O pirátovi nejen z Karibiku

Byla to zajímavá doba, to pirátství. Jména pirátů, a nemyslím tím Ivana Bartoše, Olgu Richterovou, ani MUDr. Zdeňka Hřiba či americkou rodačku a českou poslankyni Katerinu Demetrashvili, se citují po staletí. Po těch mnou výše jmenovaných za několik let ani pes neštěkne. Měl jsem, píši-li o pirátech, na mysli Draka, Morgana, Černovouse či Madame Ching. Tato jména dokonce skýtají obdiv. Protismyslné, že ano, ale lidé se rádi obdivují zrůdám. Proto dokonce takové smyšlené postavy, jako jsou Tolkienovi Černí Númenorejci či Jack Sparrow, jinak kapitán z Pirátů v Karibiku, ovládly obrazovky, filmový materiál a zaplňují či zaplňovaly svými příběhy kina. Největší úspěchy ti skuteční piráti měli prý v 16. a 17. století. Ti fiktivní byli do něj uměle zasazeni.

Největší úspěchy v 16. a 17. století? Ale, kde ty loňské sněhy jsou? Století dvacáté první nám dokázalo, že ti Blakeové, Morganové a Silberové s dřevěnou nohou byli jen břídilové. To, na co jmenovaní nemohli ani pomyslet, dokázal skutečný Pirát nejen z Karibiku. Při tom docela veřejně. Jen málokdo se odvážil proti němu ceknout. Jedním z těch byl prezident Kolumbie Gustavo Petro. Z jeho iniciativy se sešla dokonce Rada bezpečnosti OSN. Byli i jiní, prezidenti Mexika, Brazílie a dokonce nesměle i někteří představitelé evropských států. Ostatní?

I ti nejodvážnější svěsili ruce a uklidili se do kouta, odkud to je daleko k činům. Žádné sankce. Nic. Byli ovšem i tací, kteří chrabré činy piráta schválili, anebo, jak říkali, pochopili. Například Britové při jednání Rady bezpečnosti. Poslední akce zmíněného Piráta nejen z Karibiku prý přinese blaho nejen jemu, ale údajně i okradeným. Resumé je zajímavé. Předpokládá, že ti okradení budou spokojeni a ještě Pirátovi nejen z Karibiku poděkují. Téhož názoru je český exministr zahraničí Jan Lipavský.

To, co dokázal novodobý pirát, nedokázal ani krutý Bartoloměj Roberts, tedy Černý Bart, a to byl opravdový postrach celé Západní Indie, vždyť ukořistil na čtyři sta padesát lodí a přivlastnil si všechen majetek, který na nich našel. Stálo to mnoho životů. Prý na stovky. Ti novodobí piráti údajně při své akci zabili pouze stovku vojáků a dvě ženy – nevojačky, aby se mohli dostat do ložnice místokrále (jedno, že moderní doba má pro své národní vůdce jiné názvy). Takže přece jen v počtu mrtvých je humánnější.

Co tedy dokázal náš Pirát nejen z Karibiku? V noci přímo z postele unést místokrále a jeho ženu do bezpečí svých galér kotvících v blízkosti napadené země a pak je dopravit do pevnosti v Novém Amsterodamu, dnes nazývaném po vévodovi z Yorku (zase ti Angličané!). Část z těch, které cestou zabili, byli jakousi Švýcarskou gardou střežící Vatikán, jež nepocházela z místokrálovy země. Tím ovšem lépe. Nebyli mezi nimi přátelé Piráta z Karibiku. Nelze je proto litovat. Ovšem tím, že tam vůbec byli a pomáhali chránit místokrále, si to jejich mateřská země s naším pirátem velmi a velmi rozházela. Dokonce v rozčilení slíbil, že jednou se i do ní podívá a Juanu, jak jí nazval Kolumbus, přivede k rozumu. Není tam však ropa, tak zatím nepospíchá, nemá ani strategickou polohu, i když ani rum, který produkuje, není k zahození. A vlastně také pláže pro koupání pirátových krajanů se mohou hodit.

