Je rok 2024. Čtvrtek bude dvacátého čtvrtého. Tak jako tehdy. Před devadesáti pěti lety. Onoho 24. 10. 1929 byl také čtvrtek. Brzy se mu však začalo říkat Černý. Byl totiž na počátku událostí, které na několik let doslova zatřásly světem a ovlivnily životy lidí po celé zeměkouli. Přitom událost bylo možné shrnout do několika slov: Krach na newyorské burze. Začalo období nazvané Velká hospodářská krize.
Byla to druhá krize za krátké doby existence Československé republiky. Ta první, z počátku dvacátých let, nazvaná porúrská, vyvolala nezaměstnanost, omezení výroby, konec iluzí. Byla však jen odvarem toho, co mělo republiku čekat počátkem třicátých let. Přesto v roce 1923 počet nezaměstnaných dosáhl čtyři sta čtyřiceti tisíc. Už tehdy byl svět propojen a mezinárodní kapitál ovládal mnohé naše hospodářské společnosti. Báňskou a hutní a plzeňskou Škodovku ovládali francouzští majitelé, Spolek pro hutní a chemickou výrobu Belgičané a Němci, atd. Rašínův záměr, aby výsledky práce zdejších fabrik zůstaly doma, se vlastně neuskutečnil. Začínala doba, i když zatím nesměle, globalizace, v níž každý otřes, k němuž došlo třeba daleko od nás, zasáhl také naši vlast.
Onoho 24. října na newyorské burze došlo – využijme pro zjednodušení citace z wikipedie – k vyčerpání nákupních příkazů a investoři podlehli panice a následovala nová vlna prodejů akcií, v té chvíli již za jakoukoli cenu. A to vše se postupně dostalo se zpožděním až k nám. Ti, co nevěřili vývodům Karla Marxe, se tehdy mohli na své vlastní kůži přesvědčit, že se zakládají na pravdě.
Ekonomický otřes u nás postupoval pomalu a dosáhl vrcholu v roce 1933, kdy průmysl poklesl na šedesátiprocentní úroveň výchozího roku 1929. Nezaměstnanost dosáhla až milion tři sta tisíc, oficiálně zaregistrovaných bylo více než devět set tisíc. Z hlediska poklesu výroby jsme patřili k nejzasaženějším v Evropě. V pohraničí zastavovaly práci celé fabriky (zvláště šlo o lehký průmysl). V ostatních státech světadílu, i když také postižených, většinou výroba klesla nejvýše o třicet procent. U nás to bylo procent čtyřicet. Zahraniční obchod se dokonce dostal na třetinu dřívější úrovně. Také zemědělská výroba dostala těžký zásah. Výkupní ceny totiž nedokázaly pokrýt náklady zemědělců. Na venkově začínal být, i díky neúrodě, dokonce hlad. Zvýšil se počet sebevražd, vystěhovalectví ze Slovenska bylo o více jak padesát procent vyšší než z českých zemí, zastřelených či postřelených četníky při hladových demonstracích byly desítky, střílelo se totiž v Radotíně, Duchcově, Košútech, Chustu, Frývaldově, Turje Pasice, Strakonicích, Horní Suché, Mostu, Červené Skale, Holíči, Pohorelé, Sútoru, Nižné Apše, Polomce, na Rosicko-Oslavansku, v Gemerské Horce, Volovcích, Čierném Balogu, k stávajícím kolonkám se přilepovaly další objekty z plechu a toho, co bylo právě po ruce (pražský Krejcárek, Na Děkance, Na Slatinách, ad.), bydlelo se ve skalních puklinách (pražská Vidoule, Střešovice, dokonce Karel Čapek o nich psal, ad.), přibylo žebráků, atd. Obraz Předmnichovské republiky, jak je nám dnes líčen televizemi, především tou veřejnoprávní, je zcela lživý. Ostatně tady hledejme hlavní důvod, proč se lidé po válce rozhodli jít socialistickou cestou, jíž předcházelo znárodnění z října 1945.
Krize u nás začala odeznívat v roce 1934. V okolních zemích tomu bylo dříve. Závislost na lehkém průmyslu totiž udělala své. Bohužel tato situace ovlivnila tzv. sudetoněmecké obyvatelstvo v jeho příklonu k henleinovcům. Do konce republiky, tedy do úplné konsolidace hospodářství, zbývaly po skončení krize jen čtyři roky. Západ, odkud tato krize přišla, nám však už tehdy připravoval Mnichov a to, co přišlo poté.
