Žijeme v abnormální době, která se promítá i do důchodového systému. Držet krok s inflací a nesnižovat náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem si jen letos vyžádalo trojí mimořádnou, ale ze zákona nárokovou valorizaci. Spor, který hýbe veřejným míněním, je o tom, zda má jít o valorizace rovné (všem se zdražuje stejně), či valorizaci zásluhovou (kdo více do systému vložil, měl by mít po redukcích zachován vyměřený rozdíl).
Podíváme-li se na závěry předchozích důchodových komisí, pak vidíme, že to, co bylo v r. 2005 zcela neprůchodné, v posledních letech překračuje i ty nejodvážnější návrhy. Česká pravostředová politická reprezentace zatím překvapivě uvolňuje uzdu vývoji za horizont samofinancování systému a jeho dlouhodobé finanční udržitelnosti. Dnes už vícezdrojové financování není odmítáno, jen zatím není koaliční shoda na dlouhodobém řešení. Máme se této shody obávat? Není důchodový systém jednotlivými legislativními kroky (změnou nároků a parametrů) brakován a výsledkem či řešením bude následná redukce a nakonec z důvodů neudržitelnosti změna celého systému v neprospěch zejména novodůchodců?
Je žádoucí, aby důchod solidně zabezpečil i nízkopříjmové skupiny na stáří. Tlak však musí být především na zvyšování mezd a platů, z kterých se výše důchodů počítá. Veřejné zdroje nemají nahrazovat úspory (vyšší zisky) zaměstnavatelů, kteří v ČR vyplácejí jen 50, ale i 30 procent výše mzdy běžné v tzv. vyspělých zemích. Nic moc se v tomto po r. 1989 nezměnilo! Statistiky mluví jasnou řečí.
Kdo nebude nadšen, jsou zaměstnanci ČSSZ
Nediferencovaná snaha o vysoký strop minimálního důchodu (tvořeného především jeho základní rovnou částí) však nepomůže jen poctivým nízkopříjmovým seniorům, ale nespravedlivě i těm, kteří se tzv. vezli, když optimalizovali své příjmy na úkor daní a odvodů. Ale i těm, kteří se do práce moc nehrnuli a mají odpracováno minimum potřebných roků či pracovali na zkrácené úvazky. Je to obdobné, jako když se výchovné bude proplácet nediferencovaně – bez podmínky, zda onen potomek tvoří HDP v ČR a odvádí zde na důchodové pojištění (práce v zahraničí, nezaměstnanost, kriminalita, závislosti aj.).
Dnes jsme svědky, kdy zástupci MPSV doporučují či vyzývají občany, aby využili nabízené mimořádné příležitosti ke zvýšení svého starobního důchodu. Ona nenormální doba totiž dospěla do stádia, kdy výpočet předčasného důchodu, který je sankcionován, vyjde lépe než pozdější výpočet starobního důchodu, který má být z logiky věci vyšší. A tak místo nápravy tohoto stavu a úpravy parametrů (např. koeficientu pro vyměřovací základ za r. 2022), je doporučováno časti osob v předdůchodovém věku ministerstvem (rozuměj KDU-ČSL), aby si urychleně požádali o předčasný důchod bez jeho výplaty a pracovali dále. Získají tak později vyšší starobní důchod, který ještě vzroste o následné valorizace a přepočet za další odpracované dny. Možná se tak i rychleji pomůže zaměstnaným seniorům k jejich opuštění pracovního trhu v případě očekávaných dopadů hospodářského poklesu a vyšší nezaměstnanosti?
Státní rozpočet v budoucích létech vynaloží na tuto transakci odhadem šest až 10 mld. Kč ročně. No nevyužijte to, když se takováto výjimečnost nabízí.
Kdo však asi nebude nadšen, jsou zaměstnanci ČSSZ. Kromě administrace ne zrovna legislativně šťastného řešení výchovného (spory apod.) přibude 70 tisíc i více nových žádostí o předčasný důchod. Dá se předpokládat, že tito žadatelé s tímto krokem včas nepočítali a ne všichni budou mít úplné podklady k historii důchodového pojištění.
Přesto hlavu vzhůru, oslovení občané. A pokud nezvládáte vymoženosti digitalizace, hajdy na okresní správy. Mnoho času nezbývá, i když něco snad zpětně bude možné zachránit.
Miroslav Opálka
Diskuze je uzavřena.