Třinec leží v prostoru, kde se po generace potkávají český, polský a slovenský jazyk, kultura i rodinné vazby. Pro mnoho obyvatel nejde o teorii ani slavnostní folklorní program. Jeden člen rodiny mluví česky, druhý polsky nebo slovensky. A, nebo prostě »po našemu«. Lidé dojíždějí přes hranici za zaměstnáním, nákupy, studiem, zdravotní péčí nebo návštěvou příbuzných.
Při sčítání v roce 2011 uvedlo v Třinci českou národnost 22 093 osob, polskou 4868 a slovenskou 931. Další lidé uvedli jinou národnost nebo údaj nevyplnili. Tato čísla jsou již starší a národnostní otázka je dobrovolná; při novějších sčítáních bylo navíc možné uvést dvě národnosti. Nelze je proto chápat jako přesný současný počet jasně oddělených skupin. Ukazují však dlouhodobý význam polské a slovenské přítomnosti ve městě.
Třinec má školy s polským vyučovacím jazykem a dlouhodobě podporuje také kulturní a přeshraniční spolupráci. Partnerská města zahrnují polské Bielsko-Biału a slovenskou Žilinu. To vše je důležité. Otázkou ale je:
Využíváme česko-polsko-slovenský charakter Třince také v praktickém každodenním životě, nebo ho připomínáme hlavně při slavnostech a kulturních vystoupeních?
První oblastí jsou informace města. Není nutné překládat každý úřední dokument do tří jazyků. To by bylo drahé a často zbytečné. Praktické informace, které využívají také návštěvníci a přeshraniční pracovníci, by však mohly být dostupné alespoň česky a polsky. Jde například o dopravu, parkování, velké uzavírky, kulturní program, krizové kontakty nebo pravidla významných akcí. Slovenská verze může být užitečná u vybraných služeb a projektů, zejména pokud data ukážou skutečnou poptávku.
Druhou oblastí je školství. Polské školy nejsou pouze službou jedné uzavřené skupině. Jsou součástí kulturního bohatství města. České a polské školy by mohly více spolupracovat na společných projektech, sportovních dnech, historii regionu a praktické jazykové výuce. Děti vyrůstající několik kilometrů od polské hranice by měly mít možnost naučit se jazyk sousední země v přirozeném prostředí, nejen z učebnice.
Podobně může být užitečný kontakt se slovenskými školami a organizacemi. Čeština a slovenština jsou si blízké, ale mladší generace už slovenštině nemusí rozumět stejně samozřejmě jako jejich rodiče.
Třetím tématem je pracovní trh. Firmy v Třinci zaměstnávají lidi z širšího regionu a mohou spolupracovat s podniky v Polsku a na Slovensku. Město by mohlo společně s hospodářskými institucemi pořádat přeshraniční podnikatelská setkání, burzy pracovních příležitostí a výměnu informací o odborném vzdělávání. Nešlo by o nahrazování místních pracovníků. Cílem by bylo rozšířit možnosti místních firem a současně udržet v regionu zaměstnání a služby.
Čtvrtou oblastí je doprava. Přeshraniční region nelze plánovat tak, jako by život končil na hranici města nebo státu. Návaznost vlaků a autobusů směrem do Českého Těšína, Cieszyna, Jablunkova, Žiliny a dalších míst ovlivňuje dojíždění i turistiku. Město by mělo shromažďovat podněty obyvatel a pravidelně je předávat kraji a dopravcům. U významných změn jízdních řádů by mělo být zřejmé, zda byly přeshraniční vazby posuzovány.
Pátým tématem je kultura. Společné slavnosti mají smysl, pokud nepůsobí pouze jako jednorázová přehlídka krojů. Program by měl zahrnovat také současnou českou, polskou a slovenskou hudbu, literaturu, film, gastronomii a diskuse o dnešním životě regionu. Velký potenciál mají lokální tvůrci, školy, knihovna, Kino Kosmos a kulturní centra.
Šestou oblastí jsou služby a cestovní ruch. Návštěvník z Polska nebo Slovenska by měl jednoduše zjistit, kde zaparkuje, jak se dostane na kulturní akci, co může navštívit a jaká pravidla platí. Společný česko-polsko-slovenský kalendář větších akcí by mohl pomoci organizátorům i místním restauracím, obchodům a ubytovacím zařízením.
Sedmým tématem je vzájemný respekt. Soužití různých jazykových a národnostních skupin neznamená, že neexistují rozdílné názory nebo historická citlivost. Právě proto je důležité podporovat věcný dialog, nikoli vytvářet dojem, že jedna skupina je hostem ve městě někoho jiného.
Třinec je společným domovem lidí s různými rodinnými kořeny.
Město by mělo jednou za několik let vyhodnotit, jaké jazykové informace obyvatelé skutečně využívají, jak funguje spolupráce škol a kolik přeshraničních projektů přináší konkrétní výsledky. Vícejazyčnost nemusí být nákladem.
Může být pracovní výhodou, kulturním bohatstvím a důvodem, proč do Třince přijíždějí lidé z okolí.
Nestačí však pouze říkat, že Češi, Poláci a Slováci si jsou blízcí. Je potřeba tuto blízkost proměnit v lepší školství, dopravu, podnikání, kulturu a každodenní služby.
PhDr. Martin Vacek, MBA – lídr kandidátky »SPOLEČNÁ LEVICE PRO TŘINEC« do komunálních voleb 2026 v Třinci. Emeritní poslanec PS PČR a předseda Výboru pro sociální politiku PS PČR. BPP, nominován za ČSSD