Nás se to netýká?

Nastala podivná situace. Polský prezident Nawrocki zuří, polská vláda lavíruje, na jihovýchodě Polska lidé podepisují protesty. Ne, nebojte se, nás se to prý netýká, ani českými médii podrážené Babišovy vlády. Vlastně… Nemám pravdu, týká se to nejen Polska, ale také celé Evropy.

Opravdu celé Evropy? Možná ne celé, pokud to bereme podle národních tradic. V některých zemích se s fašismem třicátých a čtyřicátých let již vypořádali a myslí si, že je mrtev. Španělé s pozůstatky falangy a Modré divize, Francouzi s vichystickými petainovci, Norové s odkazem Quislinga, Chorvati Ante Paveliče, Italové Mussoliniho, atd. Ale on, tedy fašismus, tu přesto stále ještě je. Jeho výhonky se chtějí uchytit. Budou-li se tolerovat, může se všechno opakovat. »Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval« (George Santayana). Ten hnědý či černý mrak fašistických grenadýrů, i když dnes má uniformy třeba do zelena, stále totiž visí nad Evropou a žádný Král větru – Větrník ho neodvál.

Přeháním? Nepřeháním. Dokonce ani slovem nepřikrašluji a jen si tiše nahlas čtu zprávu, jež v několika médiích se nesměle proklubala na povrch, aby pak rychle zmizela: »Prezident Zelenskyj udělil jedné jednotce ukrajinské armády určené pro zvláštní operace čestný titul Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády (UPA).« Co dodat? Der Punkt!

A zdůvodnění? Jde prý o »součást snah o obnovu historických tradic ukrajinské armády« a v tomto případě i o dějinné úspěchy Ukrajiny jako takové. Co dodat? Krapka!

Otázka zůstává: Opravdu měl Wolodymyr Zelenskyj na mysli slovo tradice? Vždyť přece… Narodil se do rodiny rusky mluvící židovské rodiny v Kryvém Rohu na Ukrajině, vystudoval na rusky vyučující Kyjevské národní ekonomické univerzitě. Jeho dědeček to dotáhl za Vlastenecké války až na plukovníka, dědovi tři bratři, jejich otec i matka, a celé jejich rodiny zahynuli při vyvražďování židů. Otec Wolodymyra v době existence Sovětského svazu přednášel kybernetiku na univerzitě, matka pracovala jako inženýrka. Prostě sovětští inteligenti.

A nyní: Proč to všechno vykládám? Přece proto, že nacionalističtí Ukrajinci před válkou a za války bez pardonu vraždili nejen židy, ale také Rusy, Poláky, ad. Opakuji, bez pardonu. Operovali hluboko v zabraném ukrajinském, tehdy sovětském území. Tady zabíjeli každého, kdo netáhl s nimi, nebo kdo byl jiné než ukrajinské národnosti, či nebyl stoupencem řeckokatolictví či ukrajinského východního ritu. Oni zákeřně zavraždili jednoho z nejschopnějších sovětských velitelů, generála poslední naděje Nikolaje Vatutina, osvoboditele Kyjeva a jednoho z hlavních velitelů bitvy v Kurském oblouku, a po válce dokonce ministra obrany Polska legendárního comandante Waltera, hrdinu ze Španělské občanské války, Karola Swierzczewského.

Konečně jsme u UPA – Ukrajinské povstalecké armády, jež pod vedením ještě Stěpana Bandery, ještě jako OUN(b), jen ve Lvově po 22. červnu 1941, tedy po té, co byl napaden Sovětský svaz (červencový pogrom a Petljurovy dny), se podílela na vyvraždění několika desetitisíc zdejších židů, aby postupně pacifikovala hrůzným způsobem celou Halič a Volyň. Část z nich se dostala až do Babi jaru, kde pomáhala vyvraždit bezmála čtyřicet tisíc kyjevských židů.

Už pod svým názvem, tedy Ukrajinské povstalecké armády, který jako čestný titul dostala od Zelenského úderná jednotka současné armády určená pro zvláštní operace, se vyřádila hrůzným způsobem v červenci 1943 na Volyni (Volyňský masakr) s Poláky. Zahynulo při tom padesát až šedesát tisíc občanů polské národnosti. Po jejich akci zůstaly uřezané části lidských těl, těla gravidních žen s rozříznutými břichy imrtvá malá mimina dokonce napíchnutá na bodáky. Židy před tímto ordnungem (porjadok) většinou společně s německými esesáky už ukrajinští nacionalisté z UPA dokázalizlikvidovat.

Dnes tedy dostala jako čestný titul jedna vybraná jednotka Ukrajinské (písmeno P už ovšem chybí) armády. Rozhodl tak prezident Zelenskyj, syn z ruskojazyčné židovské ukrajinské rodiny. Přitom oni byli u vražd jeho židovských souvěrců, při zabíjení lidí hovořících jeho mateřským jazykem, sovětské inteligence a důstojnického sboru a Poláků, vlastně i Čechů zde žijících. Co na to říci? Je vůbec možné na to něco říct?

Nedivme se, že polský prezident Nawrocki a dokonce izraelská vláda zvažují výrazná opatření proti samotnému Zelenskému. Karol Nawrocki se dokonce rozhoduje, zda neodejmout Zelenskému polský Řád bílé orlice. Izraelská vláda zase zvažuje odvolání velvyslance z Ukrajiny.

Nevím proč, ale napadlo mě, co kdyby příklad kamaráda Zelenského strhl našeho nejvyššího, aby udělil, nyní je doba, kdy se shromažďují návrhy, nějaké vyznamenání, třeba Řád Bílého lva, například Emanuelu Moravcovi? Byl to přece plukovník Československé armády, vynikající komentátor píšící pod jménem Stanislav Yester, ministr školství a výchovy Nového evropského řádu. Nebo co takhle pojmenovat nějakou část Armády ČR po pandurech? Vždyť přece pandur Trenck byl muž spojený bytostně s podporou císařovny Marie Theresie, které jsme v Dejvicích postavili pomník, a se Špilberkem, tedy s městem Brno. Když už máme jednotku pojmenovanou po přeběhlíku a zloději peněz Moravských stavů Valdštejnovi (Wallenstein), proč ne také po Trenckovi? Je to jen o stupínek blíž – k vrahům a násilníkům. Tak o co jde? Ten krůček k Trenckovi by nás konečně přiblížil k tradici tzv. Ukrajinské povstalecké armády. Ano, té, která je, podle Zelenského, vzorem pro ukrajinské ozbrojené síly. Jinak by přece navzdory Polákům a Evropě ukrajinská jednotka určená pro zvláštní operace nedostala přímo od prezidenta Zelenského čestný titul Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády (UPA).

Ale konec legrace. Co s tím? Nechá to demokratická Evropa jen tak? Nebo brzy budeme posmrtně vyznamenávat Henleina, Franka či Skorzenyho Edelweiss – Protěž? (Ostatně název Edlvajs už jedna ukrajinská jednotka nosí.) Co na to česká demokratická média? Co na to zatím prý nejoblíbenější politik Petr Pavel? Má právo Wolodymyr Zelenskyj ještě na Řád bílého lva? Co na to Pražská kavárna podporovaná havloidními sdělovadly? Nepřipraví petici k odebrání Řádu bílého lva Zelenskému, jako to požadovala před lety v případě premiéra Fica? V tomto případě by to totiž bylo namístě a nejvyšší generál by konečně musel tak či onak jednat. Zatím se tváří, že se to nás netýká, ale skutečně netýká?

Jaroslav Kojzar