Nový rok 2026 začal mimořádně tragicky ve švýcarském letovisku Crans Montana. Zatímco na náměstí se slavil Nový rok, krátce po půlnoci na 1. ledna se oslavy příchodu Nového roku v Baru Le Constellation (dál Bar) změnily v ohnivé peklo.
Jak natočili někteří účastníci oslavy na své mobily, alkoholem posílení jedinci provedli podivný manévr. Žena vylezla pánovi »na koně«, z vypité láhve ji čouhaly prskavky, které zapálila a kterými následně nechtěně zapálila dřevěný strop velké podzemní společenské místnosti (dál Sálu), kde se oslava silvestra konala. Následně na místo rychlého útěku po jediném, ne příliš kapacitním schodišti, účastníci vesměs přihlíželi, jak se zaměstnanec Baru pokouší svetrem a tyčí uhasit oheň a přispěl tak k jeho šíření.
Pokud by se masa nejméně dvou set účastníků oslavy dala hned po vzniku požáru na útěk, nejspíš by přežila. Zachovaná natáčení začátku ohně na mobily ale říká, že útěk účastníků oslavy nezačal ve chvíli, kdy dřevěný strop Sálu začal hořet. Opiti alkoholem, počítačovými hrami (kde mrtvý na základ zmáčknutí klávesy zase vstane) a pohledem na oheň (?) se dívali, jak hoří a jak se ho diletantsky snaží pracovník Baru uhasit (?!).
Chování účastníků oslavy bylo neuvěřitelným hazardem, charakteru šílenství. Nejen vznik požáru, ale také opožděný útěk účastníků silvestrovské oslavy z hořícího podzemního Sálu nesl znaky kolektivního šílenství. Při opožděném útěku šlo o vteřiny a pouhé zakopnutí na schodech znamenalo ušlapání nebo smrt v kouři a v plamenech.
Tak se stalo, že většina účastníků oslavy se stala obětí požáru. Bilance požáru je krutá, byť se může ještě změnit. Polská televize počet jeho obětí po několika změnách 3. ledna uvádí jako 40 mrtvých a 119 zraněných, většinou těžce popálených. Ne všechny mrtvé, se zatím podařilo identifikovat. Jeden z popálených je i náš český spoluobčan, jeden je Polák…
V souvislosti s tragickým požárem v Baru vznikají otázky. Proč onen pracovník Baru nepoužil k hašení hasicí přístroj? Údajně žádný hasicí přístroj v Baru, jenž byl zčásti dřevěný, nebyl (?!). Kdo onen Bar a zvláště pak onen velký podzemní Sál vyprojektoval, kteří odpovědní úředníci Bar obecně a ten Sál zvlášť povolili a zda jej příslušní stavbaři postavili podle projektu? Nešťastný podzemní Sál měl kapacitu asi 200 osob, měl jediný východ, což ve spojení s dřevěným stropem se mně zdá pro případ požáru málo.
Provozovatel Baru tvrdí, že za deset let provozování se v Baru konaly tři protipožární kontroly a neshledaly závad. Pokud je to pravda, vzniká otázka, jak kvalitně ty kontroly probíhaly? Jako dlouhá léta probíhaly v Česku kontroly emisí aut, kdy auto často ani příslušnou zkušebnu nenavštívilo?
Pracovník Baru sdělil, že čtvrt hodiny před vypuknutím požáru ho žádala další skupina osob slavících silvestra o vstup do Sálu na oslavu. Odmítl je s tím, že je tam už i tak přeplněno. Prý kód k otevření dveří do podzemního Sálu, kde se slavilo, v tu chvíli zapomněl. Jinak by nejspíš bylo obětí požáru ještě víc.
4. ledna ráno byla určena totožnost všech zraněných a 24 uhořelých. Z jedenácti uhořelých, jejichž totožnost se podařilo do večera 3. ledna určit, osm bylo Švýcarů, tři Italové. Jednomu a jedné bylo jen 16 let, jedné jen 14 let. Zdá se, že některým rodičům nevadí, když jejich nezletilé ratolesti chodí bez kontroly slavit do problematického prostředí, byť se vznešeným názvem Bar.
