Moje děsy z budoucnosti

»Rychlost, s jakou celý tento justiční zásah proběhl, bere dech a v historii české justice nemá obdoby,« komentuje tohle absurdní představení AE News. Sledujme neuvěřitelnou časovou osu: v pondělí 22. června 2026 schválila vláda složení delegace bez prezidenta. V úterý 23. června pozdě večer podal Pražský hrad urgentní návrh na předběžné opatření.

Když absurdní, tak absurdní… Tak dlouho vtipkujeme na účet Brna, až se nám to odtud začíná vracet. AE News v této souvislosti ještě jednou… »Pokud bude tento trend pokračovat, hrozí, že příští vlády již nebudou skládat účty svým voličům, ale panelu patnácti ústavních soudců v Brně. Možná vznikne nový politický systém nazvaný ‚Brnokracie‘ a ten bude měnit ČR k nepoznání. Koneckonců, už to začalo. Brno přivedlo k moci Petra Fialu. Brno pozvalo Sudetoněmecký landsmančaft do ČR. A prezident nad Brnem s Posseltem převzal záštitu, i když není z Brna. Pokud by to mělo pokračovat, znamenalo by to definitivní konec demokracie v Česku a její nahrazení totalitou soudcokracie mocenských kruhů v Brně. Sice to zní absurdně, ale děje se to a začíná to být tvrdá realita.«

A teď zase chvíli já… Zamýšlím se nad tím, co dalšího k tomu ještě napsat. Co se stalo, vymyká se právu jako takovému, takto ze všech úhlů pohledu. Tohle bych svým způsobem, anžto vím, jak svět funguje, ještě nějak pobral, zkousnul… Brutální prasárny tohoto typu se děly, dějí a dít budou – daný systém je nezměnitelný, nebo si aspoň neumím představit, co a jak by ho změnilo. Čili – vím, kdo nám vládne a proč to či ono dělá. Problém mně nastává v momentě, kdy kolem sebe čtu a vidím reakce občanů. Totální degenerace a degradace ducha, to je moje definice nynějšího majoritního stavu české společnosti.

Můj přítel a autor Analýzy událostí 17. listopadu 1989, pan Miroslav Dolejší, během jedné z mnoha našich debat řekl, že určitý zásadní zlom ve vztahu politika-občan nastal v momentě, kdy do úřadu amerického prezidenta nastoupil komediant Reagan. Od té doby se spustila jakási lavina, která postupně zavalila Ameriku a Evropu komediantstvím, kdy právě prodejní a všehoschopní herci a hérečky se stali těmi, kteří nejvíce ovlivňují široké masy, jak bylo a je potřeba – u nás viz listopad 1989, nyní se opakuje totéž, např. v podání Milionu chvilek. Čest výjimkám, které však byly okamžitě zatraceny a média jimi bezohledně vláčí ve svém prostoru (Vyskočil, Obermaierová, Hejma…). Proč by pak v takto nastavené atmosféře nemohl Ústavní soud rozhodnout, jak rozhodl. Bez obav rozhodnut. Bez obav, že takové jeho rozhodnutí vyvolá okamžitou vlnu protestů v ulicích. On dokonce opak je pravdou – totiž že takto bezprecedentní rozhodnutí vyvolává ve společnosti ovace. Mohl-li bych vás všechny spláchnout do hajzlu, učinil bych tak bez mrknutí oka. Nemohu-li, jakože nemohu, zůstalo mně jediné – noční a už i denní děsy z budoucnosti.

Jan Čech