Vlastně jsem si na to vzpomněl na základě našeho pravidelného denního Kalendária. Bylo to ve čtvrtek 16. března. Ten den jsme se sice zevrubně textově věnovali bombardování Barcelony z roku 1938, ale mně nejvíce padlo to oka toto:
Před 55 lety američtí vojáci v průběhu války ve Vietnamu, při běžné kontrolní hlídce ve vesnici My Lai, zmasakrovali na 500 civilistů.
Ano, dne 16. března 1968 rota »Charlie« amerických vojáků zmasakrovala celou vietnamskou vesnici na rozkaz »vyhladit vše, co chodí, leze a roste«. V důsledku toho zahynulo – přesně – 504 civilistů. Mnozí z nich byli brutálně mučeni, ženy znásilněny. Tento masakr se stal jedním z děsivých symbolů vietnamské války. Ve Spojených státech se o tomto zločinu dlouho nevědělo a dodnes se tam snaží tomuto tématu vyhýbat. Zločin Američanů však bude ve světě navždy připomínán spolu s barbarstvím nacistů.
Jak tehdy reagovala »demokratická «západní Evropa a neméně demokratické světové instituce – třeba Mezinárodní olympijský výbor? Jako dnes na Rusko (notabene když onoho 16. března 1968 prokazatelně vraždili Američané)?
Nenechte se vysmát! To by byl svět až příliš spravedlivý. Na říjnové letní olympiádě v Mexiku 68 získali američtí sportovci dokonce nejvíce medailí. Co víc k tomu dodat? Možná si pro ilustraci přečíst třeba jen titulky z tohoto týdne:
- Britská vláda vyzvala sponzory, ať tlačí na MOV kvůli případné olympijské účasti Rusů.
- Němci odmítli uspořádat Světový pohár poté, co ruští šermíři dostali zelenou.
- Český svaz nesouhlasí s návratem ruských šermířů.
- Europoslanci požádali UEFA, aby vyloučila Bělorusko z kvalifikace o ME.
- Evropská atletika trvá na vyloučení Rusů a Bělorusů ze soutěží.
Nebojte se, to už stačí, nebudu dále pokračovat v tomto tématu, jen ještě malá nesportovní poznámka, která s výše uvedeným a s tím, co rezonuje momentálně českou společností, bezesporu souvisí. Chápete někdo, proč ve středovém okně Národního muzea v roce 1999 nevisela vlajka Jugoslávie…?
A teď už sport oproštěný od politiky. Protože hokejové play off si to zaslouží. Po předkole dnes startuje s plnou vahou a grácií čtvrtfinále. Sériemi, v nichž se představují oba dva nejvýše postavené týmy základní části – pardubické Dynamo a vítkovická Ridera. Dočkáme se na úkor některého z favoritů podobného překvapení, jako když se loni již v této fázi vyřazovacích bojů pakoval ze hry hradecký Mountfield, který předtím ovládl základní část? Já bych si na to klidně vsadil u Fortuny! Třeba taková brněnská Kometa podobné kousky umí, jak ukázala v minulosti.
Stejně si ale myslím, že nejtřaskavější a nejostřeji sledovanou čtvrtfinálovou dvojicí bude měření sil Sparty s třineckými Oceláři. Repríza loňského finále již o dvě patra dříve. Pražané jsou mírnými favority a asi nelze polemizovat s jejich prohlášeními ve stylu »když chceme vyhrát titul, musíme porazit každého«, ovšem i tak dám ruku do ohně, že kdyby si mohli vybrat, rozhodně by nesáhli po týmu, který loni uťal jejich mistrovský sen a který se chlubí třemi tituly v řadě.
Natěšení mohou být i fanoušci fotbalové Sparty. Mužstvo je zatím se šesti výhrami a jednou remízou králem jarní ligové tabulky a musím se přiznat, že jsem tento týden seděl s nejmenovaným fanouškem rudých barev u piva a ten se mi svěřil: »Mě na začátku sezony tak naštvali, že jsem se rozhodl, že až do odvolání nebudu na jejich zápasy koukat. A dodržel jsem to. Jestli teď vyhrajou v Hradci, ruším svůj trest.« A ještě dodal: »Pamatuju si časy, kdy nebylo otázkou, jestli Sparta vyhraje, ale kolik vyhraje. Když jsem teď viděl ty výsledky 6:2, 3:0, 4:1 a 3:0, říkám si, že se to té době začíná blížit.«
Jestli se začne dívat nebo ne, netuším. Každopádne jsem brzdil jeho »mistrovský« optimismus. Favoritem je pro mě stále Slavia, která má širší lavičku. A to podstatně. Každopádně nás čekají ještě dvě derby »S« v lize a možná i třetí ve finále poháru, a vsadím se, že nedojde k tomu, že by pokaždé vyhrál stejný tým.
Forma obou klubů se promítla i do reprezentace, kam tento týden kouč Jaroslav Šilhavý povolal šest slávistů, a aby se oba tábory nehádaly, pak také stejný počet sparťanů. Jména jako Martin Vitík, Tomáš Čvančara, David Douděra, Lukáš Sadílek, David Jurásek a Matěj Jurásek se dokonce v nominaci objevila premiérově. Ve většině případů jde o obrovské talenty českého fotbalu s mohutným potenciálem do budoucna. Ne všichni se jistě představí ve vyprodaném duelu proti Polsku, ale zkušenost to bude pro každého k nezaplacení. Mimochodem – na ten zápas se také moc těším. Uvidíme, zda bude mít český sportovní fanoušek takový důvod k radosti jako ze skvělých druhých míst snowboardových navrátilkyň po zranění – Ester Ledecké a Evy Adamczykové – ve Světovém poháru ve Slovinsku, resp. Švýcarsku. Před oběma dámami hluboce smekám, protože si prošly dosti depresivním obdobím. Jsou zpátky a v dobré formě. »A to je podstatný« – jak by řekl Petr Čtvrtníček alias Ivánek, kamarád…
Snad tedy ten dnešní komentář, který jsem začal tak vážně, končím alespoň trochu vesele…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.