Praha chce hostit Euro. Nemá na to ani tělocvičnu

Praha se ráda staví do řady evropských metropolí. Ve skutečnosti nemá jediný stadion, na který by se vešel velký turnaj, ani halu, která by fungovala bez neustálých provizorií. Zjistil jsem si, jak dlouho to takhle je — a je to horší, než jsem čekal.

Stadion, který ještě nemáme

Velký strahovský stadion, kdysi největší na světě, podle památkářů dnes chátrá. Fotbalová asociace vypsala soutěž na nový národní stadion přímo vedle na místě stadionu Evžena Rošického — přihlásil se jediný zájemce, Sparta. Kapacita má být přes třicet tisíc míst, hotovo nejdříve za deset let. Do té doby Praha nebude mít žádný stadion, na kterém by šlo reálně uvažovat o velkém mezinárodním turnaji. Sní se o Evropě, chybí přitom základní kapacita.

Hala, která čekala šedesát let

Sportovní hala Fortuna v Holešovicích je z roku 1962 a dlouho byla podle radnice v »neutěšeném technickém stavu«. Oprava dostala zelenou teprve loni v dubnu, za necelých 55 milionů korun — a hlavním důvodem není stav haly, ale to, že se do Prahy vrátilo mistrovství světa v krasobruslení 2026, které hostila O2 arena, a někde se muselo trénovat. Bez té akce by hala nejspíš čekala dál. A i ta O2 arena, jediná hala v Praze, na kterou se sjíždí svět, není městská. Patří soukromé skupině PPF. Když se v Praze ve sportovní infrastruktuře něco povede, je to zásluha soukromého kapitálu, ne radnice.

Ostrov, kde stadion chybí

Zimní stadion na Štvanici zbořila v roce 2011 tehdejší radní pro majetek Alexandra Udženija. Havárii střechy po vichřici uvedla jako důvod, kritici dodnes tvrdí, že šlo o zanedbání ve prospěch pozdější komerční výstavby. Udženija dnes jako náměstkyně primátora řídí i pražské bydlení — a přebrala s ním starý problém: koncentraci sociálních bytů na Černém Mostě, kterou starosta Prahy 14 Jiří Zajac, její spolustraník z ODS, označuje za »ghetto«. Nová pravidla přidělování sociálních bytů, která zavedla, zase kritizuje opozice v Praze sobě jako »absolutistická, středověká«, psaná stylem »prostě jsem tak rozhodla«. Ať byla pravda o Štvanici kdekoli, výsledek je stejný: patnáct let po demolici tam žádný stadion nestojí. Přístup na ostrov mezitím město vyřešilo — lávka HolKa spojila Holešovice s Karlínem přes Štvanici už v roce 2023, tedy až do Prahy 8, kde kandiduji. Chybí jen to, pro co tam lidé kdysi chodili: stadion. Plán města počítá s parkem, ne s ním. A ten kousek ostrova, kde se dodnes sportuje, na tom není o moc líp: tenisová Štvanice s centrálním kurtem pro osm tisíc lidí stojí většinu roku prázdná, a na základní opravu tribun před letním turnajem sháněl svaz peníze z pronájmů areálu jiným akcím — na víc totiž nezbývalo.

A ani ti nejmenší na tom nejsou lépe

Admira hraje na hřišti v Kobylisích, které je z roku 1964, a také s nevyhovujícím umělým trávníkem od roku 2005 — dvacet let starý povrch pro klub na okraji Prahy 8. O kousek dál na Bedřichovské chtěla Praha 8 spolu se Spartou a Meteorem postavit stadion pro pět tisíc lidí, protože dnešní zázemí Meteoru už podle radnice neodpovídá ničemu. Nakonec stadion pro pět tisíc bude stát v Krči. Menší kluby nečekají na velké akce. Čekají na to, až si jich někdo vůbec všimne.

Když stadion vlastní přímo město

Nejpřesnější příklad ale nakonec není o malém klubu, je o tom, kdo stadion vlastní. Ďolíček, domov Bohemians, patří přímo hlavnímu městu. Klub čeká na stavební povolení k celkové rekonstrukci, práce ještě nezačaly a ředitel klubu to shrnul přesně: »Kdybychom byli vlastníkem my, vydáme si souhlas za deset vteřin. Takhle každý krok znamená dva až čtyři týdny.« Odhad nákladů mezitím vyrostl na půl miliardy korun, hotovo má být v roce 2029 nebo 2030 — pokud se to znovu neposune. Praha tu není jen ten, kdo nestaví. Je i ten, kdo brzdí, když stavět chce někdo jiný.

Co s tím chceme dělat

Spojená levice pro Prahu neslibuje nový národní stadion — to není v gesci magistrátu a nebudu lidem cpát slib, který nejde splnit. Co ale máme v programu: obnovit rekreační a sportovní plochy a zařízení podél Vltavy — tedy přesně tam, kde dnes stojí lávka k prázdnému ostrovu. A otevřít školní tělocvičny a hřiště pro sport v odpoledních hodinách, aby sport nezačínal až u velkých hal, ale u dětí, které dnes po škole nemají kam jít. Malé kroky, ale aspoň takové, které město skutečně ovládá.

Než začneme snít o Evropě

Nejde o to, že by Praha na sport neměla peníze. Jde o to, že sportoviště tu čekají na pozornost, dokud nepřijede akce, která ji vynutí, nebo dokud to nepostaví někdo jiný než město. Přesně stejný mechanismus vidím v malém u školních tělocvičen, které se v půl čtvrté zamknou a zůstanou tak do rána — o tom jsem mluvil na poslední tiskovce. Strahov i tělocvična na Hovorčovické čekají na totéž: aby někdo konečně řekl, že provoz sportoviště je práce pro město, ne dárek, který přijde, až bude mistrovství, nebo náhoda, že se do toho pustí soukromá firma.

Než začneme snít o Euru v Praze, zkusme napřed udržet v provozu to, co tu už stojí.

Jiří Svoboda, DiS., Spojená levice pro Prahu