Poplatky – oč vlastně jde

Je opravdu boj o televizní a rozhlasové poplatky protismyslný anebo má nějaký podtext? Pokud jde o podtext, o jaký by se mohlo jednat? A vůbec, stojí za to přít se o těch pár korun, když inflace a ceny potravin nám kradou z peněženek tisíce?

Skutečně. Stojí nám to za to? Prý osmnáct set novinářů už podepsalo výzvu, aby vše zůstalo po staru a dál jsme platili povinný poplatek, což prý umožňuje nezávislou informovanost každého z nás. Prý. S nezávislostí, pokud jde o informovanost, to nebude tak horké. Argument, že na rozdíl od komerčních televizí a rozhlasových stanic ty veřejnoprávní mluví za všechny a pro všechny, neberu. Říci se to tak nechá, skutečnost je ovšem jiná. Komerční média bývají totiž objektivnější než Česká televize a Český rozhlas. Ta si však neplatíme. Je platí sponzoři a prostředky z reklam.

Zopakujme si otázku: Komu tedy slouží veřejnoprávní televize a rozhlas? Tomu, kdo je platí? U komerčních je to jasné. Ale u veřejnoprávních? Podle zákona a tvrzení jejich šéfů by měly sloužit všem bez ohledu na to, kdo je právě u moci. To všem se nechá vykládat rovností pro všechny názorové proudy ve společnosti. V předešlém volebním období byla veřejnoprávní média však zcela jasně na straně minulé vlády. Skrytě i otevřeně pro ni pracovala. Přesto toto čtyřletí skončilo pro probruselskou pětikoalici porážkou ve volbách. Komu ale slouží nyní? Těm samým. Tedy nikoli všem. Dokonce menšině, jež prohrála volby. Objektivita: nula. Co takhle alespoň neutrálnost: Ta se nenosí. Moderátoři besed jsou jednostranně nakloněni poraženým ve volbách a připravují půdu pro jejich případný nový politický návrat. Kritizují otevřeně či prostřednictvím vybraných diskutérů cokoli, co nová vláda prosazuje, vyrábějí se pořady, které dehonestují naprosto ve všem každý krok současného kabinetu, pomlouvají a kriminalizují minulost. Lži jsou prokládány polopravdami a předkládány jako výsledek zkoumání odborníků. Jsme systematicky převychováváni skupinou, jež se pokládá za svědomí národa a za jediného vykladače pravdy. Ale je to tak? Proč právě tato skupina by měla mít monopol? Protože se ocitla u kamer a mikrofonů? Nemáme právo slyšet objektivní zpravodajství a slyšet informace, které vyjadřují jiné a většinou i daleko správnější postoje? Proč se např. akci Milionu chvilek věnuje tolik místa a demonstraci horníků při zavření posledního dolu, což nás má zřejmě navždycky svázat s dodávkami uhlí z Ukrajiny a zbavit práce naše horníky, nevěnují tzv. veřejnoprávní média stejnou péči?

Proč tedy má přispívat na provoz těchto médií každý jen proto, že má rozhlasový přijímač a televizní obrazovku? Přitom vůbec nemusí sledovat pořady ČT a ČR, ale jen komerčních stanic? Dokonce nemusí mít ani rádio a obrazovku. Stačí jen počítač. Neplacení poplatku je trestné. Nebylo by tedy spravedlivé, aby platili jen ti, co si vyloženě pořady těchto médií přejí?

Chápu, že je to těžké zařídit. Zvláště pak zkontrolovat. Předpokládám však, že podporovatelé placení poplatků jsou tak čestní, že by se této povinnosti nevyhnuli. A ti ostatní? Měli by čisté svědomí, že nepodporují televizní a rozhlasová média, jež agitují proti nim a často hlásají polopravdy či dokonce lži.

Je navíc anomálií v době svobody zákon, který omezuje naše lidská práva tím, že povinně, aniž chceme, musíme platit daň z něčeho, co někteří ani nepotřebují. To je jako by se daň ze světla vybírala i od slepců.

Neodpověděl jsem ovšem na otázku, proč takové vzedmutí mysli proti návrhu na zrušení poplatků a převod nákladů na tato média na státní rozpočet. Jednoduchá odpověď, jíž se však každý vyhýbá. Jde o peníze. Protože stát peníze dává, proto také kontroluje jejich užívání. Zatím Nejvyšší kontrolní úřad nemá právo kontroly hospodaření ve zmíněných médiích. Ty si vlastně mohou dělat, co chtějí. Jistou bariérou pro zneužívání jenom jedním myšlenkovým proudem může být práce Rad. Jenže, znáte to. Vybírají je nebo ovlivňují ti, co jsou u moci. Ale ani vybraní členové nemohou odpovědně hovořit do využívání vybraných prostředků. Maximálně se vyjadřují k programu, k celkovému vyznění vysílání a k práci generálního ředitele. A představte si, že by si dnes někdo dovolil vytknout odpovědným pracovníkům v ČT a ČR to, že nehospodárně využívají mzdové prostředky, honoráře a další náležitosti! Nebo by chtěl vědět, proč právě na ten a ten pořad byly využity prostředky a ten a ten se kvůli třeba nedostatku peněz nebo odlišným názorům vedoucích redaktorů nedostal na obrazovku? Ten by se se zlou potázal, a pokud by byl zaměstnancem některého z veřejnoprávních médií, přestal by jím brzy být.

Pokud však budou tato média placená státem, pak i na to se právě tento stát, tedy ten, co platí, může zeptat a žádat nápravu. Dokonce by mohl sáhnout i na peníze. Hrůza! A to se přece, podle obránců placení poplatků, nesmí stát! Tím by byla narušena svoboda a demokracie!

Ale čí? Vysvětlí mi to někdo?

Jaroslav Kojzar