Když se dívám na intelektuální výkony pravicových žurnalistů v maintreamových médiích, které se týkají atentátu na slovenského premiéra Fica, nemohu se ubránit trpkému úsměvu.
Ti lidé se nic nenaučili a nic nezapomněli, jak říká klasik. Za všechno prý u nás mohou populisté typu Babiše a Okamury. Žádný stín sebereflexe. A podobná situace panuje na Slovensku. Šéfredaktoři nejvlivnějších slovenských médií, kteří štvali měsíce proti Robertu Ficovi a Smeru, vydávají prohlášení, kde vybízejí ke klidu a toleranci. Přitom to byli právě oni, kteří přikládali pod kotel, který nakonec explodoval.
Ale podívejme se trochu podrobněji na vývoj politické situace na Slovensku i u nás v posledních letech. Řekněme v posledních patnácti letech. Podle mého názoru to vypadá, jako by »někdo«, nějaký náš zahraniční přítel – ochránce, chtěl získat absolutní geopolitickou kontrolu nad střední Evropou.
Orbán je se svou disentní politikou v Bruselu a vlastně v celé EU osamocen. Nebo obrazně řečeno byl osamocen až do včerejška. A najednou se objevila slovenská vláda, která je schopna dělat samostatnou politiku národního zájmu, která má korektní vztahy právě k Orbánovu Maďarsku. Slovenská vláda pod vedením R. Fica zrušila dodávky zbraní na Ukrajinu a vehementně se dožaduje zahájení mírových rozhovorů. To nevidí rádi ani v Bruselu, tedy ani v EU, ani v centrále NATO, ba ani ve Spojených státech. Slovenská média v posledních letech ustavičně útočí na R. Fica a Smer. R. Fico je vykreslován jako jakýsi poskok V. Putina. Jeho politické pozice a názory jsou vytrvale zkreslovány, napadány a dehonestovány.
A před nějakým časem, ještě v době vlády pravice, byli R. Fico a R. Kaliňák předmětem intenzivního zájmu slovenské prokuratury. R. Kaliňák, dnešní zastupující místopředseda vlády a ministr obrany, byl dokonce několik týdnů ve vyšetřovací vazbě. R. Fico se jako předseda nejsilnější opoziční strany jen tak tak, rozdílem jednoho hlasu v parlamentu, vyhnul zbavení imunity. Zbavení imunity by znamenalo i v jeho případě teatrální vzetí do vazby. Přešlapy slovenské prokuratury, která rozhodovala velmi kontroverzním způsobem o odposleších R. Fica v jakési venkovské chatě, kde se tu a tam scházel s nejrůznějšími osobami, byly děsivé. Jen připomenu, že R. Fica začali odposlouchávat z velmi »ušlechtilého důvodu«, že prý se chystá k lesnímu pychu (tedy vlastně k pytlačení). Tedy hloupost nebetyčných rozměrů, ale R. Fico měl na sebe nasazeny odposlechy. Z uměle zcela vykonstruovaného důvodu. Bylo to nechutné, hodné nějaké země v Africe.
A slovenská pravicová vláda si ještě chtěla posvítit na činitele Smeru razantněji vytvořením zvláštní prokuratury, která by se zabývala jejich »zločiny«. Nevím, co se z těch zločinů prokázalo (no, vlastně nic), ale doufám, že R. Fico a jeho kolegové budou mít odvahu prošetřit naopak velmi podezřelé úmrtí někdejšího policejního prezidenta ve vazební cele (spáchal prý sebevraždu oběšením). Činitelům Smeru tedy šlo vlastně nejen o občanskou čest, ale vlastně i o život.
