Jako každý rok v tuto dobu. Varští Oskaři. Ve Varech se natáhne červený koberec, do vzduchu se rozpustí miliony, hérečky odhalí prsa a přísně uzavřená společnost si mezi sebou rozdělí ceny bez skutečné hodnoty.
O filmy jde až v poslední řadě a nyní v té poslední řadě jde už i o Jiřího, pana charismatického a nenahraditelného, jenž neuměl slovo anglicky a nikdy žádnou celebritu osobně nedomluvil. Přesto ho všechny ty zahraniční hvězdy dávno znaly a vždycky milovaly, byť většina z nich se s ním seznámila, resp. poznala ho až ve Varech. Do té doby jim jméno Bartoška neříkalo zhola nic.
Během toho mejdanu se mnozí mnohokrát ožerou, pozvrací, pomočí kdeco a osahají se navzájem a ještě se při tom nechají vyfotit. Oni jsou přece něco víc, nóbl společnost. Celebrity. Ach, ta česká malost.
Mimochodem… Docela by mě zajímalo, na kolik přišel Dustin. Takový borec se v osmaosmdesáti nebude trmácet přes půlku světa na festival podřadnější kategorie za pusu a hlt léčivého pramene…
Mně do téhle sešlosti nic není, já jen nesnesu nic povrchního, žádné bezcenné pouťové cetky. Vary cetkou jsou, ať si kdo chce říká co chce. Snobárna jak prase v duchu polistopadové celospolečenské hry na velkou Ameriku.
Dušan Sedlák
A na co si tedy hrají v Moskvě při příjezdu hvězd festivalu na červený koberec?
Nejlepší filmy v Československu byly vytvořeny a natočeny v době socialismu. Dnes po listopadovém puči 1989 se točí už jen sračky pomlouvající a špinící socialismus. Za tyto sračky po puči si tvůrci a kritika udělují sračkovité ceny v podobě karlovarských bezcenných ocenění a Českých lvů. Udělování těchto cen se děje s hlasitou pompou v České televizi, jež není ničím jiným než českou kapitalistickou prázdnotou předstírající hodnotu. Tak jako upadá ekonomika v rozbitém Československu, tak upadla kultura, a filmová nejvíce.