Dnes globalizovaný kapitál nezná hranic. Co mu je v cestě, to likviduje. Někdy ekonomicky, jindy sankcemi a omezeními, když ani to nepřináší výsledky, dostanou zelenou zvenčí podporované vzpoury a nakonec i zbraně. Ani to však nezabrání krizím. Nic totiž nelze rozšiřovat do nekonečna. Napnelismus (termín z filmu Hej rup! Voskovce a Wericha) má své hranice. Nestačí jen natisknout nové dolary a tvářit se, že vše je v pořádku. Zboží se totiž i tak stále hromadí, přerůstá možnosti nakupujících. Co s tím, co nebylo prodáno nebo se vůbec nedostalo na trh? Nasypat nadprodukci obilí či kávy do moře a neprodané a brzy nemoderní výrobky sešrotovat? I to je cesta. Mrhá se tak surovinami, které by mohly potřebovat příští generace. Že by se tak vyhnulo krizím? Iluze. Zatím lze leccos, když nepomohou sankce, řešit válkami, a tak se válčí. Jenže také na výrobu válečného zboží je třeba mít peníze, na zabezpečení žoldnéřských armád, atd. Kde je vzít? Tisknout nové peníze a rozbíhat inflace, jak se děje dnes? Také. Především je třeba si uvědomit, ževládnoucí buržoazní moc stále »připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím zabránit« (Marx-Engels: Komunistický manifest).
A čtvrtek? Ten z roku 1929 se dnes nazývá Černý. Ten současný by mohl být Mírový, jenže to by pak bylo třeba vzdát se velmocenských ambicí, jež se týkají ovládnutí Černého moře, a touhy po dalším a dalším uhlí nejen z Donbasu, ale i po železné rudě, soli a zemním plynu z Krymu a pochopit, že mír na Blízkém východě se musí týkat všech, nejen státu Izrael.
Jaroslav Kojzar
Krize u nás byla déle, protože jsme byli závislí na lehkém průmyslu tak to je hustý. A co se týká mrhání zdroji, když se za účelem udržení ceny likvidují produkty tak je to také, aby bylo z čeho platit zaměstnance na to západě, kde máme sociální vymoženosti o, kterých se Vám nezdálo ani na sjezdech. A všiml jste si faktu, že v kapitalismu se krize opakují, ale státy fungují dále, ale socialistické státy krachují? Platí i pro ČSSR, kde jste to odpískali po 40 letech spotřebovávání zdrojů a jediné co jste vytvořili byla závislost na těžkém průmyslu a ta se v blahobyt nepřetvořila, jen nám tu zničila životní prostředí a zdraví.
No samozřejmě, naše pohraničí bylo plné lehkého průmyslu. K prohloubení krize přispěla i politika silné koruny. Tak se z liberálních sudetských Němců, kteří o 80 let dřív prosadili pokrokovou rakouskou ústavu, stali nacisti.
Západ je zvyklý žít na úkor zbytku světa. To teď končí.
ČSSR nekrachovala, privatizační puč byl vnucen zvnějšku za Gorbačovova vyhrožování vojenským zásahem. Cílem byla rozprivatizace našeho národního majetku a zisk nových trhů Západem.
Rozprivatizace? Proboha! A o tom, že tehdejšímu režimu chyběly devizy na technologie a léky z toho zaostalého západu nevíte a Gorbačov rozhodně zásahem nevyhrožoval, to jen Vaši zjistili, že nemají podporu jako měl Bilak, protože SSSR byl ekonomicky na kolenou. Potřebujete vůbec historické prameny, nebo si to vše vybájíte?
O zaostalém Západu píšete vy. Já tvrdím, že Západ byl a je z historických důvodů (drancování zbytku světa) vyspělejší. Proto bylo pro nás obtížné čelit jeho agresivní politice. Nicméně, zvládali jsme to.
Peněz nikdy není dostatek. Současný režim musí „lákat“ investory, podbízet se jim. Dovážet spotřební zboží na dluh, to by komunisti uměli taky. Ale je to rozumné?
SSSR byl na kolenou v důsledku pochybných Gorbačovových experimentů. Od roku 1988 tam nastal ekonomický pokles. To naše „protireformní“ vedení nehodlalo následovat.
