Pražská zoologická zahrada se může pochlubit úspěšným odchovem jeřába rajského po 34 letech. Úspěch je to dvojnásobný, jelikož mládě vychovali adoptivní rodiče jiného druhu, jeřábi mandžuští. Mládě se vylíhlo 3. června a po vylíhnutí vážilo 117 gramů, ale jeho biologičtí rodiče se o něj nestarali. Chovatelé se tak rozhodli mládě podložit, a to ještě v den jeho vylíhnutí, zkušenému pěstounskému páru jeřábů mandžuských, kteří odchovali v minulosti mnoho mláďat.
Náhradní rodiče jeřábi mandžuští, konkrétně samec Albert a samice Amálka mládě ihned přijali, ale chovatelé v hnízdě vedle mláděte ponechali pro jistotu po nějakou dobu, také takzvaný podkladek. Toto umělé vejce pojistilo u pěstounského páru rodičovskou aktivitu.
»Žadonící projevy mláděte jsou natolik silné, že náhradní rodiče nevnímají jinou barvu nebo odlišný tvar postavy od mláďat svého druhu. Pro adopci jim stačí, že jde také o jeřába, který se chová dostatečně podobně,« dodal k náhradnímu rodičovstní jeřábů kurátor ptáků Antonín Vaidl. O mládě jeřába rajského pečovali rovnocenně oba adoptivní rodiče jeřába mandžuského. Albert a Adélka mu nejdřív nosili hmyz a podávali mu ho přímo do zobáku, a později už mládě vodili po výběhu a učí ho lovit.
Jeřáby rajské rozmnožila Zoo Praha poprvé v roce 1987, kdy šlo o první odchov v tehdejším Československu. Úspěch zopakovala v letech 1989 a 1990. Od té doby se odchov jeřábů rajských v pražské zoo nedařil, a s nezdarem se potýkali i v jiných zoologidké zahradě v zemi.
S náhradními rodiči jeřáby mandžuskými původem z Dálného východu zůstalo mládě jihoafrického druhu (jeřába rajského) do věku osamostatnění.
Dospělý jeřáb rajský má světle modro–šedou barvu peří, které směrem k hlavě tmavne. Na rozdíl od většiny ostatních jeřábů má relativně velkou hlavu a poměrně tenký krk a k jeho dalším typickým znakům patří prodloužená křídelní pera, která splývají až na zem.
Jeřáby rajští žijí v trvalých párech a po vyhnízdění se jednotlivé páry sdružují do početných hejn.
Svatební tance jeřábů od pradávna člověka uchvacovaly. Jsou součástí nápadného toku. Tanec jeřábů je plný rozmanitých, téměř baletních pohybů, vzájemného uklánění, rozevírání křídel, výskoků, poskoků a otoček doprovázených elegantními pohyby krku i nohou. Při tanci také sbírají zobákem klacíky a vyhazují je do výšky. Přitom hlasitě »troubí« v duetu. Zvuky jsou vyluzovány díky prodloužené průdušnici, která je stočená a uložená v prohlubni prsní kosti. Nezadaní jedinci tančí lépe a s větším nasazením než jeřábi již spárovaní. U nich má taneční rituál za úkol především odvracet možný vzájemný útok a upevňovat již vzniklý vztah.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Petr Hamerník, wikimedia.org/CC BY-SA 2.0/Bernard DUPONT, wikimedia.org/CC BY 2.0/Rolf Dietrich Brecher
Diskuze je uzavřena.