Město bez večerního života může být čisté a klidné. Může však být také prázdné. Mladí lidé i dospělí potřebují místa, kde se mohou setkat, tančit, poslouchat hudbu a bavit se. Kluby, koncerty, taneční večery a další společenské akce patří k životu města. Když v Třinci podobná nabídka chybí, lidé odjíždějí za zábavou jinam. To znamená méně života v centru, menší příjmy místních podniků a složitější noční návrat. Současně nelze přehlížet rizika spojená s nadměrným pitím alkoholu, drogami, agresivním chováním, obtěžováním, hlukem a řízením pod vlivem.
Otázka proto nemá znít: Chceme kluby, nebo bezpečnost? Správná otázka zní: Jak vytvořit večerní život, který bude atraktivní a současně co nejbezpečnější?
Nejprve potřebujeme fakta. Nelze automaticky tvrdit, že každý klub přináší drogy a násilí. Stejně nepřesné by bylo předstírat, že se při noční zábavě žádné problémy nevyskytují. Organizace a zajištění může mnohé zajistit. Vzory existují.
Celorepublikově bylo v roce 2025 registrováno 170 051 trestných činů. Celkový počet meziročně klesl o 1,9 procenta, násilná kriminalita však mírně vzrostla na 13 752 skutků. Policie mezi častými okolnostmi násilných konfliktů zmiňuje problematické mezilidské vztahy a konzumaci alkoholu nebo jiných návykových látek. Jde ovšem o celostátní údaje, nikoli o statistiku třineckých klubů. Právě tento rozdíl je zásadní. Kde je vůle, tam jde všechno. Téměř.
Město by nemělo vytvářet politiku podle obecných obav nebo několika hlasitých incidentů. Potřebuje znát konkrétní místní situaci. Užitečný příklad poskytla reakce městské policie na stížnosti v lokalitě takzvaných Druhých laubů. Od 5. prosince 2024 do poloviny ledna 2025 zde policie provedla 231 kontrol, řešila 18 osob kvůli požívání alkoholu na veřejnosti a evidovala čtyři telefonické stížnosti. Současně uvedla, že závažnější problémy v této oblasti zaznamenává na náměstí Míru a náměstí T. G. Masaryka. Tato data neznamenají, že problém neexistuje. Ukazují ale, že skutečnost může být složitější než dojem vzniklý na sociálních sítích nebo v sousedské debatě. Město by proto mělo společně s městskou a státní policií každoročně zveřejnit anonymizovanou mapu nočních incidentů. Ne přesnou adresu ani informace, podle kterých by bylo možné označit konkrétního člověka. Postačila by lokalita, den v týdnu, přibližná hodina a druh události: rušení nočního klidu, napadení, poškození majetku, přestupek spojený s alkoholem, drogový delikt nebo dopravní incident. Oficiální mapa kriminality už umožňuje zobrazovat vybrané trestné činy a přestupky podle místa a období. Město by mohlo tato data doplnit o agregované údaje městské policie. Teprve potom bude možné zjistit, zda se problémy koncentrují u konkrétního podniku, na náměstí, u nádraží, na parkovišti nebo na trase, po které lidé odcházejí domů.
Prvním praktickým řešením je bezpečná doprava. Nejrizikovějším okamžikem nemusí být samotný pobyt v klubu, ale návrat. Pokud po skončení akce nejede autobus, lidé čekají dlouho venku, odcházejí pěšky přes špatně osvětlená místa nebo sedají do auta s řidičem, který pil. Při větších akcích by mohl jezdit noční spoj propojující centrum, nádraží a hlavní sídliště. Nemusel by jezdit každou noc. Mohl by být navázán na konkrétní páteční a sobotní akce a jeho využití by se následně vyhodnotilo.
Druhým opatřením je dobrovolný bezpečnostní standard pro provozovatele. Podnik, který se zapojí, by měl proškolenou obsluhu a pořadatelskou službu, dostupnou pitnou vodu, jasná pravidla proti obtěžování, kontrolu věku, spolupráci s policií a postup pro případ člověka v bezvědomí nebo podezření na intoxikaci. Takový podnik by mohl získat městské označení bezpečného nočního provozu a přednost při propagaci kulturní nabídky. Nešlo by o tvrzení, že jiný provozovatel je nebezpečný. Šlo by o pozitivní motivaci ke zvyšování standardu.
Třetí oblastí je prevence drog. Strašení mladých lidí často nefunguje. Prevence musí otevřeně vysvětlovat rizika kombinování látek, neznámého složení drog, řízení pod vlivem a neposkytnutí pomoci. Spolupracovat by měly školy, sociální služby, zdravotníci, policie, rodiče i provozovatelé akcí.
Čtvrtým opatřením je práce s veřejným prostorem. Dobré osvětlení, odstranění nepřehledných koutů, dostupná toaleta, odpadkové koše a bezpečné stanoviště taxi mohou snížit konflikty lépe než samotný zákaz. Kamera může být na rizikovém místě užitečná, ale neměla by být automatickou odpovědí na každý problém. Nejdříve je potřeba vědět, co se na místě děje a zda kamera může skutečně pomoci.
Pátou oblastí je hluk. Obyvatel domu má právo v noci spát. Provozovatel má právo podnikat a návštěvník se bavit. Konflikt nelze řešit pouze tím, že jedna strana musí úplně ustoupit. Pomoci mohou zvukové úpravy provozovny, pořadatelská služba před vchodem, ukončení venkovní hudby v určenou dobu a jasně stanovené podmínky pro větší akce.
Šestou oblastí je nabídka zábavy bez povinné konzumace alkoholu. Taneční večery, koncerty, studentské akce, kulturní programy nebo pozdní sportovní aktivity nemusejí být postaveny pouze na prodeji alkoholu. Rozmanitější nabídka může přilákat širší skupinu lidí a snížit tlak na několik málo podniků. Třinec by se neměl stát městem, kde je po večerech zakázáno téměř všechno. Stejně tak by neměl přihlížet tomu, že se část lidí bojí projít určitým místem nebo že opakované noční incidenty zůstávají bez řešení. Potřebujeme přesná místní data, spolupráci provozovatelů, cílenou prevenci, bezpečnou dopravu a rychlou reakci na konkrétní problémy.
Dobrá noční politika totiž není válkou proti mladým lidem, hudbě ani podnikatelům. Je to snaha, aby se lidé mohli v Třinci dobře bavit a všichni se bezpečně vrátili domů.
PhDr. Martin Vacek, MBA – lídr kandidátky »SPOLEČNÁ LEVICE PRO TŘINEC« do komunálních voleb 2026 v Třinci. Emeritní poslanec PS PČR a předseda Výboru pro sociální politiku PS PČR. BPP, nominován za ČSSD