Pro socialistické společenství představovala zátěž studená válka, kterou Západ proti nám vedl, embargo a navíc cenová manipulace ropy se Saúdskými spojenci (demokrati jak řemen, že), což přirozeně vedlo k poklesu kursu rublu i ostatních měn socialistických zemí. To samozřejmě prodražilo dovoz. Takže žádná tragédie, žádný krach, běžné problémy, které měly řešení. Ale vložili se do toho Gorbačov a spol.
A konečně, opakujete pověru, již vyvrátila praxe, že privatizace cokoliv řeší. Neřeší nic, jen vyvolává problémy.
Frondo, Vy si myslíte, že se dováží prostřednictvím státu spotřební zboží na dluh? Jak jste na to přišel?
To je jedno, do které škatulky zařadíme jakou položku. Ale stát nastavil podmínky a výsledkem je, že tato společnost si už od roku 89 žije nad poměry, projídá budoucnost, konzum je víc než investice… A jestliže pravičáci tvrdí, že oni nic, že je to „přirozený“ kapitalismus, no tak potom tím spíš je nezbytné to regulovat.
Bolševický historik Kojzar opět účelově vytahuje jenom to, co se mu hodí. Tak pro pořádek, jak to vypadalo ve 30.letech v jeho vzoru v Sovětském svazu, který byl budován na základě pseudoučení Marxe a Lenina:
V letech 1932-33 proběhl díky násilné kolektivizaci především na Ukrajině hladomot, kterému podlehlo 5 mil. lidí.
Začínají se rozjiždět masové deportace do pracovních táborů – gulagů, v nichž zahynuly milióny nevinných lidí.
Byly zahájeny politické čistky, při nichž bylo zastřeleno 750000 lidí.
Brázda, nauč se číst . Kojzar píše o krizi v roce dvacet devět ad. , což se týkalo i nás. A ty zas o něčem úplně jiném, s čím článek vůbec nesouvisel . S tím, co napsal, zřejmě polemizovat neumíš. Chápu, znalosti chybí, ale s tím už nic nenaděláš.
Excesy spojené s kultem osobnosti, což bylo v rozporu s učením Marxe a Lenina. Ani Západ nebyl bez viny, mohl během neúrody projevit větší vstřícnost ohledně způsobu zaplacení dodávek strojního vybavení v rámci první pětiletky.
Opět za to může západ?
Hlavně za to může Stalin, ale ani Západ není bez viny. Mimochodem, komunisté se pokusili Stalina odvolat, ale Kaganovič volby zmanipuloval.
Kapitalismus má mnoho podob a nejhorší jsou války. Svoboda a demokracie jak to v současnosti zní vyčpěle a stačilo 30let.
„Socialistický“ Sovětský svaz v roce 1939 napadl Polsko, v roce 1940 napadl a obsadil pobaltské republiky, pokusil se obsadit Finsko, v roce 1956 krvavě zadusil revoluci v Maďarsku, v roce 1968 oupoval Československo, v roce 1979 napadl Afganistán.
Brázda, nauč se číst . Kojzar píše o krizi v roce dvacet devět ad. , což se týkalo i nás. A ty zas o něčem úplně jiném, s čím článek vůbec nesouvisel . S tím, co napsal, zřejmě polemizovat neumíš. Chápu, znalosti chybí, ale s tím už nic nenaděláš.
Pokusil se využít příznivé mezinárodní situace k nápravě 20 let starých křivd, kdy interventi potlačili silou v těchto zemích socialistickou revoluci.
Maďarsko začalo válku a bylo poraženo, takže v roce 1956 rozhodně Sovětský svaz měl co mluvit do poměrů v této zemi.
Můžeme být rádi, že současný marasmus byl o 21 let odložen.
Afghánistán opakovaně žádal Sovětský svaz o pomoc na základě podepsané mezinárodní smlouvy.
A proto vtrhlo komandu v Kábulu do prezidentského paláce a zavraždilo Amína?
Jistě, protože on předtím zavraždil Tarakího, který také o tu pomoc žádal.
Takže v RF je dle Vás kapitalismus, když napadá cizí zemi?
Ruská federace nenapadá cizí země, ale kapitalismus tam je.
UA je pro Vás země čí?
Jak čí? Jako komu patří? V současnosti fakticky americkému režimu, který si tam pučem na majdanu dosadil loutkový režim. Ovšem není to podle mě správné, měla by patřit ukrajinským občanům. Všem, nejenom některým.