Před osmaosmdesáti lety zemřel první československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk.
Včera jsme si připomíněli 88. výročí od úmrtí prvního československého prezidenta, T. G. Masaryka.
Ač Masaryk sám o sobě nebyl stoupencem revolučního pojetí komunismu a kritizoval marxismus a jeho revoluční podstatu, sám by se dnes nejspíš velmi divil, kdo ze soudobých vládních politiků si nyní troufá hovořit jeho jménem.
Masaryk pocházel z ryze plebejských poměrů. Plebejský charakter měly i první dva zákony Národního shromáždění z roku 1918, a sice zrušení šlechtických titulů a uzákonění 8hodinové pracovní doby. A pokud budeme pečlivě studovat jeho Ideály humanitní, Otázku národní či Otázku sociální, zjistíme, že Masaryk viděl právě v idejích socialismu jedno z možných společenských východisek z krize modernity. Že ho trápila sociální nerovnost, že i on sám varoval před úskalími bezbřehého moderního liberalismu a že, jak sám tvrdil, »socialismus je nutno chápat jako úplný a nový názor na svět«.
Třebaže tzv. První republika měla k realizaci sociálně spravedlivé společnosti ještě hodně daleko, bylo nezpochybnitelnou Masarykovou zásluhou, že představovala jakousi hráz vůči postupně se fašizující okolní Evropě. A že pokračovatelem jeho politiky se stal právě Dr. Edvard Beneš, jenž aktivně usiloval o dobré vztahy s tehdejším Sovětským svazem.
Poučme se i my z dějin a podpořme myšlenku vytvoření jakési antifašistické lidové fronty i v dnešní rozbouřené době. V naší malebné vlasti a v Evropě, která znovu tápe v otázkách války a míru a která právě hledá svá příští životní východiska…
A nezapomínejme rovněž, že demokracie je podle TGM diskuse. S respektem k odlišnému názoru, bez kádrování a bez dehonestace ideových oponentů. Copak na to asi v diskusi pod příspěvkem tentokrát odpoví Karel Brázda?
Marek Adam
Protikomunisticky nenávistný Brázda je stále v zajetí svých pomatených havlovských klišé a nikdy nepřekračuje svůj vlastní stín. Brázda zde mlátí rozumy vydolovanými z prolhané režimní Wikipedie obohacenými jeho politickým kutilstvím a co mu slina na jazyk přinese.
Hlavně je třeba říct, že Masaryk s Benešem by se divili, co se z republiky stalo, a to zdaleka nejen proto, že už není Československá.
Problém je, že členové KSČM se jak čert kříže bojí přesně definovat, co si pod tím socialismem představují. Je to ta zrůdná podoba reálného socialismu v čele s neomylnou státostranou a ostnatým drátem na hranicích nebo budete respektovat pluralismus politických stran a soukromé vlastnictví výrobních prostředků? To jo, oč tu běží. Hlavně neříkejte, že chcete něco jako v Číně, kde je majetková nerovnost stonásobně větší než u nás. 😀