Svůj čin Pirát nejen z Karibiku zdůvodnil všem, kteří měli povinnost naslouchat. Prý místokrál nectil démos a odmítl naslouchat moudrým radám Pána od Potomacu a Hudsonu. Přitom jeho země byla opravdové eldorádo, potřebovala chránit a on nedal výpalné. To rozhodlo. I když, myslel si ve své poloindiánské hlavě místokrál, proč by to dělal? Vždyť Pirátu nejen z Karibiku nebyl v ničem podřízen a nepotřeboval ochranu a tudíž vyplácet tribut. A tak se Pirát nejen z Karibiku rozhodl si pro něj zajít a vysvětlit mu, jak si má vysvětlovat svaté právo.

Podle nikoli dohody, ale nařízeného poplatku, musí napříště místokrálova země dodávat zcela zdarma do pevností a území kolem řek Hudson a Potomac, jimž vládne Pirát nejen z Karibiku, 50 milionů barelů černého zlata, jež pak on prodá, a prostředky poctivě rozdělí. Většinu si ovšem ponechá, mentorství a ochrana něco stojí. Jen menší sáček guinejí, escudos či bolivarů pošle zpět. Ti, co těží ono černé zlato, přece nesmějí umřít hlady. Kdo by ho pak těžil? Už není možné koupit otroky na trhu v Richmondu.

Jenže to není vše. Za ten zbytekzlatých escudos, guinejí či bolivarů, jež se ovšem v hantýrce Piráta nejen z Karibiku jmenují jinak (thaler, tolar nebo jak), pak místní hombres a také muchachos prostřednictvím úřadu místokrále, kde zatím vládne z Milosti nikoli Boží, ale našeho pirátského hrdiny, místokrálovna, budou muset všechno kupovat a utratit v zemi, kde je Nový Amsterodam, dnes ovšem přejmenovaný po vévodovi z Yorku. A kde teče řeka, jíž dal jméno anglický mořeplavec a dobyvatel Henry Hudson a o kus dál se údolími valí vody řeky Potomac. Nikde jinde. To by pak přišel náš Pirát z Karibiku a na stěžních by bylo mnoho a mnoho viselců a ve vodě by plavala těla humanitně z kulometů zastřelených z potápěných plavidel.

Krok k akci »eldorádo« prý byl nutností. Ta eldorádová země si totiž dovolovala moc. Představte si, že ono černé zlato posílala jinam než do země s řekami Hudson a Potomac. Dokonce do Číny. Její velké lodi, říká se jim tankery, ho ostatně už zaplacené rozvážely leckam. Mohlo se dostat třeba k deltě řek Jang-c‘-tiang, Amazonky, Paraná nebo dokonce Nigeru či Zambezi.

Jakým právem měli z toho mnoho výhod pouze muchachos z jihu Karibiku? Nikoli ti z Nového Amsterodamu a od řek Hudson nebo Potomac. Proto musel Pirát nejen z Karibiku zakročit a zakročovat i v mezinárodních vodách. Při tom zadržel několik tankerů, které pluly v Atlantickém a snad i v Tichém oceánu, a nasměroval je do svých přístavů. Jako svůj majetek. Obsah využijí jeho rafinérie. Vůbec nevadí, že byl již kupcem zaplacen. Stěžovat si poškozené země prý mohou u hradláře nastanici Grand Central Station.

Takže zemi, kde je eldorádo, má v suchu. Běda, kdyby se někdo další zapletl do gentlemanského obchodu. Jsou ovšem další místa, která potřebují zavést pořádek. Ten hudsonský a potomacký. Na ty dnes Pirát nejen z Karibiku zaměřuje své úsilí, ale o tom zase až příště.

Mimochodem to, co jsem popsal, mohlo být jen snem pirátů Morgana, Drakea a Černovouse, zatímco v případě Piráta nejen z Karibiku jde o skutečnost.

Jaroslav Kojzar