Ale to, co předvedla česká pravice v posledních letech, je typickým modelem toho, jak se chová mainstream většinou totožný s politickou pravicí i v jiných zemích. Kanonáda médií vůči A. Babišovi příliš nezabrala. Pořád byl populární a jeho strana preferenčně nejsilnější. A tak se přistoupilo ke kriminalizaci jeho osoby. Ta je prakticky permanentním jevem, který prostupuje českou politiku. Celý případ vypadá velmi nepravděpodobně a účelově. Jako kdyby někdo chtěl zaměstnat A. Babiše natolik, že mu to bude bránit zabývat se politickými otázkami. Resp., že ho to přitnutí k odchodu z politiky. A podobný model byl nakonec zvolen i ve Spojených státech vůči Donaldu Trumpovi. Když se ukázalo jako neúčinné napadání jeho osoby obrovskou většinou tisku a médií obecně, byl kriminalizován.
Přiznám se, že už ztrácím přehled, jak a v čem byl kriminalizován. V jednom komickém případu byl obžalován z pokusu o znásilnění jakési osoby před X lety. Mělo se to stát v nějaké převlékací kabince v jakémsi oddělení dámského šatstva nějakého obchodního domu. A pak zase obvinění z nějakého daňového podvodu, resp. pokusu o oklamání berňáku. Ze všech obvinění čouhá účelovost. Mocné zájmové skupiny si nepřejí, aby se Trump vrátil do čela Spojených států.
Něco podobného se teď odvíjí také kolem vedoucích činitelů stále preferenčně sílící strany AfD v Německu. Tato strana má čáku být ve volbách do EP v Německu, tedy v klíčové zemi EU, na druhém místě. Což by znamenalo, že bude schopna vytvořit silný tandem s jiným politickým souputníkem podobného charakteru ve Francii, spojeným se jménem M. Le Penové. Národní sdružení, které vybudovala rodina Le Penových, může získat ve volbách do EP třetinu hlasů. To by bylo politické zemětřesení.
Slovenské pravicové strany udržovaly i po volbách do slovenského parlamentu permanentní napětí v zemi. Svolávaly demonstrace a uchylovaly se k parlamentním obstrukcím. Těšily se přitom zjevným sympatiím, které jim dával najevo Brusel. Všechny tyto tlaky však slovenská levice ustála a slovenským prezidentem se stal Peter Pellegrini a ne exponent pravice. To samozřejmě muselo představitele slovenské pravice přímo rozvášnit. A zřejmě také proto, že dostali ceres od svých zahraničních přátel. A samozřejmě, že hlavním »viníkem«, organizátorem vítězství levice a tedy hlavním terčem útoku slovenských médií, se stal premiér R. Fico. Jeho pozice byla účelově zkreslována. Byl líčen pomalu jako Putinův pohůnek. A to všechno nutně zapůsobilo na slabý mozek jakéhosi muže, který se (prý sám) rozhodl zavraždit slovenského premiéra. Naštěstí neměl dobrou mušku, ale tři zásahy pistolí z bezprostřední blízkosti vytvořily R. Ficovi těžký zdravotní problém. To nelze bagatelizovat. A slovenská opozice a slovenská média melou pořád totéž. Budeme jednat a nebudeme na vás tolik útočit (což je slib, který stejně nebude zítra platit), ale musíte nám podstatně ustoupit v tom, co chceme. Tak to už by se Slovensko dostalo k vládě ulice. Je příznačné, že na Slovensku i v Česku vždycky dehonestaci politického protivníka zahájí pravicové strany a odvedou za ně špinavou práci pravicová média. A ještě se tváří jako ochránci veřejné morálky a »vyšších hodnot« humanitárního charakteru.
Na strany české pravice nikdo neútočil vajíčky. A pokud šlo o jejich obří skandály typu Dozimetr, byla to opět média, která zametla tyto skandály pod koberec. Stejná média se podílí na kriminalizaci A. Babiše. A na Slovensku je to podobné. O neschopnosti minulé pravicové vlády vládnout už slovenská média nic nepíšou. To bylo vše v pořádku. A fyzické útoky na slovenskou pravici nikdo neprovádí…
Prostě tím »útočícím týmem« jsou v Čechách i na Slovensku vždy pravicové strany a jejich spojenci v médiích a ti nesou také morální zodpovědnost za atentát na slovenského premiéra Fica.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD
Diskuze je uzavřena.