Přece jen ten svět ještě není tak zkažený a tu a tam na člověka mrkne zpráva, která potěší oko i duši. Čtu na Seznamu, že Knihovně Václava Havla hrozí zánik, že končí klíčoví lidé i dary od miliardáře, rozuměj Bakaly.
Příčiny nezkoumám, zajímá mě pouze KDY? Provozování něčeho takového by totiž v normální kulturní zemi s občany se zdravým vkusem nebylo možné. Jestli pedofilii nazýváme perverzí, perverze je i toto. Prznění ducha. Za pohlavní prznění dětí jsou tvrdé tresty, za bezohledné prznění národního ducha tresty neexistují. To by musel dostat doživotí.
Počátkem 90. let minulého století jsem měl tu čest poznat sestru prof. Ivana Vyskočila (neplést s hercem Vyskočilem). Od ní jsem se dozvěděl, že skutečným autorem Zahradní slavnosti byl právě její bratr, kterého tehdy Havel odmítl přijmout na Hradě a dělal všechno pro to, aby se s profesorem Vyskočilem nemusel při žádné příležitosti potkat. Představuji si to sice přetěžko… – u Havla a svědomí? – ale zřejmě trochu hryzalo, neboť jeho snaha vymazat existenci Vyskočila byla až křečovitá. Abych byl úplně přesný, Havel sebral Vyskočilovi Zahradní slavnost hotovou zhruba ze tří čtvrtin, zbytek nějak dopatlal sám a ze hry, která mohla mít kvalitu, stvořil totální paskvil. Ale to jen na okraj.
Já vím, že ty slinty z Knihovny se v podstatě nikam moc nešíří, že zájem o ně je mizivý, nicméně radost mně to udělalo i tomu navzdory. Jestli ten zánik dopadne, po dlouhé době bouchnu šampaňské. Ano, není to nic velkého, ale člověk se musí umět radovat i z maličkostí. To jsem se naučil, proto se raduju. Doufám, že nikoli předčasně.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.