Asi byste si mysleli, milí čtenáři, že ten Kojzar spadl z Marsu nebo se mu udělalo mdlo z toho horka, co v České republice panuje, kdybych nezačal ohlédnutí za uplynulými pěti dny ve světě branek, bodů a vteřin Wimbledonem. Ano, je to událost číslo jedna a hrdinka s raketou v ruce se jmenuje Markéta Vondroušová. TENTOKRÁT.
Proč jsem si dal záležet na tom posledním slovu? Na příslovečném určení času? Protože mě fascinuje jedna věc kolem bílého sportu. Jak se ty české ženy střídají ve své chvíli slávy. V turnajových úspěších. Jednou je to Barbora Krejčíková, podruhé Kateřina Siniaková, potřetí Karolína Muchová, počtvrté Petra Kvitová a popáté právě Markéta Vondoušová. A to ještě nesmíme opominout, že špatně nepinkají (omlouvám se za eufemismus) ani Marie Bouzková, loučící se Barbora Strýcová či někdejší světová jednička Karolína Plíšková, jež určitě ještě neřekla své poslední tenisové slovo.
On to naznačil v exkluzivním rozhovoru pro iportaL24.cz i sám wimbledonský vítěz z roku 1973 Jan Kodeš, ty ženy jsou dnes – z českého pohledu – v kurzu. Jasně, že budeme držet zítra palce ve finále nejslavnějšího turnaje světa Vondroušové, ať prožije své malé Nagano. Ale stejně je zajímavé, že v minulých dobách vždy platilo, že se český resp. československý tenis na turnajích spoléhal na jedno jediné jméno (v průběhu času od Kodeše, přes Lendla, Mečíře, až po Kordu, Mandlíkovou, Novotnou či Berdycha, a opomenout nesmíme ani »Američanku« Navrátilovou), nikdy však nemohlo uspět tolik Čechů, resp. Češek najednou. Skoro je to až přírodní úkaz. Něco jako titul pro fotbalovou Spartu v letošním roce, ačkoli jí chyběl klasický střelec a góly se rozdělily mezi více hráčů.
A propos – fotbalová Sparta. Přišla o jednu ze svých mistrovských opor – útočníka Tomáše Čvančaru. Jde za lepším, do Německa. Není se čemu divit. Je to oslabení, ale tvrdé měně se nedá konkurovat. V útoku si jistě poradí, spíše by mě zajímalo, jak chce vyřešit rébus na pravé straně obrany. Ano, perou se tam o místo Tomáš Wiesner a Jan Mejdr, ale co si budeme povídat, ať hrál loni Petr nebo Pavel (pana prezidenta vynechávám, ten by jistě hrál za každý tým, jen kdyby to byl právě ten, co má mistrovský titul), nebylo to ono. Spíše bych se soustředil na posílení tohoto postu, kde – od odchodu Pavla Kadeřábka před osmi lety – má Sparta dlouhodobé kuří oko.
A Slavia? Ta řeší podobný rébus. Neřešitelný – jak přiznal sám kouč Jindřich Trpišovský. Nahradit Davida Juráska, jenž zamířil směr Portugalsko. Lepší levý bek tu není. A asi ani dlouho nebude. Jenže zatímco Sparta má tento post »pojištěný« dvojicí Casper Höjer, Jaroslav Zelený, červenobílí musejí velmi rychle reagovat. Nejlépe zmměnou rozestavení. Bude týmu svědčit například to, co v minulé sezoně Spartě, tzn. hra na tři obránce? S ohledem na typologii posil se to i nabízí. Ale David Jurásek je jen jeden. Stejně jako Tomáš Čvančara. V obou naše liga ztrácí lídry, skutečné osobnosti. A bude na obou »S«, jak si s tím poradí. Mimochodem – v závětří čeká jarní otloukánek Viktoria Plzeň a je kolem ní tak trochu ticho.
Ticho před bouří? Možná. V přípravě to Západočechům skvěle klape a navíc opory nikam neodcházejí. Do toho přišel kouč s mistrovskou zkušeností – Miroslav Koubek – inu, v bitvě o titul přibyl kandidát žhavý jako rozpálená vatra.
Nicméně se čtenářům omlouvám za fotbalové odbočení a vracím se do All England Clubu. A připomenu jméno Andrej Rubljov. Ti, kdo sledují tenis více než frašku kolem tzv. konsolidačního balíčku Fialovy vlády nevlády, vědí, o čem je řeč. Ruský tenista sice skončil ve čtvrtfinále na rakětě »těžké váhy« Novaka Djokoviče, ale před tím ucvhátil svět bílého sportu.
Ano, ano, tohle jsou přesně ty momenty, kvůli nimž Dominik Hašek nechce, aby ruští sportovci startovali v mezinárodních soutěžích. Dominiku, teď jsem to všechno pochopil a konečně vám rozumím. V osmifinálové bitvě proti Kazachovi Bublikovi se plně ukázalo, že vaše snaha není samoúčelná.
»Úder roku?« tázal se se sport.cz a v titulku ještě dodal: »Turnajová sedmička uchvátila Wimbledon.« Co Rubljov (hraje na vzdálenější polovině dvorce) předvedl, na to se podívejte sami, ta fantazie se tenisově snad ani nedá popsat. Je to tak, toto byla vzorová reklama na válku přesně podle Dominika Haška. Rubljov tím finálním úderem jako by bombardoval civilní cíle v Kyjevě. A představte si, že nechutní diváci na centr kurtu mu tleskali ve stoje. Jestli tohle viděli Pavel, Fiala a celá ta hnusná smečka, které ze zadku Zelenského nevyčuhují ani palce u nohou, jistě už teď dojednávají u baronových bankovních domů další půjčky pro oněch »gigantických« 17 procent ukrajinského území, na němž se aktuálně válčí.
Přátelé, umíte si představit, že takový jásot nad vítězným úderem ruského tenisty by se odehrál na pražské Štvanici? Co by se dělo? Těch omluvných telefonátů ze Strakovy akademie a Hradu do Kyjeva, ty titulky na forum24.cz a podobných skvostech… »Ukrajinští uprchlíci pláčou«, »Celé Česko pláče«, »Vystresovaná Holubová vypadla z okna na třetím hradním nádvoří«, »Černochová ze šoku otěhotněla. Bude to tank«, »Ministerstvo vnitra identifikuje podle záběrů ČT tleskající diváky. Trest je nemine«, »Rakušanovi vypadly oči z důlků« (to zas není takový div…) atd., apod.
Abych to zbytečně neokecával – docela by mě zajímalo, jak vysokému procentu lidí přítomnost ruských sportovců na podobných akcí skutečně vadí…?
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.