této sezoně, se na domovském stadionu Slavie uskuteční 7. června 2023. Takže aspoň něco letos Slavia vyhrála…
Ale fotbal už prostor uvolňuje hokeji. Zítra poprvé povede na světovém šampionátu naši reprezentaci cizinec. Možná někdo namítne, že to není poprvé a vyřkne jméno Matěj Buckna, který byl u zlata z roku 1947. Ale to byl syn slovenských rodičů, takže vlastně »náš«.
Teď tedy reprezentace začala vyhrávat a celá situace trochu připomíná film Zkrocení zlého muže. Vypráví v podstatě jednoduchý příběh lásky mladé Češky a přitažlivého, leč záletného Kanaďana Tommyho Donberga, dočasného trenéra finského hokejového mužstva. A tak hokej tvoří jednu vrstvu vyprávění. Druhou rovinou jsou krásy obou zúčastněných zemí, především Prahy a Helsinek a jejich blízkého okolí (a navíc i půvab jedné bílé noci v Leningradu). Ústřední zápletka »sportovní špionáže« je však až příliš naivní a pojetí milostného příběhu zůstalo plytké: skutečné city v něm nahrazuje erotika. Hlavni ženská role byla sice napsána pro Magdu Vašáryovou, ale je otázkou, zda i pro ni samotnou to bylo šťastné rozhodnutí. Jejím partnerem je doma populární polský herec Karol Strasburger. Ve filmu se hodně mluví anglicky, takže je částečně otitulkován. Rolí atraktivního pozadí v něm hrají i reprezentační týmy Finska a ČSSR.
Zítra česká hokejová reprezentace vstoupí do hokejového šampionátu utkáním proti Velké Británii. Skupinovou fázi zakončí o deset dní později střetnutím s domácím Finskem. Všechny zápasy skupinové fáze odehrají čeští hokejisté v Tampere.
Ovšem letošní šampionát není mistrovství světa, ale zbytku světa. Bude sice obohaceno, na rozdíl od olympiády, o hráče z NHL, ale jeden zásadní nedostatek má: Kanada, Francie, Německo, Švýcarsko, Slovensko, Dánsko, Kazachstán, Itálie, Finsko, USA, ČR, Švédsko, Lotyšsko, Norsko, Rakousko, Velká Británie. Chybí vám tam někdo? Mně ano!
Porovnejme to s žebříčkem Mezinárodní hokejové federace (IIHF) po mistrovství světa v Rize: 1. Kanada 3235 bodů, 2. Finsko 3125, 3. Rusko 3050, 4. USA 2945, 5. Německo 2905, 6. Česká republika 2895, 7. Švédsko 2880, 8. Švýcarsko 2815, 9. Slovensko 2670, 10. Lotyšsko 2560, 11. Norsko 2490, 12. Dánsko 2470, 13. Kazachstán 2365, 14. Bělorusko 2320, 15. Velká Británie 2280, 16. Itálie 2280.
Prostě tam něco nehraje, ještě, že se toho Libor nedočkal…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům