Výsledky voleb odpovídají několikaměsíční manipulaci médií, která předjímáním výsledků voleb a preferencí stran či jejich konkrétních politiků ovlivňovala tendenčně veřejné mínění.
Všechny neparlamentní strany (až na několik drobných výjimek) byly předem diskvalifikovány z rovného volebního soupeření. Nebyly zvány do medií a nebylo jim umožněno předložit veřejnosti své politické názory a debatovat o důležitých tématech, jako to mohly dělat strany parlamentní. Masmediálně ostře diskriminační a nerovný charakter voleb z nich dělal pouhou reality show předem určených vítězů a poražených.
Na média dopadají v předvolebním období zejména tyto povinnosti: »Všechna média, regulovaná zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání, podléhají trvalému požadavku objektivnosti a vyváženosti vysílání; všechna veřejnoprávní a veřejnoprávními korporacemi provozovaná média podléhají zásadě vyváženosti a rovného přístupu ke kandidujícím subjektům v období volební kampaně.«
Všechna mainstreamová média – a obzvlášť veřejnoprávní – porušovala před parlamentními volbami volební zákon. Konkrétně zásadu objektivity a vyváženosti. Média nedávala všem subjektům stejný prostor, naopak trvale znevýhodňovala neparlamentní strany a stranila předem vybraným politickým subjektům a jejich kandidátům.
Tyto volby byly opět neseny v duchu podvodu, porušení volebního zákona a Ústavy ČR. Podle našich zkušeností z předcházejících let však Nejvyšší správní soud zcela nelogicky a protiprávně zdůrazňuje, že »vyváženost a rovný přístup« prý nelze v souvislostech voleb chápat mechanicky jako absolutní rovnost kandidujících subjektů, nýbrž pohledem tzv. »odstupňované rovnosti«. Nejvyšší správní soud tak sám popírá princip rovnosti, který má naopak chránit.
Logický rozpor v právní argumentaci NSS popírá samotný princip demokracie.
Termín »odstupňovaná rovnost« je logický nesmysl, který legalizuje nerovnost. Rovnost znamená, že všichni mají stejná práva a podmínky. Pojem »odstupňovaná rovnost« nemá místo v právním státě, protože zamlžuje nerovnost a vydává ji za spravedlnost.
Termín »politický a společenský význam strany« je pouze subjektivní hodnotový soud, ne právní kategorie. Jak může kdokoliv rozhodnout, která strana má nebo nemá pro člověka politický a společenský význam? Každý volič má přece právo sám rozhodnout, co považuje za prospěšné — to je základ svobodné volby. Pokud však soud nebo média rozhodují za voliče, pak volba není svobodná, ale řízená. Tím, že soud používá pojem »politický a společenský význam«, staví se do role hodnotitele, nikoli nestranného ochránce zákona.
Oba tyto pojmy jsou v rozporu s Ústavou ČR (čl. 5), Listinou práv a svobod i s volebním zákonem. Zákon totiž říká, že soutěž stran má být rovná. Některé vybrané strany ovšem mají milionové financování od státu, privilegovaný přístup do médií a obrovskou viditelnost v hlavních časech. Ostatní strany jsou prakticky neviditelné a volič tak nemá ani šanci zjistit, že existují, kandidují a jaké mají názory.
Nelze tedy říci, že volby proběhly podle zákona a v jeho skutečném smyslu. A pokud zákon není dodržen v praxi, pak je porušen.
Vladimíra Vítová, předsedkyně Československého mírového fóra
Diskuze je uzavřena.