Zkušenost z praxe říká, že když se manželé neshodnou na základních pravidlech, jak by měla fungovat jejich rodina a vzájemný vztah, čili fungují takříkajíc 50 na 50 nebo dokonce zcela nevyrovnaně, obvykle jejich vztah končí rozvodem a trpí děti, mají-li je. Většinou ano.
Když se na základních principech neshodne společnost, čili když je vyhraněná a dokonce ostře a třeba také 50 na 50 nebo jako dnes v ČR, kdy vláda nemá podporu ani 20 %, tedy 20 ku 80, nemá se kdo s kým rozvádět a nadto, stejně jako to dítě, trpí všichni a vše co by mělo ten základ fungující a prosperující společnosti ruku v ruce spoluutvářet. Trpí vztahy, hodnoty, vlastnosti, tradice – vše je najednou vzhůru nohama, protože vláda táhne hot a občané čehý, resp. jdou opačným směrem. Dnes úplně opačným.
Část občanů se nechává ovládat politiky a médii – v tom spatřuji základní kámen úrazu. Přestali v prvé řadě sázet na vlastní rozum a opakují, co jim kdoví kým placení novináři a politikové často velmi bezohledně servírují. Kam a proč se vytratil zdravý selský rozum? Přibývá nenávisti k živým, schází pokora k mrtvým. Kam tím mířím? Ke konstatování faktu, že stěžejním sporem dnešní české společnosti, který ji tak výrazně polarizuje, je vztah k Rusku, zhmotněný v krutou nenávist k Rusům žijícím a v cynické neúctě k Rusům mrtvým, kteří Evropu za cenu obrovských obětí zbavili nacismu. Snad nikdy v minulosti nic tak příkře lidi nerozdělovalo. Dokonce ta příkrost zachází i do vztahů nejbližších – rodinných. Znám několik rodin, které se uvnitř rozkmotřily právě z tohoto důvodu. Dnes to vypadá, že na věky, že onen rozpor není překonatelný. Jenže tenhle velký problém nevyřeší sám o sobě soudní rozsudek, jako v případě manželského rozchodu. Vyřešil by ho rozum, ale kde ho vzít, když toho zdravého selského se užívá pramálo.
Ruský herec a režisér Vladimir Chotiněnko řekl: »Historické filmy – překrásná příležitost podívat se z minulého na dnešní den. Distancovat se a nezaslepeným pohledem se podívat na současnost – to je to, co mne obvykle zajímá.« Nás by mělo zajímat to samé. Zbavit se zaslepeného pohledu, darovat prostor vlastnímu myšlení a v komunikaci s někým, kdo zastává odlišný názor, dodržovat respekt a slušnost. Když se tohle podaří, společnost se za nějaký čas uzdraví, protože účinnější léčbu dosud nikdo nevymyslel, a existuje-li nějaká jistota, ani nikdy nevymyslí. Tisíckrát spolu nemusíme souhlasit, ale není to důvod k tomu, abych tě zostouzel, ponižoval, špinil, urážel. Na kafe spolu sice nepůjdeme, ale když půjde do tuhého, potáhneme za jeden provaz. Chce-li česká společnost zase zdravě fungovat, tuto »léčbu« musí dobrovolně podstoupit. Jinak se neuzdraví.
JUDr. Vojtěch Filip, kandidát do Senátu (KSČM), volební obvod č. 14 – České Budějovice
Diskuze je uzavřena.