Je tomu právě naopak! Projekt sociálního státu představuje novodobou výzvu a stává se tématem dnešní perspektivy přežití. Máme-li vůbec hovořit o perspektivě přežití lidí ve 21. století, tzn. o životě v míru, o sociálních právech a jistotách, a pevné hrázi vůči depopulačním snahám globalistů, pak nám jako jediné východisko zůstává socialismus. Ten je i hlavním důvodem, proč jsem kandidujícím členem do PS PČR na kandidátce STAČILO! právě za Komunistickou stranu Čech a Moravy.
Existence tzv. sociálního státu vždy vychází z kontextu mezinárodněpolitického rozložení sil. V dobách, kdy byl svět bipolárně rozdělený, docházelo k efektu, který pregnantně definoval sociolog Ulrich Beck, když analyzoval moderní sociální stát na Západě coby »nechtěného levobočka socialismu na Východě«.
Moderní kapitál pro svou expanzi potřebuje války. A také je produkuje. Po zákeřné zradě vůči koncepci socialismu na konci 80. let 20. století a po následném rozpadu socialistické soustavy zákonitě padl i mírový koncept, jenž socialismus garantoval.
S nástupem devadesátek sice kapitalismus zaznamenal i v naší zemi pokus o comeback (zřejmě iluzí o svobodném a volném trhu), ale již po pár letech nastalo hořké vystřízlivění.
O tom, že se má každý umět postarat sám o sebe, zpívali falešnou písničku nejvíce ti, kteří si v rámci loupeže tisíciletí zprivatizovali národní majetek za pár korun, nebo ti, kdo se přisáli na veřejné zakázky.
Pouze a jedině tlak zleva může donutit současný systém k tzv. konvergenci, kdy ve výsledku dochází k jakémusi sbližování světového socialismu a kapitalismu, k zajištění státu blahobytu pro co nejvíce lidí. Ke stabilitě a rovnováze sil mohou dopomoci jen silné odbory, hájící zájmy pracujících. A ty nutně potřebují vládu, jejíž srdce bije vlevo.
Sociální stát jako silný veřejný sektor bývá v současné době destruován především zájmy zbrojařského lobbingu, kdy je veřejnost falešně zastrašována případným ohrožením Ruskou federací, aby se tím maskovala řízená destrukce sociálního systému.
Rostoucí výdaje na zbrojení a s tím spojená militarizace naší země bude mít za důsledek jediné – hrozbu sociální války mezi obyvateli vlastní země, tzn. potenciální nebezpečí války občanské!
Navíc již dnes se frustrace středně příjmových a nízko příjmových vrstev (jakož i proletariátu, jenž stále neví, že je proletariátem) neobrací proti vrstvám vykořisťujícím, nýbrž nepochopitelně proti lidem nejnuznějším…
Přesně o to globálním lichvářům jde nejvíce. Ovládat podle osvědčeného feudálního mechanismu, skrytého do hesla, jež zní: Rozděl a panuj! (lat. Divide et impera!).
Máme-li tedy zajistit skutečnou perspektivu přežití pro co nejvyšší počet obyvatel (tak, aby nedocházelo k depopulaci), pak se jako k příštímu východisku musíme znovu vrátit k nějaké aktuální formě systému, jež bude pokračováním něčeho, co už naši předci kdysi započali pod názvem demokratický socialismus.
Právě demokratický socialismus a s ním spojený silný sociální stát budou, a to nejen pro nás, aktuálně znamenat cestu, které říkáme NOVÝ ZAČÁTEK!
Marek Adam
Byla to bohužel bývalá KSČ, která demokratický socialismus od roku 1968 do 1989 odmítala. Tento princip neuznávala. Položme si otázku,proč mu tak bránila. raději měla v rozhodování princip demokratického centralismu.
Proč třeba v ČSSR nemohli být malé živnosti ponechány a v NDR i Maďarsku je nechali. On to konstatoval i Miloš Jakeš, že ..tady jsme to trochu s tou socializací přešvihli..
Dnešní generaci slovo sociální často zavání výrazem socialistický a to bohužel z hlav mladých nedostanete. Ač bych byl rád,kdyby to brali jinak.
V ČR nastává doba, kdy lidé volí STAČILO! a to z pudu sebezáchovy před Fialou a Rychetského Pětikoalicí a Pavlem.
.
Pracující v ČR by si měli vzít zpět to, co jim bylo ukradeno pučem 1989 – důstojnost, zem, důstojný život pracujících lidí.