»Hnuti ANO je představitelem mírného pokroku v mezích vytýčených progresivistickým vedením EU« – to je velmi výstižná definice z pera Jiřího Paroubka, která zazněla v jeho komentáři s titulkem »Přinese vláda ANO změnu?« (zde).
Otázka v reakci na onu Paroubkovu definici zní takto: Postačí nám ten »mírný pokrok v mezích vytýčených progresivistickým vedením EU«, resp. je takový pokrok vůbec k něčemu? Přinese takové zásadní změny, že národní legislativa nebude podřízena krvelačné legislativě Evropské unie, což je alfou a omegou všeho podstatného? Nepřinese. Nic takové se nestane ani v momentě, že by se Babiš vrátil. Babiš v časech covidu zobal Leynové z ruky stejně oddaně jako Fiala. Tehdy šlo o likvidaci národní ekonomiky skrze lockdowny a nouzové stavy, dnes se tomu děje skrze Ukrajinu a teď už i Izrael.
Tato katastrofa ovšem již nemá jednotlivé řešení, lépe řečeno – vzbouřit se proti bruselskému diktátu musí celá Evropa, jednotlivý stát nic nezmůže. Však si všimněte, že do zákonodárných sborů mají vstup zapovězen všechny ty politické subjekty, které ve svých programech hlásají výstup z EU a NATO.
Ilustrativním příkladem toho je slovenské hnutí Republika, kterému šéfuje nesmírně ostrý europoslanec Milan Uhrík. Tento subjekt jako jediný z těch významnějších měl v nedávné předvolební kampani v programu právě vystoupení Slovenska z EU a NATO. Byť mu prognózy přisuzovaly mezi 8 až 10 procenty, nakonec se nedostal ani přes oněch potřebných pět procent, nutných ke vstupu do Národní rady SR. Uhríkovce spláchli jako malinu.
Řeknu to opačně – důvěryhodný je pouze takový politický subjekt, který oficiálně požaduje ukončení členství v EU a NATO, což ANO nikdy nežádalo. Nicméně vzhledem ke stávající provázanosti je, jak naznačuji výše, nutná spolupráce všech současných členských států EU. Jinak se totiž šance na úspěch rovná nule. Pokud se trhnete sólo, oni vás ekonomicky zlikvidují, v kontextu s tou dnešní zločinnou provázaností – žádná členská země EU není ekonomicky v takové kondici jako Rusko, aby ustála a přežila sankce, které by po vystoupení zcela nepochybně následovaly. No, sankce by se tomu asi neříkalo, spíše MSTA, a ta by byla hodně drsná.
Co dodat závěrem? Je to docela beznadějná situace. Beznadějnější o to více, že opozice, místo aby se od Bruselu distancovala, hodlá odstartovat kampaň za eurokřesla. Kruh se uzavírá, po nás potopa.
Pavel Votruba
Diskuze je uzavřena.