Pustil jsem si Vávrovy Dny zrady (1973). Vím, říká se, že jsou poplatné době, kdy je režisér Otakar Vávra točil. Nic výjimečného, prostě standardní názor zatvrzelých nepřátel Ruska.
Jenže chování Francie, Velké Británie a Sovětského svazu k Hitlerovým požadavkům vůči Československu jsou identická de facto se všemi historickými prameny.
Poslechl jsem si v originále rovněž projev sovětského stálého zástupce ve Společnosti národů (21. září 1938, Ženeva) M. M. Litvinova. Deklarace pomoci byla jednoznačná. Moskva čekala na požádání, o čemž prezidenta Beneše permanentně ujišťoval i tehdejší sovětský velvyslanec v Praze Alexandrovskij. Nejdříve v koordinaci s Francií, po zradě Francie byl SSSR ochoten pomoci Československu i bez ní. Jenže Praha Moskvu nikdy o pomoc nepožádala, tudíž všechny pozdější a dnešní polemiky o tom, že by nám Sovětský svaz tenkrát stejně nepomohl, že neměl dostatečně početnou armádu a vybavení, jsou pouhými hypotézami.
Republiku zradila Hodžova vláda, v níž většina ministrů sympatizovala s Berlínem proti Sovětskému svazu, a která po odsouhlasení britsko-francouzského ultimáta o odstoupení pohraničních území Německu, doprovázeného obrovskou vlnou masových protestů a nesouhlasu armády, podala 23. září 1938 demisi. Benešova a vládní adorace Západu, především Francie a Velké Británie, a očividná ignorace nabízené pomoci Sovětského svazu, byla fatálním selháním tehdejší československé diplomacie. Beneš sice v jednom z posledních rozhovorů s Alexandrovským prohlásil, že Sovětský svaz zůstal jediným přítelem Československa v osudné okamžiky, ale ani on, věren francouzským zednářským lóžím, nekonal.
Dnes je situace v Evropě stejná. Velká Británie a Francie ve spolupráci s Německem vyzývá k válce proti Rusku. Když SSSR/Rusko stavělo svými dodávkami ropy, plynu a dalších strategických surovin rozsekanou poválečnou ekonomiku Evropy na nohy, Evropa až donedávna prosperovala. Než se z Bruselu začaly ozývat hlasy totožné s těmi, které se ozývaly z Berlína, Paříže a Londýna před 88 lety. Mráz mně běhá po zádech, když slyším Babiše, jak se chlubí svým vztahem s Macronem…
Zase dostaneme přes hubu, ovšem tentokrát to bude bolet mnohem víc než tehdy. Zejména z toho důvodu, že si vůbec nejsem jistý, zda nám Rusko stejnou pomoc jako v letech 1938 a 1945 vůbec nabídne. Upřímně… tu pomoc si tak či tak nezasloužíme.
Dušan Sedlák
Potvrzení o ochotě bránit svého spojence dorazilo do Prahy přibližně 60 hodin po podpisu Mnichovské dohody, tedy ve chvíli, kdy československá vláda diktát čtyř mocností již přijala a začalo vyklízení pohraničí.
Pozdní sovětská nabídka po podpisu dohody sloužila Moskvě spíše k politickým a propagandistickým účelům, aby se SSSR mohl prezentovat jako jediný věrný spojenec a svalit veškerou vinu na západní mocnosti (Londýn a Paříž). Historici dodnes pochybují, zda Stalin skutečně zamýšlel rozpoutat s Německem osamocenou válku bez podpory Francie a Velké Británie, nebo zda šlo pouze o diplomatickou hru.
Mně zas běhá po zádech mráz, který přichází z Moskvy a z úst jeho českých kolaborantů jako je politruk Sedlák. Žvanění o pomoci Ruska v roce 1938 lze vyvrátit jednoduchým technickým faktem, že s tehdejším SSSR jsme neměli společné hranice a Polsko ani Rumunsko by přechod z logických důvodů, nepovolili. Ale vysvětlujte to bolševickému myšlenkovému trustu.
Tuhle kolonii a nový protektorát do něhož anás uvedly ti tzv lepší lidé.Vidime co dokázaly za 37 let vlády.Znicily vše.A myslím že záměrně ničí vše co by ekonomický nás mohlo podržet při odchodu z EU.Viz doly ,železárny.Bez povolení z EU nemůže naše vláda nic.A ještě nás chtějí zatáhnout do války jenž není naše.Zase o nás bez nás.Kolikrat v historii to už bylo.A naší občané na to kašláji.