Překvapivá zpráva to není. J. Maláčová dostala zhruba půl roku času po svém zvolení předsedkyní soc. dem. k tomu, aby se pokusila dostat stranu, která propadla při volbách do Poslanecké sněmovny před 4 lety, k jejímu comebacku do světa vysoké politiky. To se jí z řady důvodů nemohlo podařit. Co spojuje neúspěšné předsedy soc. dem. po roce 2010 až do současnosti?
Řekněme si je popořadě: Sobotka, Hamáček, Šmarda a jako poslední v řadě Maláčová. Co mají tito lidé společného? Co způsobilo to, že ještě před 15 lety nejsilnější politickou stranu v zemi dokázali tito lidé dostat postupně až na dno? Silami společnými, protože těžko odlišit to, kdo za to mohl víc a kdo méně. Asi nejméně z těch čtyř byla vina J. Maláčová. Přišla k snědenému krámu.
Ale zpátky k otázce. Co tyto padlé lídry spojuje? Především to, že nemají žádné praktické zkušenosti z normálního života. Nikdy nic před svým příchodem do politických funkcí neřídili. Většina z nich neměla ani zaměstnání, ze kterého by mohli čerpat odborné a jiné zkušenosti. Zkrátka, všem chyběla erudice, některým z nich i prvotřídní vzdělání. Nebyli vybaveni – a to bez výjimky – lídrovskými schopnostmi. Za jejich působení v čele strany si kmotři v soc. dem. udělali z partaje Eldorádo. Oni rozhodovali, kdo bude předsedou strany. A vlastně i o tom, kdo bude ve vedení strany. Oni mastili prohnilé kompromisy jeden za druhým. Zavazovali zvolené předsedy a členy vedení strany k úlitbám, které já jsem jako předseda dělat nemusel. Myslím, že je nemusel dělat ani Miloš Zeman. Prostě soc. dem. se v posledních 15 letech změnila v žumpu, kde kralovali šíbři, kteří v podstatě byli předsedotvůrci. Bez nich si předseda strany ani ruce neumyl a stejně tak členové vedení strany. Stala se z nich jen pimprlata ve hře šíbrů, kteří si zajišťovali svůj byznys. Nebyla to hra, která by bavila široké publikum, a proto také soc. dem. chřadla a chřadla, až se zastavila s podporou veřejnosti blízko nuly.
A nyní chce opakovat stejné chyby. Jakýsi Pavlík, do nedávna neúspěšný předseda krajské organizace v Praze, protežé Pocheho a Dolínka a dalších šíbrů pražské organizace, by měl být zachráncem a jakýmsi překlenovacím předsedou. Ten by měl vytvořit podmínky pro nástup někoho nového, čistého, ale také schopného lídra s charismatem do čela strany. To prostě Pavlík není schopen zajistit. Přeci ho nemůže najít a dát tak naprostou přednost člověku, který jej o tři hlavy převyšuje. To by bylo zcela nepřirozené.
Jediná možnost, která pro demokratickou levici v této chvíli existuje, je ta, že spolu začnou nekomunistické levicové strany hovořit. Například na platformě Masarykovy akademie anebo jinak při společně pořádaných seminářích a diskuzích tak, aby se navzájem poznaly a aby hledaly společná programová východiska. A také vhodné mladší a mladé lidi, kteří jsou erudovaní, schopní a nezávislí na šíbrech a podle možnosti také nezávislí finančně. Pokud touto cestou demokratická levice, včetně soc. dem. nepůjde, bude v příštích volbách ještě marginálnější a nebo Pavlíkové, Dienstbirové, Pocheové a spol. zavedou stranu do společenství Zelených a Pirátů a uspořádají její konečný funus.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.