Současná Fialova vláda naší zemi škodí. Důsledky některých jejích rozhodnutí na nás budou dopadat ještě za dvě generace – zadlužení země, nastavení stamiliardových a každoročních výdajů za vojenský šrot. Poškozené anebo úplně zpřetrhané mezinárodní obchodní vazby (v důsledku toho jsou drahé suroviny a energie), likvidace uhelné energetiky a tradičního autoprůmyslu, bez budování relevantní náhrady apod.
Zásadní rozhodnutí ovlivňující náš dnešní život se dělaly často před mnoha desítkami let. Velikány autoprůmyslu jsme se stali rozhodnutím české vlády začátkem devadesátých let o prodeji Škodovky německému VW. Elektrárenskou velmocí jsme se stali rozhodnutími o budování jaderných elektráren ještě v dobách reálného socialismu, včetně dobudování Temelína za Zemanovy vlády.
ANO Andreje Babiše už tady spoluvládlo 8 let. Ve srovnání s výkonem »nutelliéra« Fialy šlo o vlády mnohem erudovanéjší, oblíbenější a znatelně méně škodlivé. Nicméně ani vlády s účastí hnutí ANO nic zásadně pozitivního pro další rozvoj země nedělaly. Zkusme si to zrekapitulovat.
Hnutí ANO vládlo se sociální demokracií. V prvním období jako početně slabší partner fakticky však slabšího premiéra Sobotky, ve druhém už jako naprosto dominující síla s občasným sekundováním Hamáčka.
K pozitivům těchto vlád patří, že rostly důchody a minimální mzda o něco rychleji, než odpovídalo celkovému ekonomickému růstu a rozhodnutí předchozích vlád. Rostly i mzdy ve státních službách a tím i v celém hospodářství. To umožňovala také celkem dobrá světová ekonomická situace a návrhy většinou předkládali sociální demokraté.
Rychlejšímu bohatnutí lidí bránila vlastně jen ČNB nesmyslným oslabováním koruny. Bohužel vláda k tomu spíš mlčela (Sobotka tuto hloupost veřejně podpořil).
Zavedla se elektronická evidence tržeb pro maloobchod, bez rozdílu velikosti podniků, což hlavně zatížilo firmy malé. Zavedla se další daňová administrativní opatření, třeba daňová hlášení. Z dat plyne, že to mělo vliv na vyšší daňový výběr, ale v celkovém součtu ne zásadní. Oligopolům se na dividendy a daně nesáhlo, a tak dál každoročně z republiky mizely u subjektů se zahraničními majiteli stamiliardy stejně jako dnes.
Naopak, zásadní sekeru do rozpočtu zaťali zrušením superhrubé mzdy. To prosadilo hnuti ANO s ODS. A sociální demokraté tomu nedokázali zabránit. (To byl poslední okamžik, kdy ČSSD mohla a měla odejít z vlády). Státní kasa přichází od té doby o nějakých sto miliard každoročně. To by asi bylo i přijatelné, kdyby rozdělení těchto prostředků neprobíhalo tak asymetricky. Lidem s průměrnými a podprůměrnými příjmy zůstalo málo, studentům a důchodcům z toho neplynulo nic, ale bohatší na tom vydělávají měsíčně celkem pěkný balík. Snížila se míra solidarity, sociální soudržnosti společnosti a rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými, navíc rozpočtu schází každoročně sto miliard, tedy se rychleji zadlužujeme.
Ve školství se za těchto vlád prosadila inkluze stojící navíc mnoho miliard ročně a vedoucí k naštvanosti velké části učitelů, žáků i rodičů. Posílil se vliv různých neziskovek a byznysu, který zajišťuje všemožné testování, státními maturitami počínaje.
Ve zdravotnictví nic moc neměnili, tak ani nic nezkazili, což je po zkušenosti s Julínkovou a ODS reformou velké plus.
Andrej Babiš nakoupil pro armádu vrtulníky, stejně nepotřebné jako stíhačky, ale aspoň o dost levnější.
Proti emisním povolenkám se tyto vlády nevzepřely stejně, jako se nevzepřely plánu na zákaz spalovacích motorů. Neudělaly ani žádné klíčové rozhodnutí, které by nasměrovalo budoucí průmysl země jiným směrem, když tradiční automobily chtějí zakázat.
V oblasti energetiky se spíš přešlapovalo a vyčkávalo.
Dálnice do Rakouska, stejně jako okruh kolem Prahy nebo severní dálnice na Moravu dokončeny zdaleka nebyly.
Pochvalu lze asi dát za rozumnou, klidnou a neideologickou zahraniční politiku. Taky za odmítnutí migračních kvót. Dnes je zahraniční politika ideologickou agitkou, kterou spojenci nijak neodmění a vyrábí nám to množství mocných nepřátel. Škody jsou a dlouhodobě budou nedozírné.
O zvládnutí covidu nechci příliš psát, protože šlo o situaci zcela výjimečnou s množstvím větších a menších chyb, ale těžko se výkon vlády v tomto období s něčím srovnává. Lze jen konstatovat, že jsme nebyli tak dobří jako třeba Švédové, ale tak nějak jsme se drželi v pásmu průměru ostatních vlád. Určitě jsme nebyli »best of covid«, jak pravil Andrej Babiš a taky nás to stálo hodně peněz, asi víc než činí průměr ostatních zemí. Stali jsme se jednou z nejrychleji se zadlužujících zemí v EU.
Dnes hnutí ANO vydělává na neuvěřitelné neschopnosti »nutelliérovy« vlády. Na rozdíl od Fica nebo Orbána však v zásadních věcech buď mlčí, nebo s vládou drží basu. Příkladem je válka na Ukrajině. Dalším je jakási vlažná podpora vlády utrácet stamiliardy za nákup vojenského šrotu. O progresivním zdanění oligopolů a bank ANO mlčí, stejně jako o odmítnutí emisních povolenek a vetování zákazu spalovacích motorů.
Konečně, paní Jourová a paní Chranzová, dvě nejvlivnější osoby z ANO v EU, jsou jasné podporovatelky všech těchto nebezpečných nesmyslů, které nás uvrhnou do ještě větších problémů, než ve kterých dnes jsme. Kdo ve volbách do EP bude volit ANO, ve skutečnosti vlastně bude volit program dnešní vládní koalice.
Hnuti ANO je představitelem mírného pokroku v mezích vytýčených progresivistickým vedením EU.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.