My je v tom přece nemůžeme nechat

Byť mnohé výroky Donalda Trumpa by za jiné situace mohly vést k pobavení, protože však současně umírají lidé, spíš jsou k pláči. Možná ovšem, že i na ten pláč bychom měli zapomenout a spíš zatnout ruce v pěst, ale kdo to z vůdců Evropy udělá? Uměle vyvolaný strach ovládl světadíl, i když i prostá horákyně ví, že napadnout Evropu kýmkoli, např. Ruskem, by bylo pro útočníka sebevraždou. Stejné by to bylo ovšem i naopak. Opravdu vůdcové Unie věří, že Putin a jeho lidé jsou sebevrazi a navíc úplně hloupí? Pak to ovšem svědčí o tom, že hloupí jsou ti, kteří v to věří.

Když se Kaja Kallasová, šéfka evropské diplomacie, zeptala napřímo ministra zahraničí Rubia, zda vůbec USA mají zájem na ukončení války na Ukrajině, dostalo se jí velmi ostré odpovědi. Bývalá estonská premiérka a dcera prominentního člena KSSS, poslance Nejvyššího sovětu, už dříve zpochybnila angažovanost Spojených států v obraně Evropy. Dostalo se jí však pádné odpovědi. Cituji: »Děláme, co můžeme, abychom válku ukončili. Pokud si myslíte, že byste to uměla lépe, prosím. My klidně ustoupíme stranou.«

Ještě rozčilenější byl však prezident Donald Trump. Jeho zajímala především ta blízkovýchodní válka, než strkanice o Donbas. Proto na adresu tzv. demokratické Evropy pronesl také velmi výraznou kritiku: »Pokud Írán není vaše válka, pak Ukrajina není naše válka«.

Proč taková tvrdá slova? Protože jeho výzva o zapojení do války s Íránem, nebo alespoň do vybojování volné plavby v Hormuzském průlivu, se nesetkala s pochopením. Evropské země zůstaly laxní, Španělsko dokonce samotnou válku odmítlo a zakázalo přelety letadel mířících k Íránu. Ostatní státy se pod nátlakem přece jen začaly rozehřívat, ale skutečně pomalu. Ani poslat vojenské lodě, které by začaly pacifikovat třeba jen Hormuzský průliv, Trumpovi neslíbily. Pošlou je až prý poté, co skončí válka. Přitom to americký prezident měl opět tak skvěle propočítané.

Především: Íránské ozbrojené síly a zvláště pak Revoluční gardy jsou »banda gangsterů«. Boj s nimi, až dojde na pozemní akci, bude zřejmě procházkou růžovým sadem. Vždyť už samotná dosavadní operace byla – cituji: »…nejúžasnější ukázkou americké vojenské moci … té nejpočetnější armády na světě.«

Tu nejpočetnější armádu je třeba ovšem uchránit před další z možných porážek. Vietnam a Afghánistán úplně stačí a slávou nejsou pokryty ani akce v Libyi a Sýrii, i když výsledek, ovládnutí ropných polí, byl úspěšný. Proto se americký prezident rozhodl, že stáhne své námořní síly, pokud možno, co nejdál od Perského zálivu a od Trumpova (Hormuzského) průlivu. Do míst zálivu, kde jsou americké základny, vyšle deset tisíc nových vojáků, tedy zvláště hasičů. Proč? Protože tam všechno hoří od raket úplně poraženého Íránu. Do pozemní války by pak měli být nasazeni evropští vojáci chránění ze vzduchu vynikajícími americkými letci.

Jistě si se mnou řeknete: Báječná příležitost pro dokázání naší sounáležitosti s NATO. Proto údajně také naše vláda připravuje pro nasazení jednu jednotku. Mají to být chemici. Budiž.

Evropští vojáci by při tom dokončili akci americko-izraelských hrdinů a pak předali vládu nad Íránem šáhovi s americkým vzděláním a proškolením v CIA. Za to by Evropané, po zaplacení průjezdu Trumpovým průlivem, mohli dostat svou ropu. Ten průliv by si zcela samozřejmě Spojené státy připojily do seznamu nezpochybnitelného majetku a hlídali by ho příslušníci americké námořní pěchoty. Jak na to, už Trump ví.

V samotném Íránu by mezitím krváceli Evropané vyzbrojení americkými zbraněmi a zásobovaní municí z amerických zbrojovek. Vzorem je zbraňová pomoc Ukrajině. Má visačku Made in USA, platí ji však státy Evropské unie, využívají Ukrajinci, umírají Rusové, a vlastně i Ukrajinci. Nádherná symbióza.

Evropa se ovšem zatím zpěčuje. Ne kvůli Íráncům. Kvůli nim vůbec ne. Nemá dost vojáků, které by mohla obětovat. Dobrovolníků, kteří by to toho šli pro slávu Spojených států, je málo. Není ani dost peněz a dost vůle.

Do toho všeho hází své vidle osm milionů Američanů, kteří v sobotu demonstrovali proti Trumpovi. Také oni jsou proti válce v Íránu a proti nasazení amerických pozemních jednotek. S nimi Trump ovšem nehne.

Evropské státy však, chce to ještě trochu tlaku ze strany současné americké administrativy, do toho jistě půjdou. Přece v tom americkou námořní pěchotu nemohou nechat. Těch deset tisíc amerických vojáků je třeba uchovat, aby měl kdo hájit Evropu před případným útokem z jihu, východu, z Marsu či z Proximy Centauri.

Jaroslav Kojzar