Proč vlastně máme Českou televizi? Víte? Jistě víte. Aby byla veřejnoprávní, tedy pro všechny, aby si nikdo nemohl zaplatit její směřování a jednosměrnou propagandu. Proto televizní polostávka, demonstrace Milionu chvilek, potvrzující petice umělců a černé obleky některých redaktorů. To všechno jí podle mediálního šumu chce současná vláda vzít. Tedy svobodu informací, svobodu zpravodajství, svobodu myšlení. Jde o cenzuru, převzetí televize do vládních rukou a určování, co se může vysílat a co nikoli.
Je to tak? Nikoli. Nejde totiž o nic jiného než o peníze, kontrolu jejích toků. Jenže tak to říkat nahlas nelze. Nebylo by to působivé. A tak se pořádají nátlakové akce a uvádí se zástupný důvod. Ten se neustále opakuje, až se stane axiomem (připomínám ono proslulé goebbelsovské heslo: Tisíckrát opakovaná lež se…). Navenek ovšem odpor proti převedení financování obou veřejnoprávních médií vypadá, vlastně je líčen, jakoby opravdu šlo o svobodu informací, službu všem. Ve skutečnosti jde však o jednostranné PŠM (Politické školení mužstva), jež preferuje jedině správný politický směr, který je od dob politické stávky zvané rumlovské spacáky kádrově udržován přijímáním správných lidí. Proto také dostávají přednost v hodnocení událostí správní komentátoři a televizní diskuse jsou vedeny tak, aby při jejich hodnocení hůře dopadl obránce nesprávných názorů, byť třeba šlo o někoho z vládního týmu.
Prý, uslyšel jsem námitku, je vždy striktně, pokud jde o zpravodajství, dodržována reciprocita. Půl na půl. Opravdu? Pak ovšem nevím, proč tolik zájmu o účast Petra Pavla na automobilových závodech a při různých okrajových akcích a tak málo informací jsme se z ČT dozvěděli o cestě předsedy Sněmovny Okamury do Číny. Ostatně většina informací odtud je laděná skepticky nebo až příliš kriticky. K tomu tam zpravodajku nepotřebujeme. Jde přece o jednu ze zemí, s níž máme nejvíce obchodních styků.
Nebo jiný příklad. Akce Milionu chvilek. Tolik vysílacího času nedostala žádná demonstrace, kolik ony. Když někam přijede premiér, tak televizní štáb čeká na někoho, byť by to byl jedinec, kdo bude proti němu protestovat. Pak se natáčí.
Neumím si ani představit, že by reportéři ČT nechali v klidu spát kohokoli, kdo by měl takový vliv na Miloše Zemana, jako má dnes Petr Kolář na prezidenta Pavla. Ten před několika lety ostře vystoupil proti ani nevyslovené snaze zmíněného prezidenta nejmenovat do vládní funkce jednoho předloženého kandidáta. Varoval dokonce před kompetenční žalobou (je to natočeno) a dnes je hlavní strůjcem právě takové žaloby, ale z pozice svého chráněnce Pavla. Ani to nám ČT nepřipomněla, ač má jistě Kolářovo vystoupení v archivu. A pokud by třeba Ovčáček měl taková napojení na výrobce zbraní, pletl se tolik do pravomocí prezidenta a vyslovoval podobná prohlášení, vytvořila by na ovčáčkovské téma snad i televizní seriál. Atd., atd.
PŠM zatím stále pokračuje. Je bráněno zuby nehty. Diskutér, který si dovolí naprosto odlišný názor, je časem vyřazen. Toto právo nemá být dotčeno ani novými opatřeními. Bohužel. Jen peníze věnované ČT a ČRo mají být poněkud kráceny. Krátí se totiž všude. Proč by tedy veřejnoprávní média měla být výjimkou? Redaktoři a vedení obou institucí by měli vědět, že někde se bude muset ušetřit, když budeme stále víc peněz dávat na zbrojení. To přece prosazují ve svých relacích. Nebo si neuvědomují souvislosti. Pak ovšem…
Jaroslav Kojzar
A překvapuje ta jednostrannost ještě někoho? Nebude mi líto propuštěných aktivistů s ČT. Kdo jinému jámu kopá…
ČT by měla zůstat státní, ale fungovat komerčně, tak jako Budvar, a platit do státního rozpočtu.
Soudruhu Kojzare, zkuste nám vysvětlit, proč nebyly kráceny finance na Rudé právo v době, kdy jste byl zástupcem šéfredaktora. Moc dobře jste přeci už tehdy věděl, že ty bláboly publikované tam mezi jinými i vámi, nezajímají vůbec nikoho.
Rudé právo psalo pravdivě.
Jo třeba Černobyl….
Českou televizi, prolezlou rodinkařením a rodinnými vazbami kam se podíváš na všechny strany, je třeba rozprášit a personálně přeorganizovat. Předražený Moloch s názvem Česká televize už dávno neplní účel, ke kterému byla zřízena. Je to bohatý krmelec pro vyvolené zaměstnance této pofiderní instituce.