Ismy 20. století

Před několika dny se jeden z poslanců ODS v souvislosti se zahájením školního roku vyjádřil k výuce dějepisu na školách. Prý by se výuka měla omezit na výklad –ismů ve 20. století, které lidstvo zbavilo demokracie a svobody. Měl zřejmě na mysli fašismus, nacismus, socialismus, komunismus, totalitarismus, nacionalismus. Na kapitalismus si nevzpomněl. Na sionismus zapomněl úplně. Ostatně kapitalismus sem zřejmě nepatří. Je přece výmyslem Marxe! Žijeme údajně ve společnosti svobody. Je liberální demokracie a žádný –ismus. Svoboda! Její hlavní náplň? Vlastnit. Ostatní je podružné. Jenže ona nadhodnota, jíž vyrábí ten, který za kapitalismu prodává svou práci, je tu i bez Marxe. Karel Marx jí dal jen vědecké zdůvodnění a zmíněný –ismus rozebral do posledního kolečka.

Onen politik opomněl, že většina –ismů vznikla již v 19. století jako důsledek poznání, národní emancipace, národního vzepětí, utlačování či odporu ke stávajícímu řádu. Byly i takové -ismy, které v onom 19. století byly vytlačeny a pocházely z minula. Třeba feudalismus. Ve 20. století se myslilo, že právě ten je jen relikvií minulosti, ale v lamaistickém Tibetu se udržel až do druhé poloviny 20. století a některé světové síly by ho tam rády opět vrátily. To má ovšem svůj jistý politický záměr.

Onomu poslanci šlo ovšem především o socialismus a komunismus. O fašismus a jeho výklad se bát asi nemusel a nacismus, jeho německá odnož, se svou úlohou je nezpochybnitelný. Kdo, řekněte, by se ho zastával? Je jen třeba si uvědomit, že jde o zvláštní odnož kapitalismu, jež velmi tvrdě prosazuje své nacionální a rasové rysy. Pokud jde o socialismus, jako by se z těchto dedukcí ztratil. Snad proto, že leckterá strana v Evropě se k němu slovy hlásí, i když třeba slovo socialistický zaměňuje za sociální. Zato na slovu komunismus nesmí být suchá ani nit. Přitom komunismus je idea. Nikde neuskutečněná. Stačí si připomenout jeho základní charakteristiku: Každému podle jeho potřeb. Zda je uskutečnitelná či nikoli, se přou vědci, politici a leckdo. Člověk je od přirozenosti sobec. Leninův subotnik ho nedokázal předělat. Jen Chruščov si myslel, že to jde. Ani on neuspěl. Pokud jde o socialismus, je to přece jen jasnější: Každému podle práce. Tedy, když nepracuješ, budeš chudý. Práci v něm nelze nahradit vlastnictvím výrobních prostředků. Každý se na výrobě bochníku chleba musí svýma rukama či umem podílet. Jednoduchá zásada. Pochopit je ji však těžší, protože víc než žít, znamená přece vlastnit. To pochopil i Macchivelli. (»Lidé spíš zapomenou na smrt třeba i vlastního otce, než na ztrátu majetku« – Vladař).

Pokus, vybudovat skutečný funkční socialismus, jenž proběhl na východě Evropy a jinde ve světě, byl neúspěšný jen zdánlivě. Ukázal, že i tento model může fungovat. Jen se musí umět učit ze svých chyb. Jenže, ne vždy byl ochoten se poučit.

Jinou cestou se dali v Číně. Tam, poučeni neúspěchy a úskalími, které museli překonávat, ze zaostávající země dokázali v krátké době vytvořit jednu z nejvlivnějších a nejnápaditějších zemí světa. Kapitál (kapitalismus) se může jenom smutně dívat a přemýšlet, jak se pokusit opět ji třeba jen na čas dohnat. Proto tak kope.

Summa summarum: -ismy nemohou za vývoj ve 20. století, ale snaha ovládnout svět, urvat si na úkor druhého něco pro sebe, pro své kapitálové skupiny, své Rothschildy, Arnaulty a Musky. Vyčítat socialismu, že může za všechny problémy 20. Století, je jen způsob, jak svalovat svou vinu na druhé. U Velké války socialismus nehrál žádnou roli, ani vlastně u vypuknutí té Druhé, přesto obě začaly, stejně jako desítky malých pohraničních válek anebo bojů mezi sousedy, zájmem o zdroje a boden (půdu) zemí jiných. Ani dnes tomu není jinak.

Rozpínavost kapitálu (za kapitalismu) vždycky bude znamenat války. Jen zdůvodnění budou jiná, aby je lidé snáze spolkli. Ve skutečnosti půjde o jedno a totéž. Kdysi Bruno Traven ve své Bílé růži napsal o panu Collinsovi, šéfovi jedné petrolejářské firmy, který tím, že ovládá naftu a potřebuje další a další naleziště, určuje, kdy a kde se bude válčit. Vlády jsou druhotné. Dnes je to stejné. Jen jde nejen o naftu, ale o energii vůbec, o některé nedostatkové suroviny, a brzy se povedou války i o vodu. Vše v zájmu nenasytného kapitálu a těch, kteří vyrostli z jeho řad. Proto prý bylo zločinem, když se jim, tedy jejich předchůdcům, těm Collinsům, sáhlo na majetek a zbavili se moci, proto právě socialismus, tedy komunismus, ten nejnenáviděnější –ismus 20. století, je třeba proklít a zadupat do země.

Jaroslav Kojzar