Včera jsem zažil neobyčejně silný umělecký zážitek. Navštívil jsem koncert vynikajícího houslisty s neopakovatelně krásným tónem Alexandra Shonerta a české klavírní legendy Radoslava Kvapila. Tento brilantní klavírista, který se narodil v roce 1934, jakmile usedne ke koncertnímu křídlu, stává se z něj vášnivý mladík, plný hudebního entuziasmu. Nejprve zahrál Alexander Shonert Adagio a fugu ze sonáty g-moll pro sólové housle Johanna Sebastiana Bacha. Naprosto dokonale s vytříbeným hudebním cítěním, a zcela osobitým přenesením díla tohoto barokního velikána do žhavé současnosti. Bachova díla a vůbec díla barokních mistrů lze interpretovat tak, jak to prováděl Neville Marriner s Academy St. Martin of the Fields, to znamená historicky věrně, bez přílišných emocí, a pokud možno na tehdy dostupných nástrojích, nebo tak, jak k tomuto velikánu přistupují čeští a vůbec slovanští interpreti. To znamená přibližují hudbu dnešním člověku. Mně je bližší právě ten emotivní slovanský přístup, který je vlastní Alexanderu Shonertovi, rodáku ze Sibiře, který miluje českou kulturu a zvláště českou hudbu. Jelikož ještě nemám nahrávku onoho koncertu, seznamte se se srdečným projevem Alexandera Shonerta a jeho vyznáním lásky k českému národnímu písničkáři Karlu Hašlerovi, který zahynul v koncentračním táboře Mauthausen v prosinci 1941. https://www.youtube.com/watch?v=6Sh1qTF05Ak
Dále zněla Anglická suita g-moll pro klavír, téhož autora v provedení Radoslava Kvapila. Naprosto dokonalý projev. Špičkový přednes, bez sebemenšího náznaku toho, že skladbu hraje 88 letý umělec. Svým způsobem mi to připomnělo legendárního Arthura Rubinsteina, kterého jsem, jako mladý student, měl možnost slyšet ve Smetanově síni. Také na něm nebyl znát vůbec věk.
Koncert pak pokračoval dalším sólovým vystoupením Alexandera Shonerta v Caprice č. 14 Niccola Paganiniho. A pak zazněla velice vtipná Shonertova kompozice Tanec divokých včel pro housle. Mám k dispozici nahrávku z jiného vystoupení. Zaposlouchejte se do naprosto věrného hudebního zobrazení včelího roje: https://www.youtube.com/watch?v=IDuZdeO6BkA
Shodou okolností jsem následující Kaddish z cyklu Hebrejské melodie pro housle a klavír Maurice Ravela slyšel v Shonertově sólovém houslovém provedení ještě předevčírem na vzpomínkovém večeru na počest minulý měsíc zemřelé špičkové manažerky a organizátorky festivalu Mažif Blanky Vogelové. Dnešní provedení s klavírem dodalo skladbě onu fosforeskující impresionistickou náladu. Nádherná kompozice, jakoby napsaná pro neobyčejný, až vzlykavý tón, který dokáže ze svého mistrovského nástroje kromě Alexandra Shonerta snad jen Itzhak Perlman (Pamatujete na nádhernou melodii z filmu Schindlerův seznam? https://www.youtube.com/watch?v=XNSsv86lsok).
Vrcholem hudebního odpoledne v evangelickém kostele v Praze 2, Korunní 60, byla Sonáta pro housle a klavír Césara Francka. Naprosto dokonalé provedení. Je jenom škoda, že tak geniální hudební výkon obou Mistrů svých nástrojů nelze slyšet ve Dvořákově síni Domuumělců v rámci Pražského jara.
Alexander Shonert se už před lety rozhodl zůstat v naší republice. Já vždy říkám, kdyby pokračoval dále a zakotvil až v USA, tak bychom jej ctili jako největšího velikána houslové hry, srovnatelného s výše jmenovaným Itzhakem Perlmanem. Bohužel zakotvil u nás a jako každý skutečně velký umělec nemá na růžích ustláno. Jeho neobyčejně sametový tón, zvláště na g struně, nemá v Evropě obdoby. A obávám se, že v současné hysterii rusofobismu to bude mít ještě těžší. Jsem rád, že mu mohu alespoň takto vzdát hold.
Petr Hannig