Pirátská karikatura na ministra zase perlí

Jan Lipavský, alias Lipánek, neúnavný bojovník za demokracii a svobodu, se opět předvedl jako pravý vizionář. Po prohraných evropských a krajských volbách rezignovalo vedení Pirátské strany, včetně předsedy I. Bartoše a karikatura na ministra zahraničí J. Lipavský přišel s originálním řešením krize ve straně: »Musíme se zbavit komoušů a vypnout fórum,« prohlásil odvážně. Otázkou je, zda je to Lipavského sebekritika a snaha zavést cenzuru na pirátském fóru, které slouží pro demokratické veřejné diskuse členů strany.

Vzpomeňme, když se tento náš malý ministr, tedy vlastně mikrostr, nedávno rozhodl, že nejlepší způsob, jak porazit komunisty, je jim podat přátelskou ruku. Ano, čtete správně! Ministr zahraničí České republiky známý svým nesmlouvavým postojem vůči komunismu se výrazně zasadil o rozvoj vztahů s komunistickými režimy. Významné diplomatické a obchodní styky s Vietnamem – komunistickým státem – patří k jeho chloubě.

J. Lipavský se zdá být přesvědčen, že klíč k tomu, jak porazit komunismus, je intenzivně s ním spolupracovat. Vietnam, země s bohatou komunistickou historií, se teď těší zvláštní pozornosti českého ministra. J. Lipavský tvrdí, že Vietnam je »perspektivní trh« a zároveň skvělý partner pro spolupráci v oblasti technologií. Možná by bylo dobré připomenout, že Vietnam dodnes řídí komunistická strana, která tam má důkladnou kontrolu. Ale to pro antikomunistu Lipavského zjevně není problém – asi spoléhá na staré dobré »spřátelit se s nepřítelem«.

Opravdu musíme ocenit strategii ministra, který dává přednost tomu, aby Česká republika rozvíjela své vztahy s komunistickými zeměmi. KSČM to velmi oceňuje. Je totiž přece jasné, že budování diplomatických a ekonomických mostů s komunistickými státy je ta nejlepší cesta k jejich ideologickému vyřízení.

Zatímco J. Lipavský opakovaně odsuzuje komunistické praktiky v Číně, jeho nově objevená láska k Vietnamu ukazuje, že ne všechny komunistické režimy jsou si rovny. Možná právě v Hanoji našel ten pravý »komunistický model«, který je pro něj přijatelný. A kdo ví, třeba se Lipavský inspiruje vietnamským přístupem ke státním záležitostem a brzy navrhne podobné »osvědčené« metody i v české politice.

Ale proč se zastavovat jen u Vietnamu? Možná by mohl J. Lipavský začít budovat vztahy i s dalšími komunistickými zeměmi. Co takhle Severní Korea? Kdy se Lipánek pojede setkat s Kimem? Jistě i tento stát je »perspektivním trhem« pro české výrobky. A co víc, mohl by nás naučit, jak efektivně řídit stát prostřednictvím jedné strany, která má absolutní kontrolu nad vším. To by se Lipavskému mohlo líbit, tedy pokud by šlo o jeho vlastní stranu. Neuspěl, když usiloval o to, aby ho občané zvolili do parlamentu, ale o to horlivěji se dral na post ministra. Nevzdělaný, voliči nechtěný, ale fanatický vyznavač moci.

Nyní se ale J. Lipavský rozhodl, že Piráti mají zatočit s komunisty ve vlastní straně. Asi myslel sám na sebe a na svoji spolupráci s komunistickými zeměmi. Patrně to má znamenat rezignaci na post ministra. Závěrem musíme Lipavskému poděkovat za jeho statečný a kreativní přístup k antikomunismu. Ukázal nám, že bojovat s komunismem neznamená se mu vyhýbat – naopak, znamená to navázat s ním co nejužší spolupráci a odstoupit z funkce. Jen tak dál, pane mikrostře, čekáme, kdy nás překvapíte dalším geniálním tahem!

Jan Klán