Lze jistě souhlasit s tamními hasiči, že proti hazardu, ke kterému v Baru došlo, jsou prakticky sebelepší protipožární opatření nedostatečná, prostě za hloupost se občas i velmi krutě platí.
Když nezapomenutelný první a poslední československý ministr životního prostředí Josef Vavroušek někdy v roce 1993 mluvil o (staro)nových lidských hodnotách, resp. o hodnotách slučitelných a neslučitelných s udržitelným rozvojem a životem, jako neudržitelné hodnoty uváděl mimo jiné »pýchu rozumu«, »vážné podceňování rizik«, a že »moderní člověk ztratil pud sebezáchovy«. Byla to evidentně pravda, příkladů tehdy bylo víc než dost a dnes je jich ještě o dost víc, byť ne všichni s ním souhlasili. Totiž, hazard kvete, kam se člověk podívá. Dokladem toho je i vražedný požár o silvestrovské noci ve Švýcarsku.
Jan Zeman
Podobný článek lze vytvořit jednovětným dotazem na AI. Viz ukázka dokazující, že uvedené články jsou naprosto zbytečné.
Tragédie, která se odehrála v baru Le Constellation ve švýcarské Crans-Montaně v brzkých ranních hodinách 1. ledna 2026, se zapsala do historie jako jedno z nejhorších civilních neštěstí v zemi. Tato událost, která si vyžádala nejméně 40 lidských životů a přes 100 zraněných, je mrazivou ukázkou toho, jak fatální následky může mít kumulace nezodpovědného chování.
Zde je krátká analýza klíčových faktorů se zaměřením na selhání a nezodpovědnost zúčastněných stran:
1. Fatální hazard personálu a managementu
Podle vyšetřování a svědeckých výpovědí byl bezprostřední příčinou požáru naprosto neodpovědný způsob servírování alkoholu.
Pyrotechnika v interiéru: Servírky v přeplněném baru zapálily tzv. „ohnivé fontánky“ (prskavky na lahvích šampaňského).
Nebezpečný kaskadérský kousek: Jedna ze servírek seděla na ramenou svého kolegy, čímž se hořící pyrotechnika dostala do bezprostřední blízkosti stropu.
Nevhodné materiály: Strop byl pokryt vysoce hořlavou akustickou pěnou a dřevěnými prvky. K vznícení došlo během několika sekund, což vedlo k jevu známému jako flashover (celkové vzplanutí prostoru).
2. Zanedbání bezpečnostních standardů
Nezodpovědnost se projevila i v technickém zajištění akce, za které nese odpovědnost majitel a provozovatel:
Kapacita a únikové cesty: Bar byl v osudnou noc kriticky přeplněn (odhady mluví o více než 400 lidech, přičemž značnou část tvořili mladiství pod 17 let). Únikové cesty byly nedostatečné, zablokované nebo pro dav příliš úzké, což vedlo k tomu, že lidé museli v panice rozbíjet okna, aby si zachránili život.
Absence protipožárních systémů: Rychlost šíření ohně naznačuje, že v objektu buď chyběly funkční sprinklery, nebo byl interiér natolik v rozporu s normami, že systémy neměly šanci zasáhnout.
3. Psychologie davu a „oslava za každou cenu“
Určitou míru nepřímé odpovědnosti (v kontextu bezpečnosti) lze spatřovat i v celkové atmosféře novoročních oslav:
Ignorování rizik: V honbě za vizuálně atraktivními zážitky pro sociální sítě (videa s pyrotechnikou a alkoholem) často účastníci i personál vědomě přehlížejí zjevná rizika.
Zpožděná reakce: Svědectví naznačují, že v prvních sekundách po vzplanutí stropu někteří účastníci situaci stále vnímali jako součást „show“, což vedlo ke ztrátě drahocenného času potřebného k evakuaci.
Závěr
Neštěstí v Crans-Montaně nebylo nepředvídatelnou přírodní katastrofou, ale čistě lidským selháním. Kombinace arogance vůči bezpečnostním předpisům, touhy po efektu a fatální nezodpovědnosti personálu proměnila novoroční oslavu v „inferno“. Aktuálně probíhající trestní stíhání majitelů baru pro zabití z nedbalosti je jasným signálem, že takový hazard s lidskými životy nebude tolerován.
Tak pomocí AI jde leccos, to jste neobjevil Ameriku.