Překvapivá zpráva to není. J. Maláčová dostala zhruba půl roku času po svém zvolení předsedkyní soc. dem. k tomu, aby se pokusila dostat stranu, která propadla při volbách do Poslanecké sněmovny před 4 lety, k jejímu comebacku do světa vysoké politiky. To se jí z řady důvodů nemohlo podařit. Co spojuje neúspěšné předsedy soc. dem. po roce 2010 až do současnosti?
Řekněme si je popořadě: Sobotka, Hamáček, Šmarda a jako poslední v řadě Maláčová. Co mají tito lidé společného? Co způsobilo to, že ještě před 15 lety nejsilnější politickou stranu v zemi dokázali tito lidé dostat postupně až na dno? Silami společnými, protože těžko odlišit to, kdo za to mohl víc a kdo méně. Asi nejméně z těch čtyř byla vina J. Maláčová. Přišla k snědenému krámu.
Ale zpátky k otázce. Co tyto padlé lídry spojuje? Především to, že nemají žádné praktické zkušenosti z normálního života. Nikdy nic před svým příchodem do politických funkcí neřídili. Většina z nich neměla ani zaměstnání, ze kterého by mohli čerpat odborné a jiné zkušenosti. Zkrátka, všem chyběla erudice, některým z nich i prvotřídní vzdělání. Nebyli vybaveni – a to bez výjimky – lídrovskými schopnostmi. Za jejich působení v čele strany si kmotři v soc. dem. udělali z partaje Eldorádo. Oni rozhodovali, kdo bude předsedou strany. A vlastně i o tom, kdo bude ve vedení strany. Oni mastili prohnilé kompromisy jeden za druhým. Zavazovali zvolené předsedy a členy vedení strany k úlitbám, které já jsem jako předseda dělat nemusel. Myslím, že je nemusel dělat ani Miloš Zeman. Prostě soc. dem. se v posledních 15 letech změnila v žumpu, kde kralovali šíbři, kteří v podstatě byli předsedotvůrci. Bez nich si předseda strany ani ruce neumyl a stejně tak členové vedení strany. Stala se z nich jen pimprlata ve hře šíbrů, kteří si zajišťovali svůj byznys. Nebyla to hra, která by bavila široké publikum, a proto také soc. dem. chřadla a chřadla, až se zastavila s podporou veřejnosti blízko nuly.
A nyní chce opakovat stejné chyby. Jakýsi Pavlík, do nedávna neúspěšný předseda krajské organizace v Praze, protežé Pocheho a Dolínka a dalších šíbrů pražské organizace, by měl být zachráncem a jakýmsi překlenovacím předsedou. Ten by měl vytvořit podmínky pro nástup někoho nového, čistého, ale také schopného lídra s charismatem do čela strany. To prostě Pavlík není schopen zajistit. Přeci ho nemůže najít a dát tak naprostou přednost člověku, který jej o tři hlavy převyšuje. To by bylo zcela nepřirozené.
Jediná možnost, která pro demokratickou levici v této chvíli existuje, je ta, že spolu začnou nekomunistické levicové strany hovořit. Například na platformě Masarykovy akademie anebo jinak při společně pořádaných seminářích a diskuzích tak, aby se navzájem poznaly a aby hledaly společná programová východiska. A také vhodné mladší a mladé lidi, kteří jsou erudovaní, schopní a nezávislí na šíbrech a podle možnosti také nezávislí finančně. Pokud touto cestou demokratická levice, včetně soc. dem. nepůjde, bude v příštích volbách ještě marginálnější a nebo Pavlíkové, Dienstbirové, Pocheové a spol. zavedou stranu do společenství Zelených a Pirátů a uspořádají její konečný funus.
Jiří Paroubek
ČSSD tedy ta původní, měla vždy ve svých řadách křídlo, které mířilo více vpravo. Bylo tomu tak ve 20.letech minulého století, bylo tomu tak po druhé světové válce v období do roku 1948. A je tomu i nyní v troskách SOCDEM. Právě pražská část strany, ač výsledkově vždy katastrofální tak určovala trendy jak dál. Proto se tam zahnízdili hoši typu Březina, později Poche, Landovský. Tito lidé, a i mnozí jiní, ti prostě tlačili stranu jinam. K pozicím trochu až TOP09.
Podobně smýšlel i přítel Šmarda, který během svého mandátu měl iluzi o jakési nové sociální demokracii a plně samostatné. Bohužel, volič tuto iluzi nevzal. Strana i nadále poklonkovala evropské straně PES, vše z Bruselu je správné, jediný hlas kritický se z řad strany, a to opět převážně pražské části neozval. Pan Rouček je toho příkladem, slyšet o něm nebylo kolik let až když s frajerským stylem kopl do strany a opustil ji nedávno z důvodu kooperace v rámci Stačilo.
Závěrem chci říct, že bohužel strana opravdu mele z posledního a na obzoru není lídr. Ani Pavlík, ani Blaschke, frakce SOSSOCDEM nikoho nevygenerovala. Jen kritika Maláčové.
Bez členstva není strana žádná, a to u SOCDEM platí tuplem.
Poslední poznámka.
Velkou chybou byl tehdy před léty neuvážený odchod J. Paroubka z čela strany, mohl ještě pár let posečkat.